Napad byl jasny, mame tyden volna a radi bychom na nejake zajimave misto. Shodli jsme se, ze bychom radi navstivili Abchazii, do teto zeme neni snadne se dostat a neporusit pritom nejakou mezinarodni dohodu. Nas vylet nakonec dopadl uplne jinak nez-li jsme ho planovali. Na internetu najdete spoustu rozdilnych komentaru a nazoru. Je to zeme o ktere se casto pise ze je velmi nebezpecna, jsou take zvesti o unosu turistu, avsak jini dalsi lide zase pisi, jak nadherne a krasne oblasti slavne anticke Kolchidy jsou ... a ze cesta byla bez problemu. Zaujala nas nabidka Wizz Air, ktery operuje lety z Katowic do oblasti Jizniho Kavkazu, na druhe nejvetsi letiste v Gruzii, Kutaisi. Nikdy jsem pred tim z Katowic neletel.
1. DEN
Vlakem jsme dojeli do Ostravy a pote v noci jsme se prepravili sdilenym Tiger Taxi na letiste do Katowic. Prijeli jsme s predstihem, nas let odletal brzy rano. Byli jsme nateseni a plni ocekavani. Po prijezdu na Katowicke letiste jsme si prohlidli okoli, po zemi byli pospavajici lide cekajici na ranni lety. Provoz na letisti Katowice je po ranu velmi husty. Prvni sloty ten den patrily Lufthanse a Wizz Airu.
Protoze bylo kolem trech hodin rano a my jsme meli jeste hodne casu, sli jsme se podivat do vyhlidkove galerie na na nocni provoz, startovalo par vrtulovych malych nakladnich letadel. A take jsme spatrili nase letadlo, pripravene na ranni trihodinovy.
Prohlizeli jsme si mapy a uz tehdy jsme si rikali ze to bude tak troche dobrodruzstvi. Abchazie je republikou, ktera neni vetsinou sveta uznana. Diplomaticke vztahy s ni udrzuji jen nasledujici zeme Rusko, Nikaragua, Venezuela, Nauru, Vanautu (zde je zajimavost, ze je dvakrat zrusilo a dvakrat zase obnovilo), Tuvalu a dale Jizni Osetie, Nahorni Karabach, Podnestri, Republika Srbska Krajina a Gagauzsko. Vetsina techto zemi uznava Abchazii prave proto, ze jsou take ovladany silnym separatistickym zajmem. Obcane techto zemi vstupuji do Abchazie za podminek dohodnutych reciprocne. Obcane ostatnich statu, tedy naproste vetsiny sveta musi zadat o povoleni ke vstupu primo Abchazskou vladu. Napisete email na tamejsi ministerstvo s kopii Vaseho pasu a duvodem navstevy. Dale vyplnite formulare, ktere take odeslete zpet. Za par dnu nam prisel potvrzujici email a ze se Abchazie k nasemu pozadavku vstoupit na uzemi z gruzinske strany vyjadri. Asi za pet dnu nam prislo povoleni ke vstupu. Hura, tak to bychom meli.
V tom uz nas ale vyrusilo svitani ... pripravili jsme se na let a zamirili k security, vse v poradku a rychle ... letiste bylo po ranu velmi zaneprazdnene, ve stejny cas odletala linka do Londyna, do Frankfurtu a do Milana. Usedame do ne prilis plneho A320. Mila kabinova posadka z katowicke base nas seznamila s dobou trvani letu, s casovym posunem 3 hodiny dopredu, dale kapitan prohlasil ze pocasi je dobre a nemeli bychom ocekavat zadne turbulence, a zpozdeni z duvodu pocasi. Po celou dobu letu bylo opravdu jasno a to i nad Cernym Morem, tak se nam naskytlo take spoustu zajimavych pohledu. V letadle si ke mne prisedla blondyna stredniho veku, po kratke anglicke konverzaci jsme zjistili ze najdeme i spolecny jazyk. Byla to slovenska zastupitelka Mirove Mise Evropske Unie v oblasti Jizniho Kavkazu. Evropska Unie se dlouhodobe snazi zklidnit situaci v separatistickych oblastech tohoto region. Dali jsme se do reci a dozvidam se i nemile informace. Diplomatka me pred cestou do Abchazie durazne varovala. Zrovna se resil pripad unesenych turistu a clenove mise do oblasti jezdi vyjednavat jen v obrnenych autech. V zemi vladne Ruska Mafie a neni zadne diplomaticke zastani. Slibila ale ze po pristani nas spoji s kolegou, ktery ma oblast Abchazie na starosti a zkusime ziskat nejake informace o aktualni situaci. Nase A320ka uhanela dal smerem na jihovychod a nam naskytlo nekolik krasnych vyhledu na Kavkaz.
Kdo chtel, mel tri sedacky pro sebe, loadfactor asi 40%. Cabin Crew prosli s cateringem, potom duty free. Nekolikrat prosli a sbirali odpadky. Na letu byla pohodova nalada. Ale to uz jsme se blizili k nasemu cili. V tom se ozvalo hlaseni z cockpit, ze prave proletavame nad Sochi, kde probihaji olympijske hry. Letadlo ozilo a lide sli z letove hladiny rozpoznavat stadiony.
Par obloukou a approach manevru. Me usi mi jasne rikaji, ze klesame. Zalehnute jako vzdy. A za okny uz se objevuje gruzinske pobrezi.
Letadlo prudce klesa a za chvili jdeme na pristani. Rolujeme k terminal na letisti Kutaisi. Po pristani nas diplomatka jak slibila spojuje s francouzskym kolegou. Bohuzel se dozvidame neco, co naprosto meni nase plany. Kvuli bojkotu olympijskych her v nedaleke Sochi, asi 30km od severni abchazske hranice, se zvysila aktivita gangu a prave se resi unos turistu. Do Abchazie je mozne jit jen pesky pres most v oblasti Zudgigi, vstup zpet do Gruzie Vam muze byt zamitnut. Hranice do Ruska, jedina legalni hranice, byla v tu dobu take zavrena kvuli olympiade a tak by mohla nastat velmi problematicka situace. Fakta s pokorou prijimame a menime program. Po dlouhem planovani volime tento plan
Bereme si taxi do centra Kutaisi a prekvapil nas volant vpravo, ziji ve Velke Britanii, na pobrezi Kentu a jezdime tu vlevo, proto na poprve mi prisel volant tam kde ma byt, ale po uvedomeni ze se v Gruzii ale ridi vpravo, vedeme diskuzi na toto tema s ridicem. Dozvidame se, ze do Gruzie je velmi popularni dovoz aut z japonska a ty jsou konstruovane na levostranny provoz. Setkame se s tim pry na kazdem rohu a mel pravdu.
Dale nas upozornuje, ze jedina moznost jak se dostat pres noc z mesta je vlakem do hlavniho mesta Tbilisi, jizdenky pry byvaji brzo vyprodane a proto jdeme koupit nase mista ve spacim voze.
Nadrazi je hezke a ciste, fotit se nesmi ale vyuzivam chvile kdy se vzdaluji dva policiste. Kupujeme tri jizdenky v cene 10 Lari za jednu, to je asi 120 korun.
Prochazime centrum mesta a to nam pripomina ze lezi v subtropickem pasu a kousek od more, i v unoru odkladame nasebundy. Klimaticke podminky se ale v Gruzii meni mesto od mesta. V Kutaisi bylo teplo.
Nas vlak odjizdi az pozde vecer a tak premyslime kam ted. Poradili jsme se s mistnimi a bereme si Marshutku, coz je zdejsi zpusob dopravy, na pamatku zapsanou v UNESCO, klaster Gelati.
Prijizdime na misto, ktere na nas pusobi naprostou pohodou. Vzduch je tu trochu chladnejsi kvuli zmene nadmorske vysky. Prochazime si okoli klastera i museum.
Kdyz mistni farar zjistil, ze jsou v objektu turiste, jeho pomocnici nas pozvali do farniho domku. Nalili nam farniho vina, ktere se pestuje na nedaleke vinici. Vino bylo silne a jine nez-li to, ktere zname. Povidame si a vecer pomalu prichazi. Cestou na vlakove nadrazi nas zaujal nas mistni agent prodavajici letenky Qatar.
Je pozde vecer a na nadrazi uz na nas ceka vlak do Tbilisi, s nim take hodne policistu, jen nas prekvapuje ze ma vlak pouze jeden vagon, po ceste bude pry ale pripojovat dalsi. Ve vlaku je toaleta a take koupelna. Pote dostanete svoji postel a pres noc muzete jit spat.
2. DEN
Je sedm hodin rano a vlak prijizdi do hlavniho mesta Gruzie Tbilisi. Brrrr ... Je podstatne chladneji. Mrzne. Vlak celou noc prijemne houpal a jestlize si vezmete zacpavky do usi, docela dobre se vyspite. Kupujeme na vecer listky do Yerevanu a snidame ve snidanovem baru na nadrazi.
Po snidani se metrem se presouvame do historickeho centra. Prvni co vidime je vysoka vez nad mestem, kterou vidite z mnoha mist.
Gruzie je zeme kontrastu a proto je bezne videt stary sovetsky naklada vedle noveho Land Roveru
Centrum mesta je nadherene, vidime spoustu historickych budov, ale I novych staveb, cestujeme za zricenou stareho hradu na Tbilisi mistni lanovkou, jedna cesta asi 12 CZK. Pote nas ceka vecere v restauraci. Gruzinskou kuchyni tvori nekolik taliru na jednom stole. Od omacek, po syrovy chleb, maso a brambory, takze nakonec kazdy jedl na co mel z menu zrovna chut.
Cestou na kopec ke katedrale nad mestem potkavame opravdu velmi chude a rozpadle ctvrti. Ale take trziste.
Den v Tbilisi zakoncujeme v laznich v arabske ctvrti, urcite doporucujeme. Odebirame se na vlakove nadrazi a odjizdime znovu ve spacim vlaku do Yerevanu. Cesta sla dobre, vlak byl o poznani mene komfortnejsi nez-li ten vnitrostatni gruzinsky prvni den. Pasova kontrola byla velmi neprijemna, policistovi na armenskych hranicich se nelibilo predchozi vizum z Iranu a Turecka mich spolucestovatelu a proto to vzalo asi pul hodiny. Porad si bral nase pasy a daval je do prednosneho pocitace. Byli jsme ve vlaku tu noc asi jedini cizinci.
3. DEN
Probuzeni v Yerevanu, pruvodci rozsvitil svetla, je vyhodne se pres noc presunovat a zaroven se vyspat. Vlakova sprcha a zazemi uz nas ale nebavi a tak se tesime, do hotelu. Potkavame bankere Artura, ktery se zivi dovozem elektroniky ze Saudske Arabie a pronajima nam svuj panelakovy byt v centru mesta. Super, tak mame zazemi pro cesty kolem Yerevanu, rano jdeme do pekarny, kde se pripravuje cerstve pecivo. Povsimnete si gigantickeho Yerevanskeho nadrazi.
Prochazime co se v Yerevanu videt dat, s mistnimim si povidame vetsinou o neutralnich vecech, tyto zeme jsou tak male a maji tolik mnoho politickych odlisnosti a separatistickych uzemi, ze je lepsi se ptat spise na pamataky nez li na nazor a situaci, lide maji odlisne nazory a stoji proti sobe. Jsou ale srdecni a velmi napomocni. Doprava v Yerevanu je zmatek. Chytnout Marshutku je umeni, na vetsich ulicich jezdi jedna za druhou a napisy jen v armenstine, takze ptat se, ptat se, ptat se ... Vsudypritomna je taky vojenska pripravenost a demonstrace sily.
Protoze je Yerevan mesto ktere neni u more a lezi velmi na jihu, srovnatelne treba s jihem Italie, v lete v nem dosahuji teploty 40C a vzduch je velmi suchy. V dobe Sovetskeho Svazu se to snazili vyresit kaskadou, dnes vypada velmi smutne, tedy na nedostavena cast. Prevracene stare jeraby, nikdy nebyla otevrena, zrejme dosli penize, megalomansky sovetsky projekt. Ktery nemel byt jen esteticky ale mel byt take klimatizaci mesta. Podivejte se sami. Meli strikat tisice litru vody a ty mely zvlhcovat vzduch ve meste.
Vecrime, Armenska kuchyne je jina nez ta Gruzinska a Armenske pivo neni vubec spatne.
4. DEN
Rano se vydavame so univerzitniho mesta a centra pravoslavne cirkve Echmiadzin v blizkosti mezinarodniho letiste Zvartnost, navstevujeme tedy I chram Zvartnost podle ktereho se letiste jmenuje a odpoledne anticky chram Garni, ktery svou architekturou pripomina eru rimske rise na uzemi Armenie.
Vecer jsme unaveni ale davame jeste trziste, nakupujeme skvele susene ovoce a jdeme do naseho bytu. Cestou si prohlizime modrou mesitu a operu, dominantu centra mesta ve tme.
Rano se loucime s Yerevanem a vydavame se metrem na velke autobuse nadrazi, kde se pokusime najit autobus dolu na jih zeme. Na Turecko-Iranske trojmezi, tedy jeste s Azerbajdzanskou enklavou, jestlize ji pocitace ale kvuli Karabachu na ni mistni moc neupozornuji, vztahy jsou napjate. Po nasi ceste na jih se nad name tyci nejvyssi hora Turecka, Ararat. Armeni ho povazuji za svuj. Hranice s Tureckem a Iranem jsou prisne strezene, jak vidite na zoomu jsou tam dokonce draty s uhrabanym piskem mezi.
Zpet na autobusovou zastavku nas vezou mistni, kteri se nas ptaji na cil cesty. Nahodne jsme je potkali. Autobusova zastavka vypada jinak nez jsme zvykli a jizdni rad take neexistuje. Mistni nas ale ujistuje ze jezdi soukrome Marshutky jak do Kharabachu tak do nahorni oblasti s klasterem Tatev, kam se chceme presunout. Nez ale staci prijed autobus, zastavuje nam obchodnik jedouci z Yerevanu domu a nabizi nam odvoz za cenou srovnatelnou s Marshutkou. Nasedame a bereme za vdek jeho pohodlnou dodavku. Rika nam ze pojedeme asi 30km podel Iranske a Azerjbajdzanske hranice, cestou potkavame mlade zvlastniho zvirete, zebrajiciho nase svacinu. Krajina kolem je piscita a plne cervene zeme.
Po nekolika hodinach cesty nam zaleha v usich. Tentokrat ne z hlasite arabske hudby obchodnika Iranskeho puvodu, ale z velke zmeny nadmorske vysky, prijizdime do hor, kolem mrzne, je snih a konecne take nas hotel, po dlouhe ceste se jdeme natahnout a vecer vyrazime do troche divne mistni hospody, je prazdna, ziva hudba, jen pro nas.
5. DEN
Rano jedeme taxikem na Tatev, nadhera ... povidani s knezem bylo vice nez zajimave. Je to zivotni styl, ktery je tolik jiny ...
Ekonomika tohoto kraje zije zejmena z blizkeho Iranu, autobusy do Tabrizu a Teheranu odjizdeji temer kazdy den. Cesta neni vubec draha ale velmi zdlouhava.
6. DEN
Vyrazime na vylety po prirode a okoli, v horach se krasne chodi a navstevujeme par jezer. Zbytek dne venujeme presunu po jine trase zpet na zapad k hlavnimu mestu a nasledne do Gruzie, podel pobrezi jedeme zpet do Kutaisi, cesta zabrala cely den daleko do noci. Avsak rano odletame a nechceme riskovat zmeskani letadla. V Kutaisi se ubytovavame v hotelu. Jizda sdilenym taxi je mnohem kratsi nez li prvni presuny vlakem pres noc. Avsak jezdi pres den a ten cas ve dne muzete pouzivat pro jine activity, vlak avsak v tyto dny nejel, nejezdi kazdy den.
7. DEN
Hned po snidani jedeme na letiste, jsme vyzvani at se jdeme odbavit vymenou nasich elektronickych palubnich vstupenek za papirove, letiste v Kutaisi neakceptovalo elektronicky vytistene. Security dukladne, me suvenyry s magnetickym pozadim zpusobily vyndani vsech veci z meho zavazadla coz nebylo vubec prijemne, zvlast kdyz tomu prihlizi ostatni a vy po tydnu dobrodruzstvi vyndavate napriklad I spodni pradlo. Nu coz, lepsi bude asi neprotestovat a nasledovat pokyny policistu, kteri privolali nekoho kdo umi anglicky, stale mi ukazovali na rentgenu nejake predmety, ktere potrebuji vydet a nemohou je najit. Byly to zapadle magneticke suvenyry v postrani kapse prirucniho zavazadla, sam bych si nevzpomnel ze tam jsou. Kdyz je nachazime security jsou klidni, poprejou mi peknu let a jdeme ke gatu. Let zpet byl fajn, nad Cernym Morem uz byla velika oblacnost. Doufam ze se Vam tri report libil a treba Vas inspiroval.
super, rad som si precital a to uz zacalo finale Wimbledonu. 
