Létající tužkou i Pátou svobodou (2)

[Airbus380]

Hotovo

Cestování je můj život, letadla jsou můj život. Období bez cesty delší než měsíc, už obtížně snáším a vždy mám naplánovaných několik cest alespoň na půl roku dopředu. Den před každou cestou nemůžu dospat a z bytu vždy vycházím natěšený, plný optimismu a očekávání.

Ne tak tentokrát. Z bytu jsem vyrazil krátce po desáté večerní, ale ne natěšený a rozhodně ne plný optimismu. Poprvé v životě se mi stalo, že jsem koketoval s myšlenkou, že radši zůstanu doma, nakonec ale naštěstí zvítězila představa, že si výletem – ostatně jako vždy – hezky vyčistím hlavu, srovnám myšlenky…no a samozřejmě si do letové statistiky připíšu pár novinek.

Plánování této cesty bylo dost náročné. V Emirates Skywards jsem měl nějaké míle, které by expirovaly a na let přímo s Emirates nestačily. Všiml jsem si ale, že míle jdou využít i pro nákup letenek u easyJetu. Původně jsem si chtěl udělat jen obyčejný výlet do Bristolu nebo do Manchesteru, kde jsem ještě nebyl, ale pak zaúřadoval moje obligátní letecké já, které mi nakukalo, ať nejsem hlupák a easyJet využiju jako přibližovák k něčemu zajímavějšímu. Po dlouhém hledání jsem narazil na nabídku, která se neodmítá. Letenka z Ženevy do Londýna za 27€. Se 757-300. A protože se mi z Londýna nechtělo jen tak obyčejně přímo a inspiroval mě dřívější report pavlapmi, rozhodl jsem se, že taky vyzkouším let pátou svobodou (a dovolím si částečně vypůjčit název pavlova reportu)…

Na Florenci jsem do Žlutého autobusu nastupoval ve zvláštním rozpoložení a doufal jsem, že 4,5 hodinová cesta do Berlína uběhne rychle. Tak se taky stalo, obsazenost nebyla ani 50%, nikdo nerušil a cesta byla plynulá. Na Schönefeldu jsem vystupoval jako jediný cestující, až mi bylo trochu trapně, že jen kvůli mně musel autobus zastavovat a že jsem o půl čtvrté ráno vzbudil několik chudáků spolucestujících.

SXF-GVA
easyJet, A320
LF cca 95%

Slejvák venku jen umocnil mou melancholickou a zádumčivou náladu, stejně tak jako mírně dekadentní prostory starého SXF.

Odletová část hlavní haly SXF

SXF

Chtěl jsem se někde usadit, nepřemýšlet a na chvíli zdřímnout. To jsem ještě netušil, že SXF něco jako sedačky nevede, resp. ano, ale ve velmi omezeném množství. Jal jsem se tedy čekat do „Terminálu B“, který je určený výhradně pro lety easyJetu, na otevření Security. Tenhle terminál je malý přístavek spojený s hlavní budovou chodbou. Prostory dost stísněné, malé a všechno, včetně radiátorů, je natřeno do barev easyJetu, tedy oranžově. Celá místnost a situace působila tak odpudivě, že jsem měl sto chutí se sebrat, jít na noční bus, odjet na nádraží a nasednout na první ranní vlak do Prahy. Nicméně pořád mi naštěstí fungují základní reflexy leteckého nadšence, v hlavě se mi okamžitě rozsvítil vykřičník v podobě tří číslic „753“, depresivní myšlenky jsem na chvíli zahnal a jako první pasažér prošel ospalou security do tranzitního prostoru, který nevypadá o mnoho líp, než prostory veřejné.

Poněkud monotónní ranní odlety

Šeredné prostory SXF

Čekání s knihou na první ranní let easyJetu uběhlo docela rychle. Při nástupu, stále ještě v pořádném dešti, do přistavené oranžovo-bílé A320 jsem poprvé při tomto výletu pocítil záchvěv radosti, jo, je to se mnou ještě dobrý, když cítím kerosin a na letadlo si můžu šáhnout, euforie se chtě nechtě dostaví.

Nástup za deště

Radost za několik desítek minut zkalil fakt, že jsme odstartovali s 10 min předstihem a do Ženevy jsme měli přistát dokonce o půl hodiny před plánem. S tím jsem nepočítal a znamenalo to jediné – na přiblížení bude ještě tma a okolní hory tak zůstanou skryté. To mě zamrzelo a naštvalo, kdo se je, sakra, prosil o to, aby letěli dřív? Ve finále to tedy bylo úplně jedno, protože v Ženevě panovalo šeredné počasí s nízkou oblačností a deštěm, takže bych stejně nic neviděl.

Ranní rozbřesk nad Švýcarskem

Krátce po vyjetí z RWY jako by mi někdo přímo do srdce píchnul dávku adrenalinu a vzápětí nato mě polil neovladatelný vztek a bezmoc. U terminálu se připravovala na svůj let do Kuvajtu přes Frankfurt nikoliv A340, která tuto linku běžně lítá, ale A300, kterých už je v našich končinách jako šafránu, dokonce ještě méně než dlouhých sedm-pět-sedmiček a kdybych o tom věděl, samozřejmě bych býval byl dal přednost té třístovce. Vzhledem ke tmě a dešti se mi jí ani vyfotit nepodařilo. No nic…
Ženevské letiště trochu zaspalo dobu a prospěl by mu výraznější face-lift. Přesněji řečeno by mu prospěla likvidace a následné postavení letiště úplně nového. Kromě absolutně nedostatečných prostor, jsem si připadal jako někde na východě, terminály, hangáry a různé jiné servisní budovy jsou poházené všude okolo, každý pes jiná ves, v různém stadiu ošuntělosti.

Zimní soboty bývají náročné i v hlavním ženevském terminálu...

FIDS v Ženevě

Old-schoolový hlavní terminál GVA

GVA-LGW
Thomas Cook Airlines, 757-300
LF 100%
Vzhledem k tomu, že pořád lilo, plánovaný spotting okolo vzal za své. V přeplněném a nevlídném terminálu se mi trávit 3 hodiny taky nechtělo, rozhodl jsem se proto zbavit jediných 6 franků krátkou cestou do centra. Ženevu ponechám bez komentáře, bylo tak hnusně, že i sebekrásnější město by vypadalo šedivě a nudně. Rád se tam podívám v jiném ročním období a v jiném rozpoložení. Spojení centra s letištěm je výborné, vlakem za 7 minut.

Šedivé počasí v Ženevě

Silný Švýcarský frank a fronta před směnárnou :)

Necelé dvě hodiny před odletem jsem se šel odbavit v domnění, že z tranzitu aspoň snad pořídím pár fotek rozmanitého ženevského provozu. Jak zle jsem se mýlil. Nejdřív jsem marně asi 15 minut hledal check-in přepážku 218, ze které se měl odbavovat můj let, až po dlouhé době jsem si všimnul poznámky „Terminál 2“. Ok, tak kdepa se ten terminál 2 nachází? Cedule žádné, na mapě letiště žádná zmínka a žádná z okolních budov rozhodně terminál nepřipomínala. Až na informacích mi s neskrývaným překvapením sdělili, že musím asi 5 minut pěšky a skutečně, pár set metrů od hlavního terminálu se nachází původní budova GVA. Hned první pohled zvenčí mi napověděl, k jakému jedinému účelu tento terminál slouží. Dostat se k němu pěšky přes desítky autobusů se stovkami britských lyžařů, byl heroický výkon.

TWR

Terminál 2 a nájezd britských lyžařů

Jistě, věděl jsem, že Thomas Cook Airlines lítají do Ženevy především kvůli lyžařům, věděl jsem, že normálních cestujících bude v letadle naprostá menšina. Netušil jsem ale, že se let bude odbavovat z k tomu vyčleněnému koncentráků a netušil jsem, že normální cestující budu jediný A už vůbec mi nedošlo, že je lednová sobota a tudíž můj lyžařský charter nebude ten den jediný… Hala Terminálu 2 je velká asi jako dvě brněnské odletové haly dohromady. V jeden okamžik se odbavovalo 8 letů. Tři 737-800, jedna 757-300, dvě 321 a dvě 757. Všehovšudy tak ke dvěma tisícovkám lidí neorganizovaně se tísnících na extrémně malém a extrémně přetopeném prostoru, všichni navíc s tunou zavazadel, lyžemi, helmami, lyžáky a všemi dalšími proprietami nutnými k aktivnímu trávení dovolené v Alpách. A uprostřed té apokalypsy jediný ztracený chudák, jediný nebritský občan, jediný člověk snažící se dodržovat neexistující frontu, jediný idiot s malým batůžkem a naivní představou civilisovaného odbavení – já. Proč to, ksakru, dělám? Jenom kvůli jedné extra dlouhé trubce s křídly? Jenom kvůli pomíjivé hodince a půl letu, kdy na nic nemusím myslet a stejně před problémy neuteču? Jenom proto tady zhynu horkem, udusím se nebo budu ušlapán a ubit lyžemi? Nebo se mi rozskočí hlava ze všudypřítomných neposlušných a uřvaných dětí? Do Terminálu jsem vkročil v 10:04, odbaven jsem byl v 11:06. Horších 62 minut v životě stěží najdu. Security pak byla překvapivě efektivní a rychlá.

Apokalypsa v terminálu 2...

Soboty tu bývají těžké...

Následovala scéna, kterou bych čekal spíš v Itálii nebo jiných národech neschopných jakékoliv organizace. Po průchodu bezpečnostní kontrolou jsem se ocitnul ve velké čekárně, odkud… každých 10 minut jezdil shuttle-bus do hlavního terminálu. A z hlavního terminálu pak velmi dlouhými chodbami pěšky zase zpět do budov poházených okolo Terminálu 2. Tady někdo moc přemýšlel.

Parádní výhled z tranzitu GVA

Nálet lyžařských charterů

Toronto, Washington, New York...

U gatu jsem zastihnul již probíhající nástup, busmo. Vzhledem k nulovému výhledu na plochu jsem celou dobu trnul, zda nepřišla změna typu na lince. Už z dálky ale bylo jasné, že nepřišla 757-300 je opravdu zatraceně dlouhé letadlo. Ta naše měla winglety, které jí jen dodávají eleganci a ladnou krásu. Byl to můj první let 757 a rovnou dlouhou. Bohužel, ať jsem se snažil, seč mohl, vyfotit se mi jí nepodařilo v celé své kráse. Záměrně jsem si při koupi vybral místo až v jedné z posledních řad, abych si užil tu délku kabiny. Hodil by se travelátor.

Je to ona!

Kratší kolega

Kvůli zdlouhavému nakládaní všeho toho lyžařského harampádí jsme chytli skoro půlhodinovou sekeru, která se pak ještě protáhla při frontě na start.

Pár sekund po startu

Klasické Cookovské srdíčko se mi moc líbí a na wingletu vypadá opravdu krásně. Hned po startu se naskytlo pár pěkných pohledů na převalující se mračna v údolích:

Občerstvení se podávalo jen lidem, kteří si ho dopředu zaplatili. Já mezi nimi nebyl, stejně tak jako většina osazenstva letu. Půlku letu jsem bohužel prospal a tu další půlku mě dost rušila moje sousedka, elegantní Britka v důchodovém věku cestující s mužem, která měla neustálou snahu strkat svojí hlavu k mému oknu. Nad La Manšským průlivem jsme potkali dva kolegy, jednoho easyho a jednoho Thomsona:

easyJet

Ústí řeky Sommy

Ale to už jsme klesali vstříc pěknému počasí okolo Gatwicku, na kterém jsme zastihli poměrně zajímavý provoz v čele s několika Virgin 747.

Mírumilovná jihoanglická krajina

Míjení se 772

Ladné křivky krásky ze Seattlu

Vzhledem k tomu, že zpět jsem letěl až skoro přesně za 24 hodin, v Londýně jsem docela často, hledal jsem v okolí LGW nějakou zajímavou destinaci, kam bych se podíval a přespal. Po dlouhém vybírání nakonec padla volba na Portsmouth. Dveře letadla se otevřely ve 13:30, vlak mi jel ve 13:49. Teď se dost nehodilo, že jsem si vybral místo až vzadu Z letadla jsem se dostal ve 13:37, měl jsem tedy 12 minut na to dostat se přes dlouhé gatwické chodby, pasovou kontrolu a vyzvednout v automatu předem koupené lístky. S jazykem na vestě jsem dorazil na nástupiště právě v okamžiku, kdy mi přijížděl vlak.

Na hodinu a tři čtvrtě dlouho cestu jsem se těšil. Vlakem jezdím velmi rád. Nutno ale podotknout, že krajina jižní Anglie je celkem nudná, rovná a nezáživná a já tak opět zabředl do myšlenek na nepříjemné věci, před kterými jsem tak trochu utekl. S narůstající špatnou náladou jsem dorazil do Portsmouthu. Ještě za světla jsem se vydal na nejznámější a dle mého názoru skutečně povedenou stavbu – Spinnaker tower. Je zní moc pěkný výhled na celé město i na moře:

Old Portsmouth

Moderní čtvrť Gunwharf Quays

Západ Slunce

A i samotné věži to sekne.

Spinnaker Tower

V noci navíc barevně svítí.

Bíle...

...modře...

...a červeně

Po té jsem se vydal do ulic starého Portsmouthu a k moři. Jako pravý suchozemec je pro mě moře vyšší dimenze, dobře se u něho rozjímá a odpočívá. Když se začalo stmívat, vydal jsem se ještě rychle projít i běžný, nehistorický Portsmouth. Příjemné město, na život asi fajn, relativně dobře dostupné (vlak do Londýna jede necelé dvě hodiny, letiště v Southamptonu je půlhodinku jízdy), za návštěvu určitě stojí.

Opevnění

Old Portsmouth

[Airbus380]

LGW-AMS
Garuda Indonesia, 777-300
LF cca 25%

Cesta vlakem zpět na Gatwick proběhla opět v pohodě a bez problémů, na letiště jsem dorazil necelé dvě hodiny před odletem, což je zbytečně moc.

Vlak společnosti Southern v Portsmouthu

Britská letiště nemám rád. Nevím, co to je za hloupý zvyk mít jednu velkou čekárnu, kde je miliarda lidí a čísla gatů oznamovat až na poslední chvíli. Navíc vrcholila dopolední špička, takže všude neuvěřitelný počet lidí. Byl jsem zvědavý, jaké bude složení cestujících a kolik nás bude vystupovat v AMS. Když jsem dorazil na gate, bylo jasno. Slabá stovka lidí, většinou sólo obchodní cestující. Seděl jsem v poslední sekci Y Class a bylo nás tam šest. Co jsem si byl schopen všimnout, tak do Jakarty pokračovala zhruba desítka lidí a ani v Amsterdamu nebyl gate zcela zaplněný, tuším, že ten den nebyl let GA089 příliš rentabilní.

Stanice automatického vláčku na Severním Terminálu LGW

Check-in area

Icelandair a ikonický gatwický most

Moje drožka do Amsterdamu a mizerné fotopodmínky na LGW

757-300 konečně v celé své kráse. Vedle norský bakelit

Hejno panenských 747

Pushback

A ještě jednou dlouhán, tentokrát ve společnosti své menší kolegyně, A321

Interiér má Garuda v docela zvláštní barevné kombinace hnědé a tyrkysově modré až zelené barvě. Uspořádání je sice lidské 3-3-3, nicméně subjektivní pocit místa na nohy bylo obrovské zklamání. Skutečně jsem nezaznamenal žádný rozdíl oproti běžným narrowbody.

Obligátní pozdrav čtenářům airways.cz

Interiér

Start jedné z panenských 747

Byť moje srdce patří menším letadlům, menším letištím a menším aerolinkám, sedět v pořádném widebody při startu je taky zážitek. Má to prostě grády, a i když je úroveň hluku v kabině 777 překvapivě docela nízká, ten hluboký zvuk motorů má téměř afrodiziakální účinky. Mimochodem, za poslední rok mám 6 segmentů ve widebody, z čehož ani jeden nebyl dálkový let (PRG-OSR-BTS-PRG s OK 333, MAD-OTP s RO 310, AMS-AMS KL MD11 Farewell a konečně LGW-AMS s GA).

Gatwick TWR a nějaká obyčejná 319, která se krčí před velikostí 777-300

Fronta na start

Táhlá pravotočivá zatáčka hned po startu

Nad oblačností

Servis na 49 minutovém letu mile převkapil, dostali jsme vodu, malou tortillu a sladký snack.

Zabalené...

... a rozbalené

I když jsem v Amsterdamu byl v listopadu, těšil jsem se, že si zajedu na hodinku na spottplac. Nicméně už na přiblížení mi bylo jasné, že spotting tentokrát vezme za své, podobně jako o den dřív v Ženevě. Pořád jsem čekal, kdy už konečně vypadneme z oblačnosti a ono furt a furt nic, až jsem si začal myslet, že z té oblačnosti nevypadneme nikdy. Nakonec přeci jen, zhruba půl minuty před dosednutím do deště a šediva. Přistání se konalo na tu zpropadenou 18R, která je na druhé straně Holandska než terminál a pojíždění trvalo více než třetinu času samotného letu z Londýna.

Odpudivé počasí v Amsterdamu

777-300 se chystá na svůj druhý, mnohem delší segment

K dovršení nepřílišného štěstí jsem chytil nějakou hluchou hodinku, kdy ze slavné amsterdamské vyhlídkové terasy byl pohled jen na běžné, nudné a ordinérní 737. Na terase jsem se odvážil strávit v odporném psím počasí skoro 40 minut a za tu dobu jsem nezahlédl jediné widebody! To jsem si tedy o Schipholu nemyslel…

Nuda v AMS

easyJet chodba na AMS

Zbytek času na AMS byl ve znamení mé špatné nálady, která tentokrát víceméně provázela celý výlet s výjimkou čase v letadlech. Z toho pro mě plyne ponaučení, že když má člověk nevyřešené problémy doma, je dost nepraktické a diskomfortní odjíždět sám na cesty. I když na druhou stranu pravdou je, že čas strávený ve vzduchu je sice dost pomíjivý, ale velmi očistný. Ve 33 000 ft jsou všechny potíže jenom malichernosti.

AMS-PRG
EasyJet, A319
LF cca 95%

Zpáteční let s easynou už byl jen obyčejný noční přískok domů, navíc o 50 minut zpožděný. Tradičně při cestách domů volím místo nalevo, abych měl výhled na Prahu. Přeci jen, šance, že se bude přistávat na jinou dráhu, než 24, je poměrně malá. I tentokrát se mi mé místo vyplatilo. Po příletu jsme zarolovali k prstu A, protože letadlo dál letělo do Bristolu. Výstup busem v těchto případech opravdu považuji za zcela běžný, tyto situace se dějí snad na každém větším letišti a lidi, kteří to berou jako problém, moc nechápu. Ovšem pokud bych nemusel na bus čekat 10 minut venku na ploše. Koordinace se ne vždy povede.

Co říct na závěr. Proletěl jsem se 757-300 a jsem tedy spokojený

[Tony Smoke]

Diki za skvely TR, prajem vsetko dobre, aby sa to doma vyriesilo!

[alesesl]

Kryštofe, opet vyborny TR, s hezkyma fotkama a textem. Ten 1. paragraf se mi moc libil a s tvym dovolenim ho nekdy pouziju ve svem TR. Garuda vypada dobre, stejne jako Thomas Cook 753. GVA me ceka v breznu pri me 24 hodinovce na trase PRG-OTP-BRU-GVA-ZRH-LNZ. Opravdu nezavidim ty davy pri cekani na odbaveni na LGW, to muselo byt maso. Osobne obdivuji, ze jsi to dal, ja bych z toho zesilel a nadaval do vsech k***v a vseho dalsiho mozneho.
Uz se tesim na nas spolecny vylet se Sun Air of Scandinavia v kvetnu.

[Tony Smoke]

Kryštofe, opet vyborny TR, s hezkyma fotkama a textem. Ten 1. paragraf se mi moc libil a s tvym dovolenim ho nekdy pouziju ve svem TR. Garuda vypada dobre, stejne jako Thomas Cook 753. GVA me ceka v breznu pri me 24 hodinovce na trase PRG-OTP-BRU-GVA-ZRH-LNZ. Opravdu nezavidim ty davy pri cekani na odbaveni na LGW, to muselo byt maso. Osobne obdivuji, ze jsi to dal, ja bych z toho zesilel a nadaval do vsech k***v a vseho dalsiho mozneho.
Uz se tesim na nas spolecny vylet se Sun Air of Scandinavia v kvetnu.

Nazdar Ales,
Na segmentoch do/z OTP bude aj TAROM A310?

[alesesl]

Kryštofe, opet vyborny TR, s hezkyma fotkama a textem. Ten 1. paragraf se mi moc libil a s tvym dovolenim ho nekdy pouziju ve svem TR. Garuda vypada dobre, stejne jako Thomas Cook 753. GVA me ceka v breznu pri me 24 hodinovce na trase PRG-OTP-BRU-GVA-ZRH-LNZ. Opravdu nezavidim ty davy pri cekani na odbaveni na LGW, to muselo byt maso. Osobne obdivuji, ze jsi to dal, ja bych z toho zesilel a nadaval do vsech k***v a vseho dalsiho mozneho.
Uz se tesim na nas spolecny vylet se Sun Air of Scandinavia v kvetnu.

Nazdar Ales,
Na segmentoch do/z OTP bude aj TAROM A310?

to je ve hvezdach...

[Tony Smoke]

Kryštofe, opet vyborny TR, s hezkyma fotkama a textem. Ten 1. paragraf se mi moc libil a s tvym dovolenim ho nekdy pouziju ve svem TR. Garuda vypada dobre, stejne jako Thomas Cook 753. GVA me ceka v breznu pri me 24 hodinovce na trase PRG-OTP-BRU-GVA-ZRH-LNZ. Opravdu nezavidim ty davy pri cekani na odbaveni na LGW, to muselo byt maso. Osobne obdivuji, ze jsi to dal, ja bych z toho zesilel a nadaval do vsech k***v a vseho dalsiho mozneho.
Uz se tesim na nas spolecny vylet se Sun Air of Scandinavia v kvetnu.

Nazdar Ales,
Na segmentoch do/z OTP bude aj TAROM A310?

to je ve hvezdach...

Kamarade, asi si budes musiet za ZRH-LNZ hladat nahradu. Vo februari to ma Etihad Regional zrusit.
http://www.austrianaviation.net/news-in ... -korn.html

[panam707]

Moc pěkný TR i přes nevlídné počasí určitě zážitek. Mužů se zeptat, jak stojí "zaparkovaná" kráska ze Seattlu na LGW, to zařízení vedoucí k přiďovému podvozku slouží místo špalků??

Nebude foto easy terminálu s oranžovými radiátory ??

[pavelpmi]

Dosti negativistický, avšak vynikající report! Opět.

Já jsem měl první let 757 taky do Londýna, s Thomsonem, pak ještě jednou s British Airways z LHR (G-CPES) a pak Condorem (ale bohužel ne srdíčkovým, D-ABON) z Palmy do FRA.

Díky mockrát, budu se těšit na tvoje další zážitky z cest a ať se daří!

[Lkprak]

Místy poněkud depresivní trip report...nevím, co máš za problémy doma, ale mně by asi otrávila cesta tím nočním autobusem do Berlína.
Jinak Ženeva je moc krásné město a to v jakémkoliv počasí, já jí zažil v říjnu, pod mrakem a fakt se mi líbila.
Chtěl bych někdy dát celé to jižní pobřeží Anglie a ten Portsmouth vypadá velice pěkně.
Osobně myslím, že časem na tenhle TR budeš velmi dobře vzpomínat.
Jo a tak se těším na náš společný výlet, buď na ten podzimní, nebo, pokud se to podaří, tak i na nějaký dřívější.

[Airbus380]

Díky za reakce!

Aleši, věř, že i já jsem měl v Ženevě blízko k výbuchu, a to jsem celkem klidný člověk Na výlet se Sun Air se těším taky, škoda, že to je až v květnu...

panam707: ty radiátory jsem bohužel nevyfotil a dost mě to mrzí, abych pravdu řekl!

pavelpmi, Lkprak: Ano, při psaní jsem se nechal trochu unést aktuální náladou, příště si nechám raději vícedenní odstup mezi cestou a napsání Trip reportu

Podle mě je 757 nejkrásnější narrowbody. Nemůžu si pomoct. A když má winglety, je to opravdová krása ne zemi.

Do té Ženevy se asi někdy vypravím. Teď jsem měl moc málo času na to, abych mohl hodnotit. Rád bych chytil toho Kuvajťana, tak to někdy spojím.
Z informací, které jsem před cestou zjišťoval, mi přijde Portsmouth určitě nejzajímavější ze všech měst na Jihu.

[alesesl]

Kryštofe, opet vyborny TR, s hezkyma fotkama a textem. Ten 1. paragraf se mi moc libil a s tvym dovolenim ho nekdy pouziju ve svem TR. Garuda vypada dobre, stejne jako Thomas Cook 753. GVA me ceka v breznu pri me 24 hodinovce na trase PRG-OTP-BRU-GVA-ZRH-LNZ. Opravdu nezavidim ty davy pri cekani na odbaveni na LGW, to muselo byt maso. Osobne obdivuji, ze jsi to dal, ja bych z toho zesilel a nadaval do vsech k***v a vseho dalsiho mozneho.
Uz se tesim na nas spolecny vylet se Sun Air of Scandinavia v kvetnu.

Kamarade, asi si budes musiet za ZRH-LNZ hladat nahradu. Vo februari to ma Etihad Regional zrusit.
http://www.austrianaviation.net/news-in ... -korn.html

Dneska jsem se to dozvedel. To je pekne na prd, ZRH-LNZ zruseny. No nic budu se s nimi zase hadat. Puvodni routing VRN-ZRH-LNZ, zmenen a GVA-ZRH-LNZ. Tedka se budu domahat zmeny na GVA-ZRH-LEJ nebo GVA-ZRH-DRS. Snad to klapne.

[dejavu]

Tak ta 757-300 je fakt síla - certifikace pro 295 lidí . Letěl jsem asi vždy jen s "krátkou" a i ta mi přišla dost dlouhá.
A pěknej report!

[Airbus380]

Tak ta 757-300 je fakt síla - certifikace pro 295 lidí . Letěl jsem asi vždy jen s "krátkou" a i ta mi přišla dost dlouhá.
A pěknej report!

Jojo, je to zvláštní letadlo. Konkrétně Thomas Cook je provozuje tuším pro 280 pax.

[Zoltan]

Ta 753 to už bylo na časosběrné video, dojít na konec a zpět. Fotka té nekonečné uličky by nebyla?