Na počátku svého vyprávění musím upozornit, že 90 % mých leteckých znalostí pochází ze zdejších trip reportů, které velice rád čtu a tento cestopis píši jako poděkování dalším autorům. Mé zbylé zkušenosti obstaralo pár letů s evropskými lowcosty, dající se spočítat na prstech jedné ruky. Jelikož v té ruce raději držím kameru než foťák, bude text doplněn také o pár videí.
Celý příběh započal již jednoho březnového pozdního večera. Tehdy má přítelkyni již sladce spala, zatímco mě na internetu zaujala velice lákavá nabídka na letenky do Jižní Ameriky. Nikdy mě do té doby napadlo, že se někdy podívám mimo Evropu, navíc moje jazyková vybavenost je doslova katastrofální. Ale takováhle možnost, za 12,5 tis., dvě letenky do Jižní Ameriky? To nemůže člověka nechat chladným. Co na tom, že se odlétá z Málagy, jejíž krásu rád ukáži i své polovičce, a vrací se do Paříže, kde ještě ani jeden z nás nebyl.
Sbírám tedy odvahu a budím přítelkyni s bláznivou otázkou "Miláčku, co kdybychom letěli na svatební cestu do Ria de Janeira?". Po chvíli procitání přichází rozmrzelá odpověď "Dělej, jak myslíš". Tak tedy dělám a nakupuji.
Při ranní společné cestě do práce nepadlo o večeru ani slovo. Až po odpolední sms zprávě ("Zdálo se mi to, nebo jsi mi včera říkal něco o letenkách?") mi bylo jasné, že to ještě není úplně v pohodě. Jak je však z nadpisu zřejmé, všechno dobře dopadlo a budoucí nevěsta si červnovou veselku nerozmyslela.
S přicházejícím světovým šampionátem se senzacechtivá média mohla přetrhnout se zprávami o hrůzostrašných věcech dějících se v Brazílii, což na klidu nepřidalo. Přesto dolaďujeme svůj plán líbánek. Rodina nás odveze do Mnichova. S Norwegianem budeme pokračovat do Málagy, kde přespíme dvě noci před odletem přes Madrid do Brazílie. V Riu pobudeme týden a vracet se budeme opět přes Madrid do Paříže. Tam strávíme jednu noc před cestou autobusem zpět domů.
Čistě letecká část tedy má vypadat takto: MUC - AGP - MAD - GIG - MAD - ORY.
- itinerář.gif (52.69 KiB) Zobrazeno 8081 x
Na rozdíl od většiny předchozích dovolených si můžeme dovolit nenařizovat budík, jelikož z Mnichova odlétáme až po osmé večerní. Velice příjemný začátek. Dopoledne tedy dobalíme a v klidu očekáváme odpolední odvoz. Cesta je plynulá, vše podle plánu. Až u mnichovského letiště přichází zvláštní pocit, když podjíždíme velké letadlo. Rodina nás vysazuje a pokračuje na výlet (zámek Neuschwanstein), který má naplánovaný v rámci odvozu.
MUC - AGP, DY5587, Boeing 737-EJP, LN-DYZ
Dvě hodiny před odletem přišla od Norwegianu smska s uvítáním. Potěšilo. Méně už však potěšilo, když nám na chech-inu paní oznámila, že let je plný a nemá místa vedle sebe. Dělal jsem si totiž naděje na okýnko při tradičním nízkonákladovém boji o místo. Nakonec máme alespoň 8C a 9D.
Ani zmatky při změně gatu nezpůsobily zpoždění. Nastupovalo se chobotem a 10 min před časem odletu již byli všichni usazení. Ozval se kapitán a oznámil, že si pes v kleci zlomil nohu a že tedy budeme mít zpoždění. To se vyšplhalo na 35 minut. Během čekání však zůstaly dveře do kokpitu otevřené a tak bylo na co koukat.
Na večerním tříhodinovém letu bylo osvětlení příjemného interiéru ztlumené. Většina lidí podřimovala v pohodlných sedačkách, zatímco se na obrazovkách střídaly kreslené pohádky. Informace o letu žádné. Kapitán zvolil trasu Mnichov - Bodamské jezero - Lyon - Zaragoza - Málaga. Někde nad Pyrenejemi moje žena úspěšně vyzkoušela připojení k wifi a tak jsem mohl alespoň sledovat mapu. Velká škoda absence místa u okénka, venku bylo jasno a města pod námi krásně svítila.
Přistání hladké, jen uši trpěly. Poprvé a naposledy se za naší cesty tleskalo. Bagáž naštěstí vyjela brzy a tak jsme stihli předposlední vlak cercanias do centra. Noční Málaga nás uvítala 25°C, malá procházka na hotel byla tedy příjemná.
Málaga
Den začínáme typicky španělsky, snídaní v baru. Churros s čokoládou jsou výborné. Nejprve vyjedeme autobusem na hrad Gibralfaro, místo parádních vyhlídek na přístav, město i okolní vyprahlé kopce. Sestoupíme k plaza de toros a pokračujeme se vykoupat na pláž Malagueta. Zpět k hotelu procházíme moderní přístav, promenádu a spatřujeme "jednorukou" katedrálu. Celý den slušně ujíždíme na sušené šunce, kterou několikrát dokupujeme.
Ráno máme rezervu a ještě stíháme café con leche. Vlaku to z železniční stanice na letiště trvá pouhých osm minut a tak vystupujeme ještě za tmy. Letiště na mě působí příjemným dojmem, zvláště všudypřítomné palmy. Check in probíhá bez problému, paní nám odbavuje zavazadla až do Ria a vydává letenky i na druhý let.
Než absolvujeme veškeré procedury, tak ostré ranní sluníčko ozáří letištní plochu, na kterou je pěkný výhled stejně jako na nedaleké hory. Kvitujeme směnárnu a měníme nějaká eura za reály do našeho brazilského počátku, i když kurz 2,48 reálu za euro nebyl moc přátelský. Při čekání a pohledu na odlety nejvíce zaujme přímé spojení s New Yorkem.
Do letadla operovaného Iberia Expres nastupujeme v čase odletu. Tentokrát máme 9A a 9B. Místa na nohy poněkud ubylo, žádné obrazovky. Letadlo hned po startu vylétá nad moře, aby se elegantním obloukem s výhledem na Málagu vrátilo zase zpátky nad pevninu. Počasí je nám nakloněno a tak můžeme sledovat četné krásy hor Andalusie a později plání Kastílie-La Manchy.
Občerstvení je pouze placené, přesto často využívané. Obsazeno asi 95 %. Po zhruba 40 minutách letu se snášíme k Madridu. Z něho krásně ční komplex mrakodrapů Cuatro Torres. Vystupujeme do chobotu přesně v minutu příletu.
MAD - GIG, IB6025, Airbus A330-302, EC-LXK
Jelikož nám do uzavření gatu návazného letu zbývá 45 min a potřebujeme se dostat z terminálu 4 na 4S, tak si na moment vyzkoušíme náš oblíbený televizní pořad Amazing Race. Štěstí nám opravdu přeje, výtah jede hned, vláček také a na pasovku přibíháme jako první. Nakonec nám to trvá 20 minut. Honíme se však zbytečně, na tabuli naskakuje půlhodinové zpoždění.
Nastupujeme do autobusu a jedeme okolo dalších letadel Iberie až k tomu našemu, nejvzdálenějšímu. Během dlouhého čekání, než se otevřou dveře, máme možnost si ho dostatečně prohlédnout. Jmenuje se "El Salvador". Po schůdcích stoupáme a jsme zvědaví na vnitřek. Popravdě, po usednutní na místa 11 A a C jsme nadšeni. Pohodlné sedačky, moderní interiér, balíček deky a polštářku. A hlavně IFE, věc pro nás zatím nepoznaná, to hned musíme napravit.
Než vyjdeme z úžasu, už přelétáme Sierra de Gredos a míříme nad Extremaduru. Počasí našim výhledům stále přeje a tak máme možnost pozorovat "tvrdou" krajinu zmíněného kraje. Ještě nad Španělskem dostáváme sluchátka a možnost výběru z tisku. Nad Portugalskem už přichází velká oblačnost. S ní naštěstí i výběr oběda, volíme "chicken". Obratem dostáváme tác se salátem, hlavním jídlem, zákuskem a bagetou s máslem. Chuť lehce podprůměrná, bylo hodně znát, že jde o ohřívané jídlo. Máslo zmrzlé, bageta ještě studená. Při obědě se ještě podává káva či čaj, bohužel úroveň opět nevalná. Evropu opouštíme nad mysem San Vincente.
Obsazenost letadla je přibližně poloviční, několik šťastlivců má pro sebou celou prostřední čtyřku, ale i dvojka u okénka je volná. Od Afriky jsme moc daleko, ale alespoň Kanárské ostrovy lze zahlédnout. Konkrétně v dáli jižní část Fuerteventury a malinký kousíček Las Palmas přímo pod námi.
Většina spolucestujících se věnuje filmům nebo spánku, když letuška roznáší brazilské vstupní dokumenty. Původní obavy nebyly na místě a vyplnění nebylo až tak složité. Vlastně i IFE nabízí radu jak vyplnit. Nejvíce se mi ale stejně na palubní zábavě líbí možnost sledování map a údajů o letu. Nakonec se i ta Afrika v dáli ukázala, konkrétně pobřeží Západní Sahary. Za Kapverdami přistává na našich stolcích druhé občerstvení, lehký toast se šunkou.
Let nad Atlantikem probíhá naprosto klidně. Nad Jižní Ameriku vstupujeme nad městem Natal. Z letadla se tu zdá být krajina velice členitá, když nad nějakými těmi kopečky letíme v podstatě až do Ria. Asi hodinu před přistáním se rozdává červená krabička. Její součástí je plněná bagetka, jogurt, preclíky, čokoládka a hrneček na kávu, která je opět nabízena.
Jelikož neletíme na městské letiště ale na mezinárodní, tak přiblížení není nikterak zajímavé. Dosedáme pohodlně. Na letištní ploše hned zaujmou místní obvyklé aerolinie GOL a TAM. Hned po výstupu nás čeká pasová kontrola, která je volná a vstup je formalitou, jen dostaneme razítka.
Hotel máme vybraný přesně mezi bájnou Copacabanou a Ipanemou, ve čtvrti Arpoador. I přes snahy veškerých naháněčů poměrně rychle nacházíme městský prémiový autobus a vydáváme se vstříc večernímu Riu. Popravdě, přichází na nás prvotní kulturní šok, z toho co vidíme okolo. Otravní prodejci proplétající se mezi auty na dálnici, ne moc vábně vypadající centrum a obyvatelé tam. Pravděpodobně své sehrála i tma. Jsme ale rádi, když s kufry "doběhneme" ze zastávky do hotelu.
Rio de Janeiro
Vzhledem k charakteru svatební cesty jsme se rozhodli v Riu zůstat celý týden, užít proslulé pláže a výlety podniknout jen po městě, když se nám bude chtít. Tedy žádný pevný plán a hlavně pohoda.
Druhý den nás cestou ke Kristovi překvapila městská doprava, kdy v podstatě všechny zastávky jsou na znamení a jenom na těch hlavních je napsáno jejich jméno a čísla projíždějících spojů. Jízdné se platí většinou u průvodčího a žádný doklad se nevydává, jen se projde turniketem.
Z vrchu Corcovado je vskutku impozantní výhled na většinu města. Těšilo nás, že tam můžeme zůstat dle libosti. Pro letecké fanoušky je jistě zajímavý pohled na městské letiště Santos Dumont (SDU) s možností sledování vzletů, přistání, i dění na ploše.
Rozhodně doporučit můžeme nepříliš náročný výšlap deštným pralesem na Pedra Bonita. Výhledy taktéž úžasné, ale na rozdíl od Krista jsme strávili hodinu a půl na vrcholu úplně sami! Navíc byli po cestě k vidění tukani a opičky. Též cesta samotná nabízela pro evropany zajímavé pokoukání na místní flóru.
Pastvou pro oči byla návštěva nejen orchideária, ale i celé botanické zahrady. Nakonec, orchidee jsou k vidění i na stromech ve městě.
Pro fotbalové fanoušky nelze vynechat návštěvu věhlasného stadionu Maracaná. Ať již z venku, nebo nejlépe na fotbalový zápas. Nám se podařilo navštívit Flamengo - Corinthians a rozhodně nelitujeme.
Zajímavá byla návštěva rozmanitého trhu se spoustou ovoce a zeleniny na Praca General Osorio (současná konečná metra). Jeden blok odtud se nachází "Complexo Rubem Braga", v jehož nejvyšším patře je možno zadarmo navštívit pěknou vyhlídku Mirante da Paz. V rámci vytváření pracovních míst tady mají i výtahy svoji obsluhu. Stejně jako veřejné záchody stále dohlížející uklízečky.
Jediným nepříjemným překvapením zůstala cena potravin v obchodech, kdy například malý chleba vyšel přes 10 reálů, malý jogurt activia 5 reálů, třetinka piva 5 reálů... (1 reál = asi 9-10 Kč).
Ne, že by se nám známější Copacabana nelíbila ale Ipanema přirostla k našemu srdci více. Sice kvůli velkým vlnám bylo po celý týden zakázáno plavání dále od břehu, přesto bylo možné se jít osvěžit a od vln se nechat příjemně pohoupat, což nám maximálně vyhovovalo. Cena 20 reálů za den plážového servisu je vcelku příjemná. Stejně jako osvěžení všude dostupným kokosem.
Okolo pláží byla stále na každém kroku přítomna policie, což na jednu stranu dávalo pocit bezpečí a na druhou bralo. Naštěstí jediné okradení nám nakonec přichystal náš hotel při neoprávněném naúčtování vody z minibaru. Pro krásný výhled z terasy na oceán, obě pláže, favely, Krista Vykupitele či Cukrovou homoli mu to ale odpouštíme.
[youtube]http://www.youtube.com/watch?v=hZ75yr_BxTg[/youtube]
GIG - MAD, IB6024, Airbus A330-302, EC-LZJ
Na mezinárodní letiště dorážíme dvě a půl hodiny před odletem. Na check-inu je už řádná fronta. Na jejím konci dostáváme k vyplnění visačky Iberie na naší bagáž. Při odbavení trošku úřaduje jazyková bariéra ale nakonec vše v pořádku a dostáváme 40 J a F, poprvé tedy budeme sedět napravo. Chci se ještě porozhlédnout po letišti, ale jelikož nenabízí nic moc pěkného, tak jdeme na bezpeční a pasovou kontrolu. Opět žádné problémy. Jen razítko.
Zatímco čekáme na odlet, pomalu se stmívá. Jde se utratit poslední reály do prvního patra do duty free. Tam jsou však na cenovkách americké dolary, což se nám nelíbí, a ani ceny nic moc, tak nakonec nakupujeme jinde kávu.
Let je tentokrát plný. Jinak na zpáteční cestě žádné změny v komfortu. Startujeme už za tmy a opět není z Ria nic vidět, tedy kromě spousty světýlek okrajových částí pod námi. Dobrá viditelnost zůstává i po nastoupání do letové hladiny a tak je stále na co koukat. Sledovat z výšky svítící města a městečka by mě snad neomrzelo nikdy.
Za Salvadorem, na který byl mimochodem krásný výhled, se začala servírovat večeře. Jak sedíme vzadu, tak to tentokrát docela trvá a už máme hlad. Vybíráme "pastu" a k ní bílé víno. Dostáváme kuskusový salát s krevetami, těstoviny se špenátem a omáčkou, koláč, sušenku a bagetu s máslem a taveným sýrem. Víno Val de los Frailes, D.O. Rueda. Máslo s bagetou tentokrát OK, sálát a víno výborné. Hlavní jídlo reparát nesložilo.
Po večeři bohužel steward zatahuje okénka a světla se tlumí. Naštěstí při občasném částečném vytažení to žádnou velkou neplechu nedělá. Mohu tedy sledovat koncert pod námi až do opuštění pevniny napůl cesty mezi Natalem a Fortalezou. Nad oceánem už je to horší a tak usínám, zatímco žena sleduje komedii Blanded.
Když se však vzbudím a podívám z okénka tak se nemohu vynadívat na to množství krásně svítících hvězd. Navíc nejsem zvyklý pozorovat hvězdy bez zakloněné hlavy. Průlet Kanárskými ostrovy se tentokrát odehrává mezi Las Palmas a Tenerife. Las Palmas tedy máme jako na dlani, v dáli je vidět Fuenteventura a hodně v dáli Lanzarote. Krásné zážitky.
Za Kanárama se opatrně začíná ukazovat první světlo. Sluníčko se objevuje asi půl hodiny před pevninou. To už šilháme hlady a přemýšlíme zda-li vůbec ještě něco dostaneme. Kvůli oblačnosti Evropu rozeznáváme jen matně. Naštěstí před Huelvou přichází záchrana v podobě červené krabičky, tentokrát s obloženou bagetou, ovocným salátem, muffinem a čokoládou. Oblačnost se ještě zhoršuje a tak z mé milované Sevilly nevidíme ani ň. Musíme vzít za vděk alespoň kousíčkem řeky Guadalquivir. Zlepší se to až kousek před Madridem, ale to už kapitán Carlos Perés pomalu přistává. Půl hodiny před plánovaným příletem.
MAD - ORY, IB3406, Airbus A321-211, EC-ILO
Nyní máme v Madridu více času se po tomto příjemném letišti projít. A to doslova, jelikož vystupujeme u nejvzdálenějšího gatu. Nevadí, pomáhají nám jezdící chodníky, navíc interiér na nás působí příjemně. Na terminálu 4 pak pozorujeme dopolední ruch v četných kavárnách, restauracích a nakupujeme v duty free. Ty dvě a půl hodiny celkem utíkají.
Letadlo je obsazené asi z 95 %. Už z Ria máme přiděleny 10 A a B. Ještě před startem začíná pršet a tak chvíli po startu vlétáme nad četné mraky. Bohužel na tomto mezinárodním letu nejsou žádné obrazovky, občerstvení jen placené. Jen děti dostanou papír a pastelky. Jistou zvláštností jsou možná tři stewardi, z nichž se jeden podobá Franckovi Ribérimu.
Nad Španělskem vidíme povětšinou hustou peřinu, až nad hraničním pobřežím s Francií je to lepší. Jaké je naše překvapení, když z výšky poznáváme kousek San Sebastianu a Zarautz, tedy místa, která jsme projížděli téměř přesně před dvěma lety při našich zásnubách. Najednou se vyjasnilo a po chvíli vidíme ještě zátoku nedaleko Bordeaux + krásně rovné pláže Biskajského zálivu.
Mám za to, že při přiblížení na Orly vidím v dáli Eiffelovku, ale tvrdit nemohu. Dosedáme přesně ve 14 hodin, tedy o 25 min dříve oproti plánu. Zato s napětím čekáme na zavazadla až do tři čtvrtě, kdy se rozjíždí pás. Ještě nás to pěknou chvíli napíná, než si můžeme ulevit.
Vzhledem k velké únavě využíváme k dopravě do hotelu u Gare du Nord poněkud dražší Orlyval s návazností na vlak RER.
Paříž a domů
Plánů na odpoledne bylo hodně ale všechny vzaly při pohledu na postel za své. Tedy až na večerní procházku s pěkným rozhledem od Sacré-Coeur. Zato už od časného rána se procházíme asi po klasickém okruhu Eifellovka, Vítězný oblouk, Louvre. Výhodou je, že alespoň z počátku není v ulicích moc lidí. A když už ano, zajdeme do kavárny na kávu a croissant. Odpoledne vyzvedneme kufry a chvíli se mé vláčkařské srdíčko kochá na nádražích Gare du Nord a Gare de l´Est. S Paříží se pak loučíme u Notre Dame.
Na cestu domů máme koupené jízdenky od Eurolines. Nerad bych končil report negativně a tak se omezím jen na to, že si vyčítám druhý vstup do stejné řeky po špatné zkušenosti s touto společností. Naopak pěkný je výhled na oblohu díky prosklené střeše autobusu nad sedadly u okna. Nevím proč, ale mám slabost pro atmosféru francouzských dálničních benzínek, proto tento poslední příjemný zážitek dovolené náležitě užívám.
Přes počáteční šok a různé obavy nelze nakonec podniknuté líbánky hodnotit jinak než výborně. Oba dva jsme je parádně užili a na naši první cestu mimo Evropu pravděpodobně nikdy nezapomeneme. Vážně by nás nenapadlo, že někdy poletíme long haulem a že se dostaneme skoro 10 000 km od domova. S nadsázkou si teď můžeme říkat, že jsme to zatím z celé rodiny dotáhli nejdále.
Pěkný zážitky.
