Sem a tam Polskem i Belgií
-
Lkprak
- Druhý pilot

- Příspěvky: 1472
- Registrován: 26. 10. 2012, 15:46
- Stav: Offline
Sem a tam Polskem i Belgií
Zasvěcení
Tento TR bezprostředně navazuje na můj předchozí trip report z cesty do Izraele (http://forum.airways.cz/viewtopic.php?f=42&t=9609). Začíná přesně tam, kde ten předchozí končí, v sobotu 16. ledna ve dveřích hotelového pokoje hotelu Hilton Garden Inn na krakovském letišti. Unaven z bezmála čtyřhodinové cesty letadel využívám všeho, co mi skýtá, vanu, postel, televizi, wi-fi…a poskytuju informační podporu Alešovi, jež využil z Těšína spolujízdu se společností Blablacar a jeho řidič i s autem kvůli poruše vozu uvíznul kdesi před Bielskem-Bialou. Jelikož mé informace jsou ve stylu „žádný rozumný vlak už nejede…jeden autobus ještě jede, ale ten už asi nestíháš…taxik z místa, kde stojíš, sem stojí asi 3000 Kč…“, Aleš nutí hledat řidiče hledat jiná řešení, ten volá nějaké odtahovce a úderem desáté večer, asi dvě hodiny po plánovaném příjezdu, i on otevírá dveře hotelového pokoje.
Vlastně to mělo být všechno úplně jinak. On, i Marek (MarkosFT) se rozhodli vyzkoušet novou linku Brno-Mnichov, ale tak nějak jinak. Jak už Aleš zmínil ve svém TR, on si naplánoval cestu KRK-WAW-ATH-GVA//BRN-MUC-BRQ, zatímco Marek se rozhodl pro poněkud šílenější variantu PRG-ATH-WAW-ATH- GVA//BRN-MUC-BRQ. To vše během dvou, resp. v Markově případě tří dnů. Potkat se měli Varšavě. Tak jako jindy, byl jsem zván, abych se zúčastnil, tak jako skoro vždycky jsem se vymluvil na nedostatek peněz, času a kdo ví čeho ještě. Pak mi to ale nějak začalo být líto a rozhodl jsem se, alespoň z části se toho také zúčastnit. Asi za šest set korun se ještě dala koupit letenka z Krakova do Varšavy na stejný časně ranní nedělní let, co má Aleš. Tak mi jí koupil. A co dál? Za podobné peníze ten den do Řešova, to by šlo. A pak úřadoval Azair, další den (v pondělí) ráno z asi 160 km vzdáleného Lublinu s Wizzairem do Charleroi (to dokonce za cca 250 korun) a večer odtud, zhruba za 650 korun, z Charleroi do Prahy. A bylo hotovo.
Jenže člověk míní a Wizzair mění a den před Vánoci mi posílají mail a následně i volají z jejich call centra, že lety z Lublinu do Charleroi se ruší a jak to chci řešit. V podstatě mi nabídli tři možnosti: nechat se přesměrovat na nějaký jiný jejich let, nechat si vrátit peníze nebo si cenu letenku ve výši kreditu navýšeného o 20% nechat připsat na můj Wizzair účet. Ano, řešit to uprostřed pracovních povinností, s počínající angínou a bez možnosti konzultovat to s internetem, opravdu nebyl dobrej nápad. Rozhodovat se dnes, asi bych nechal propadnout ten let z Varšavy do Řešova, místo toho zrušeného Wizzairu z Lublinu do Charleroi se nechat přebookovat na jejich let z Varšavy do Charleroi, který odlétá v neděli večer a nějakých 24 hodin v Charleroi využil např. k návštěvě francouzského Lille. Ano, takhle jsem se měl rozhodnout. Ale já se rozhodl jinak. Ty peníze za zrušený let jsem si nechal ve formě zvýšeného kreditu připsat na Wizzair účet (kde dosud čekají na další využití, naštěstí je to jen asi tři sta korun), za 15 PLN koupil lístek na Polskibus z Řešova do Varšavy, který odjíždí asi čtyři hodiny po mém příletu do Řešova a nakonec na pondělní ráno zakoupil, opět asi za 600 korun, letenku na ryanovský let z Modlinu do Charleroi. Celý výlet tím získal lehce absurdní nádech, kdy po hodinovém přeletu z Varšavy do Řešova a rychlé prohlídce města jsem se měl pět hodin trmácet busem zpátky do Varšavy a odtud další den přes půl Evropy domů do Prahy. No, jsme tu dobří blázni tady na tom fóru.
Odpočatí
Po příjezdu Aleše rychle dáváme dvě piva (každý) a po procházce do terminálu a zpátky krátce před půlnocí uléháme. Jenže zatímco na něj působí ty dvě piva jako dokonalé uspávadlo, já se po dvou hodinách budím a už ne a ne usnout. Při představě, jak budu další den unavený a že další noc, kdy mám v plánu jen necelých pět hodin spánku, to fakt nedospím, je mi poněkud blbě. Když však v půl páté zvoní budík, cítím se svěží. Deset minut po opuštění hotelového pokoje už sedíme v salónku krakovského letiště a dáváme kafe, snídani a zubrovku.
Dvacet minut před odletem hlásí last call, tak rychlý přesun. V autobuse napočítám včetně nás pětadvacet cestujících, všechna pozornost směřuje k dámě, která se i v takto nekřesťanský čas dokázala parádně vyšňořit.
17.01.2016
Krakov (KRK) – Varšava (WAW)
05:55 – 06:45 (v reálu přílet asi o 10 minut dříve)
LOT Polish Airlines LO3910
Dash 8-400: SP-EQK
LF 33%
Startujeme krátce před šestou jako první let toho dne, ještě chvíli čekáme, než uklidí dráhu. Na postarší letušce je trochu znát, že i ona by si asi nedělání ráno představovala trochu jinak, nakonec ale nasazuje profesionální úsměv a celý let se za jen pomalého rozednívaní odehrává ve velké pohodě. Máme s Alešem šestou řadu, užíváme si to. Cestou míjíme i díky ČSA proslavené město Radom, celkově se mi tento let na LOTem nejčastěji nalétávané lince velmi líbí. K občerstvení je na výběr buď sladká nebo ještě sladší varianta (viz. foto) a pak nápoj, nějak to nemají načasované, čaj je sice výborný, ale dopíjíme ho až ve chvíli, když už téměř sedáme na dráhu varšavského letiště.
Tam jsme krátce po půl sedmé, společně s další pěticí letadel tvoříme nedělní ranní příletovou špičku.
V terminálu pak jen dva z pětadvacítky cestujících míří „do města“, zatímco zbylých třiadvacet na některý z návazných letů, kterých je i v neděli velké množství. My, jak už Aleš ve svém TR psal, míříme do salónku, pořádně se nasnídat a snad i orazit. Abych pravdu řekl, ten krakovský se mi líbil víc, tady si zase více dávali záležet na různých pochutinách. Všelijaké zákusky jak z té nejlepší cukrárny jako by přímo říkali „sněz mně.“ Otevíráme šampaňské, pijem pivo, na FR24 sledujem Marka, jak se jeho letadlo blíží, řešíme cestování i ženský…Jo, už chápu, proč má Aleš tyhle cesty rád.
Tento TR bezprostředně navazuje na můj předchozí trip report z cesty do Izraele (http://forum.airways.cz/viewtopic.php?f=42&t=9609). Začíná přesně tam, kde ten předchozí končí, v sobotu 16. ledna ve dveřích hotelového pokoje hotelu Hilton Garden Inn na krakovském letišti. Unaven z bezmála čtyřhodinové cesty letadel využívám všeho, co mi skýtá, vanu, postel, televizi, wi-fi…a poskytuju informační podporu Alešovi, jež využil z Těšína spolujízdu se společností Blablacar a jeho řidič i s autem kvůli poruše vozu uvíznul kdesi před Bielskem-Bialou. Jelikož mé informace jsou ve stylu „žádný rozumný vlak už nejede…jeden autobus ještě jede, ale ten už asi nestíháš…taxik z místa, kde stojíš, sem stojí asi 3000 Kč…“, Aleš nutí hledat řidiče hledat jiná řešení, ten volá nějaké odtahovce a úderem desáté večer, asi dvě hodiny po plánovaném příjezdu, i on otevírá dveře hotelového pokoje.
Vlastně to mělo být všechno úplně jinak. On, i Marek (MarkosFT) se rozhodli vyzkoušet novou linku Brno-Mnichov, ale tak nějak jinak. Jak už Aleš zmínil ve svém TR, on si naplánoval cestu KRK-WAW-ATH-GVA//BRN-MUC-BRQ, zatímco Marek se rozhodl pro poněkud šílenější variantu PRG-ATH-WAW-ATH- GVA//BRN-MUC-BRQ. To vše během dvou, resp. v Markově případě tří dnů. Potkat se měli Varšavě. Tak jako jindy, byl jsem zván, abych se zúčastnil, tak jako skoro vždycky jsem se vymluvil na nedostatek peněz, času a kdo ví čeho ještě. Pak mi to ale nějak začalo být líto a rozhodl jsem se, alespoň z části se toho také zúčastnit. Asi za šest set korun se ještě dala koupit letenka z Krakova do Varšavy na stejný časně ranní nedělní let, co má Aleš. Tak mi jí koupil. A co dál? Za podobné peníze ten den do Řešova, to by šlo. A pak úřadoval Azair, další den (v pondělí) ráno z asi 160 km vzdáleného Lublinu s Wizzairem do Charleroi (to dokonce za cca 250 korun) a večer odtud, zhruba za 650 korun, z Charleroi do Prahy. A bylo hotovo.
Jenže člověk míní a Wizzair mění a den před Vánoci mi posílají mail a následně i volají z jejich call centra, že lety z Lublinu do Charleroi se ruší a jak to chci řešit. V podstatě mi nabídli tři možnosti: nechat se přesměrovat na nějaký jiný jejich let, nechat si vrátit peníze nebo si cenu letenku ve výši kreditu navýšeného o 20% nechat připsat na můj Wizzair účet. Ano, řešit to uprostřed pracovních povinností, s počínající angínou a bez možnosti konzultovat to s internetem, opravdu nebyl dobrej nápad. Rozhodovat se dnes, asi bych nechal propadnout ten let z Varšavy do Řešova, místo toho zrušeného Wizzairu z Lublinu do Charleroi se nechat přebookovat na jejich let z Varšavy do Charleroi, který odlétá v neděli večer a nějakých 24 hodin v Charleroi využil např. k návštěvě francouzského Lille. Ano, takhle jsem se měl rozhodnout. Ale já se rozhodl jinak. Ty peníze za zrušený let jsem si nechal ve formě zvýšeného kreditu připsat na Wizzair účet (kde dosud čekají na další využití, naštěstí je to jen asi tři sta korun), za 15 PLN koupil lístek na Polskibus z Řešova do Varšavy, který odjíždí asi čtyři hodiny po mém příletu do Řešova a nakonec na pondělní ráno zakoupil, opět asi za 600 korun, letenku na ryanovský let z Modlinu do Charleroi. Celý výlet tím získal lehce absurdní nádech, kdy po hodinovém přeletu z Varšavy do Řešova a rychlé prohlídce města jsem se měl pět hodin trmácet busem zpátky do Varšavy a odtud další den přes půl Evropy domů do Prahy. No, jsme tu dobří blázni tady na tom fóru.
Odpočatí
Po příjezdu Aleše rychle dáváme dvě piva (každý) a po procházce do terminálu a zpátky krátce před půlnocí uléháme. Jenže zatímco na něj působí ty dvě piva jako dokonalé uspávadlo, já se po dvou hodinách budím a už ne a ne usnout. Při představě, jak budu další den unavený a že další noc, kdy mám v plánu jen necelých pět hodin spánku, to fakt nedospím, je mi poněkud blbě. Když však v půl páté zvoní budík, cítím se svěží. Deset minut po opuštění hotelového pokoje už sedíme v salónku krakovského letiště a dáváme kafe, snídani a zubrovku.
Dvacet minut před odletem hlásí last call, tak rychlý přesun. V autobuse napočítám včetně nás pětadvacet cestujících, všechna pozornost směřuje k dámě, která se i v takto nekřesťanský čas dokázala parádně vyšňořit.
17.01.2016
Krakov (KRK) – Varšava (WAW)
05:55 – 06:45 (v reálu přílet asi o 10 minut dříve)
LOT Polish Airlines LO3910
Dash 8-400: SP-EQK
LF 33%
Startujeme krátce před šestou jako první let toho dne, ještě chvíli čekáme, než uklidí dráhu. Na postarší letušce je trochu znát, že i ona by si asi nedělání ráno představovala trochu jinak, nakonec ale nasazuje profesionální úsměv a celý let se za jen pomalého rozednívaní odehrává ve velké pohodě. Máme s Alešem šestou řadu, užíváme si to. Cestou míjíme i díky ČSA proslavené město Radom, celkově se mi tento let na LOTem nejčastěji nalétávané lince velmi líbí. K občerstvení je na výběr buď sladká nebo ještě sladší varianta (viz. foto) a pak nápoj, nějak to nemají načasované, čaj je sice výborný, ale dopíjíme ho až ve chvíli, když už téměř sedáme na dráhu varšavského letiště.
Tam jsme krátce po půl sedmé, společně s další pěticí letadel tvoříme nedělní ranní příletovou špičku.
V terminálu pak jen dva z pětadvacítky cestujících míří „do města“, zatímco zbylých třiadvacet na některý z návazných letů, kterých je i v neděli velké množství. My, jak už Aleš ve svém TR psal, míříme do salónku, pořádně se nasnídat a snad i orazit. Abych pravdu řekl, ten krakovský se mi líbil víc, tady si zase více dávali záležet na různých pochutinách. Všelijaké zákusky jak z té nejlepší cukrárny jako by přímo říkali „sněz mně.“ Otevíráme šampaňské, pijem pivo, na FR24 sledujem Marka, jak se jeho letadlo blíží, řešíme cestování i ženský…Jo, už chápu, proč má Aleš tyhle cesty rád.
-
Lkprak
- Druhý pilot

- Příspěvky: 1472
- Registrován: 26. 10. 2012, 15:46
- Stav: Offline
Re: Sem a tam Polskem i Belgií
Unavení
Kolem desáté se objevuje i Marek, kterého jsem dosud na živo ještě neviděl, pár slov, pár zážitků a kluci míří na své letadlo. Já bych tu mohl ještě být, letadlo do Řešova mi letí až po půl druhé, ale potřebuju na vzduch. Tak ještě poslední kafe, poslední jídlo, abych neměl hlad a ven. Tam světlo, venku mráz, na jedné ze stojánek triplsedma Emirátů, celkem provoz, po ploše uklízecí stroje odklízí poslední zbytky sněhu….a na mně to všechno padá. Jsem unavený, nevyspalý, snad i trochu opilý, mám toho tak akorát dost. V centru Varšavy mám rezervovaný hostel, kdybych skočil na vlak, za hodinu už tam můžu být a spát, mám chuť se na všechno vybodnout a ne letět do Řešova, tak pár hodin pobýt, pak se trmácet pět hodin autobusem a dá-li bůh, kolem půl noci zalehnout a další den před pátou už zase vstávat. Bojuju, vnitřně bojuju, ještě když stojím v autobuse, který nás veze k letadlu do Řešova, mám chuť, říct „dost, já končím.“
17.01.2016
Varšava (WAW) - Řešov (RZE)
13:35 – 14:30
LOT Polish Airlines LO3801
Dash 8-400: SP-EQD
LF 97%
Ale odolávám, dhcéčko do Řešova téměř plné, vidím v něm jen dvě volná místa, shodou okolností jedno vedle mě vzadu, v úplně poslední řadě. Na většině cestujících je vidět, že se vrací z dalekých cest. Tu a tam mezi nimi zahlédnu duty-free tašku z amerických nebo blízkovýchodních letišť, slovenština některých spolucestujících pak dává tušit, že je z Řešova čeká ještě dlouhá cesta po zemi domů.
Paradoxně chvíli po té, co vzlétáme nad mraky, mně to zase chytne, že když už tam jednou budu, měl bych toho využít, protože kdo ví, kdy se tam zase dostanu. Zároveň si říkám, že se vykašlu na ten autobus, na který mám koupenou jízdenku a zkusím chytnout nějaký dřívější, nebo rovnou vlak, abych se večer dostal do postele přeci jenom o něco dřív.
Let nad zasněženou polskou zemí nemá chybu, jen spát během něj, jak jsem měl v plánu, se mi nějak nedaří. Občerstvení doslova a do písmene úplně stejné, jako na ranním letu z Krakova. To už ono čsáčkovské „úplné nic“ není o moc horší.
Po hodině letu klesáme, na podmračené řešovské letiště. Terminál září novotou, jsme tu jediný stroj, ale nouzí tenhle vzdušný přístav evidentně netrpí.
Před halou pár taxiku, autobusová zastávka a velké parkoviště. Ptám se na informacích, kdy jede nejbližší bus do centra. Koukají na mně trochu provinile. Až v šest večer. Jsou teprve tři. Prý si mám vzít taxik. Snad jsem zaslechl něco o 44 PLN. Taxikář před halou si říká o 59 PLN. Mám na výběr?
Chci hodit na místní vlakové nádraží. Řidič se mně ptá, kam mám přesně namířeno a co budu v Řešově dělat. Jen si rychle projdu město a prvním vlakem nebo autobusem pojedu zase pátky do Varšavy. Absurdita mého cestování z těchto vět přímo stříká. Uvědomuje si to i taxikář a zbytek cesty trávíme mlčky.
Cestou míjím velký kostel a vedle něj nějaký asi památník. Řešovské hlavní nádraží není ani zdaleka tak velké, jak jsem čekal. U několika nástupišť stojí pěkný mix neslavně proslulých Dřevolín i moderních souprav.
Rychle zapínám počítač a připojuju se k nádraží wi-fi (mimochodem, skvěle fungující). Žádný dřívější bus už nestíhám. Vlak jede asi za hodinu a půl, oproti tomu autobusu, na který mám lístek, bych tak tu hodinu ušetřil. Lístek ve druhé třídě stojí něco přes 60 PLN, v první asi 85. Ještě zkouším letadlo, LOT v šest večer, v sedm ve Varšavě, v půl osmý možná v hostelu, získal bych tak čtyři hodiny spánku navíc. Ale za 279 PLN (asi 1700 Kč). No, takovou cenu můj spánek fakt nemá. Beru vlak a ať je nějaká sranda, v první třídě. Snad čekám, že v tom dostanu něco extra, snad čekám, že se v tom trochu vyspím.
Batoh hážu do úschovní skříňky a jdu do města k tomu kostelu. Venku mrzne a pomalu se stmívá, už myslím, že to nejhezčí jsem viděl, že zahlédnu vstup na pěší zónu a tam jakési náměstí. Velmi pěkný dům, několik domů, vánoční výzdoba, fakt se m to líbí. Rychle padá tma venku je cítit deprese z blížícího se začátku nového pracovního týdne. Trochu si říkám, zda jsem se přeci jenom s tím brzkým odjezdem neunáhlil, ale klesající teplota mně přesvědčuje, že fakt ne.
Rychle zpátky na nádraží, už je úplná tma. V 16:48 mi jede vlak. Je to tento vlak: http://www.vagonweb.cz/razeni/vlak.php? ... i&rok=2016
Z Řešova jen tři vagóny, první nebo druhá třída, vypadá to úplně stejně. Tak trochu vyhozený prachy. A fakt nic extra. Ale jsem v kupé sám, možná v celém vagóně. Taková zimná romantika, tu mám rád, jen jsem na ni příliš unaven, oči sklopit, nohy na sedačku a spát. Sám jsem dvě hodiny až do Lublinu, tam se k vlaku připojuje dalších pět vagónů, jenže houf cestujících na peróně dává tušit, že to není jen nějaký rozmar polských železnic. I mně v kupé přibývají spolucestující, rozsvěcují světlo a já musím na své rezervované místo u uličky. Následující dvě a půl hodiny přesto prospávám, tu a tam a trhaně. Probouzím se zhruba v čase pravidelného příjezdu do Varšavy. Ve dveřích se akorát objevuje průvodčí a mně zatrne, když říká něco o sto minutách zpoždění. Vzápětí však míjíme elektrickou jednotku s logem varšavského systému příměstských vlaků SKM a po té i jednu z předměstských varšavských stanic a mně dochází, že pan průvodčí mluvil asi o jednom z návazných vlaků.
Nakonec na podzemní stanici Centralna přijíždíme jen se čtvrthodinovou sekerou. Je to fascinující nádraží, schované celé podzemí, představte si pražskou stanici metra Hlavní nádraží, naklonujte jí a místo metra tam nechte jezdit dálkové vlaky. Tak nějak zhruba vypadá.
Na tohle ale není čas, zapínám wi-fi a díky navigaci se nechám vyvést správným východem. Do Budget hostelu je to jen kousek, i když jedna z místních mi radí, ať popojedu tramvají. Jdu to radši pěšky a místo toho se brodím zmrzlým rozbředlým sněhem. Ještě zahlédnu místní Palác Kultury, dokonale utopený mezi kancelářskými novostavbami z posledních let a kolem jedenácté, po menším hledání toho správného vchodu, se ve dveřích potkávám s asi pětadvacetiletou spolumajitelkou tohoto útulného hostelu, která mně dokonale uzemňuje konstatováním, že ten, kdo se mnou komunikoval přes interkom a otevřel mi dveře, byla její asi pětiletá dcera.
Kolem desáté se objevuje i Marek, kterého jsem dosud na živo ještě neviděl, pár slov, pár zážitků a kluci míří na své letadlo. Já bych tu mohl ještě být, letadlo do Řešova mi letí až po půl druhé, ale potřebuju na vzduch. Tak ještě poslední kafe, poslední jídlo, abych neměl hlad a ven. Tam světlo, venku mráz, na jedné ze stojánek triplsedma Emirátů, celkem provoz, po ploše uklízecí stroje odklízí poslední zbytky sněhu….a na mně to všechno padá. Jsem unavený, nevyspalý, snad i trochu opilý, mám toho tak akorát dost. V centru Varšavy mám rezervovaný hostel, kdybych skočil na vlak, za hodinu už tam můžu být a spát, mám chuť se na všechno vybodnout a ne letět do Řešova, tak pár hodin pobýt, pak se trmácet pět hodin autobusem a dá-li bůh, kolem půl noci zalehnout a další den před pátou už zase vstávat. Bojuju, vnitřně bojuju, ještě když stojím v autobuse, který nás veze k letadlu do Řešova, mám chuť, říct „dost, já končím.“
17.01.2016
Varšava (WAW) - Řešov (RZE)
13:35 – 14:30
LOT Polish Airlines LO3801
Dash 8-400: SP-EQD
LF 97%
Ale odolávám, dhcéčko do Řešova téměř plné, vidím v něm jen dvě volná místa, shodou okolností jedno vedle mě vzadu, v úplně poslední řadě. Na většině cestujících je vidět, že se vrací z dalekých cest. Tu a tam mezi nimi zahlédnu duty-free tašku z amerických nebo blízkovýchodních letišť, slovenština některých spolucestujících pak dává tušit, že je z Řešova čeká ještě dlouhá cesta po zemi domů.
Paradoxně chvíli po té, co vzlétáme nad mraky, mně to zase chytne, že když už tam jednou budu, měl bych toho využít, protože kdo ví, kdy se tam zase dostanu. Zároveň si říkám, že se vykašlu na ten autobus, na který mám koupenou jízdenku a zkusím chytnout nějaký dřívější, nebo rovnou vlak, abych se večer dostal do postele přeci jenom o něco dřív.
Let nad zasněženou polskou zemí nemá chybu, jen spát během něj, jak jsem měl v plánu, se mi nějak nedaří. Občerstvení doslova a do písmene úplně stejné, jako na ranním letu z Krakova. To už ono čsáčkovské „úplné nic“ není o moc horší.
Po hodině letu klesáme, na podmračené řešovské letiště. Terminál září novotou, jsme tu jediný stroj, ale nouzí tenhle vzdušný přístav evidentně netrpí.
Před halou pár taxiku, autobusová zastávka a velké parkoviště. Ptám se na informacích, kdy jede nejbližší bus do centra. Koukají na mně trochu provinile. Až v šest večer. Jsou teprve tři. Prý si mám vzít taxik. Snad jsem zaslechl něco o 44 PLN. Taxikář před halou si říká o 59 PLN. Mám na výběr?
Chci hodit na místní vlakové nádraží. Řidič se mně ptá, kam mám přesně namířeno a co budu v Řešově dělat. Jen si rychle projdu město a prvním vlakem nebo autobusem pojedu zase pátky do Varšavy. Absurdita mého cestování z těchto vět přímo stříká. Uvědomuje si to i taxikář a zbytek cesty trávíme mlčky.
Cestou míjím velký kostel a vedle něj nějaký asi památník. Řešovské hlavní nádraží není ani zdaleka tak velké, jak jsem čekal. U několika nástupišť stojí pěkný mix neslavně proslulých Dřevolín i moderních souprav.
Rychle zapínám počítač a připojuju se k nádraží wi-fi (mimochodem, skvěle fungující). Žádný dřívější bus už nestíhám. Vlak jede asi za hodinu a půl, oproti tomu autobusu, na který mám lístek, bych tak tu hodinu ušetřil. Lístek ve druhé třídě stojí něco přes 60 PLN, v první asi 85. Ještě zkouším letadlo, LOT v šest večer, v sedm ve Varšavě, v půl osmý možná v hostelu, získal bych tak čtyři hodiny spánku navíc. Ale za 279 PLN (asi 1700 Kč). No, takovou cenu můj spánek fakt nemá. Beru vlak a ať je nějaká sranda, v první třídě. Snad čekám, že v tom dostanu něco extra, snad čekám, že se v tom trochu vyspím.
Batoh hážu do úschovní skříňky a jdu do města k tomu kostelu. Venku mrzne a pomalu se stmívá, už myslím, že to nejhezčí jsem viděl, že zahlédnu vstup na pěší zónu a tam jakési náměstí. Velmi pěkný dům, několik domů, vánoční výzdoba, fakt se m to líbí. Rychle padá tma venku je cítit deprese z blížícího se začátku nového pracovního týdne. Trochu si říkám, zda jsem se přeci jenom s tím brzkým odjezdem neunáhlil, ale klesající teplota mně přesvědčuje, že fakt ne.
Rychle zpátky na nádraží, už je úplná tma. V 16:48 mi jede vlak. Je to tento vlak: http://www.vagonweb.cz/razeni/vlak.php? ... i&rok=2016
Z Řešova jen tři vagóny, první nebo druhá třída, vypadá to úplně stejně. Tak trochu vyhozený prachy. A fakt nic extra. Ale jsem v kupé sám, možná v celém vagóně. Taková zimná romantika, tu mám rád, jen jsem na ni příliš unaven, oči sklopit, nohy na sedačku a spát. Sám jsem dvě hodiny až do Lublinu, tam se k vlaku připojuje dalších pět vagónů, jenže houf cestujících na peróně dává tušit, že to není jen nějaký rozmar polských železnic. I mně v kupé přibývají spolucestující, rozsvěcují světlo a já musím na své rezervované místo u uličky. Následující dvě a půl hodiny přesto prospávám, tu a tam a trhaně. Probouzím se zhruba v čase pravidelného příjezdu do Varšavy. Ve dveřích se akorát objevuje průvodčí a mně zatrne, když říká něco o sto minutách zpoždění. Vzápětí však míjíme elektrickou jednotku s logem varšavského systému příměstských vlaků SKM a po té i jednu z předměstských varšavských stanic a mně dochází, že pan průvodčí mluvil asi o jednom z návazných vlaků.
Nakonec na podzemní stanici Centralna přijíždíme jen se čtvrthodinovou sekerou. Je to fascinující nádraží, schované celé podzemí, představte si pražskou stanici metra Hlavní nádraží, naklonujte jí a místo metra tam nechte jezdit dálkové vlaky. Tak nějak zhruba vypadá.
Na tohle ale není čas, zapínám wi-fi a díky navigaci se nechám vyvést správným východem. Do Budget hostelu je to jen kousek, i když jedna z místních mi radí, ať popojedu tramvají. Jdu to radši pěšky a místo toho se brodím zmrzlým rozbředlým sněhem. Ještě zahlédnu místní Palác Kultury, dokonale utopený mezi kancelářskými novostavbami z posledních let a kolem jedenácté, po menším hledání toho správného vchodu, se ve dveřích potkávám s asi pětadvacetiletou spolumajitelkou tohoto útulného hostelu, která mně dokonale uzemňuje konstatováním, že ten, kdo se mnou komunikoval přes interkom a otevřel mi dveře, byla její asi pětiletá dcera.
-
Lkprak
- Druhý pilot

- Příspěvky: 1472
- Registrován: 26. 10. 2012, 15:46
- Stav: Offline
Re: Sem a tam Polskem i Belgií
Zamlžení
Ráno kolem půl šesté zvoní budík, v noci vytuhnul jsem pěkně, ještě bych spal, ale co se dá dělat. V 9:25 mi to letí z Modlinu. Na výběr jsem měl možnost buď jet vlakem z nedalekého centrálního nádraží (a ve městě Modlin přestoupit na shuttle bus) nebo Modlin busem, jež parkuje u Paláce Kultury, jež je od hotelu téměř na dohled. Volím možnost C, sice Modlin bus, ale linka, co vyráží z „východního nádraží“ a cestou staví u dvou stanic metra dvou různých linek. Důvod je prostý, chci si projet nově postavenou druhou linku varšavského metra, jejíchž prvních šest stanic bylo otevřeno loni v březnu. Varšavské metro bylo po tom pražském a londýnském třetí, které jsem kdy navštívil a jeho tehdy jediná linka, vedoucí ve směru sever-jih, byla pro mě vyloženě zklamáním. Některé stanice byla zaměnitelné jedna za druhou, žádná invence, žádný styl. Tak jsem zvědav, čím se kluci polští předvedou. V mrazivém pondělním ránu rychle skáču do nejbližší stanice nazvané Rondo-ONZ, rychle jedu jednu stanici na západní konečnou Rondo Daszynskiego a pak teprve těch šest stanic na druhou konečnou zvanou Dworzec Wilenski. Architektura povedená, sice asi podle jedné šablony, ale barevně velmi výrazné a hlavně každá stanice do úplně jiné barvy.
Rychlost zdejšího metra jsem silně podcenil, proto už dobrých půl hodiny před odjezdem Modlin busu jsem mrznul v Targové ulici, kolem mě dopravní špička pondělního rána, když konečně přijel ten můj malý mikrobus, to srovnání s EasyBusem není vůbec od věci, zatím jen sporadicky zaplněn, to se však změnilo, když jsme zastavili u konečné „modré“ linky metra zvané Mlociny, odtamtud už zcela zaplněni jsme mířili na Modlin. Wi-fi funkční, tak jsem přes navigaci směřoval, kam jedeme, vidět ranní město mělo něco do sebe, záhy jsem si však uvědomil, že venku je mlha. Ne nějak velká, ale k tomu, aby to hůře navigačně vybavené letiště (mezi které jsem předpokládal, že bude Modlin patřit) vyřadilo z provozu, to bohatě stačilo. Správnost mé úvahy se potvrdila, sotva jsem vešel do letištní haly. Ranní let do Stanstedu sice odletěl, nicméně přílety z Wroclavi i Gdaňsku byly zpožděny, let do Gdaňsku záhy dokonce zrušen. Ač hala pěkná a na první pohled i prostorná, se vším, co by od stavby člověk takového typu očekával, nějak se ale na jazyk vkrádala otázka, zda by letiště kapacitně zvládalo, kdyby se, po známé aféře s nekvalitním betonem na dráze, nerozhodl Wizzair zůstat raději na „Schopinovi“. Na security jsem čekal nekonečně dlouho, po příchodu do tranzitu jsem zjistil, že zpožděny jsou všechny lety, které v následující hodině měly odletět (bylo jich myslím pět) a tranzitní hala totálně praskala ve všech. Nějak jsem to neřešil, letadlo s Charleroi už evidentně odstartovalo, nejspíše tu někde krouží, při nejhorším nás povezou autobusem do Lodže nebo „na Schopina“, času je dost. Nicméně v hale nebylo k hnutí, když jsem hledal nějakou zásuvku, abych si na netu našel případné alternativní spojení rovnou domu, volil jsem mezi dilematem, zda odpojit od sítě nápojový automat, nebo ledničku v jedné ze zdejších kaváren.
Ač mlha dle mého soudu nepolevila ani o píď, bylo zhruba deset minut před pánovaným časem mého odletu oznámeno číslo gatu odletového gatu a takřka vzápětí se odněkud z mlhy vynořil právě přistavší letoun Ryanairu. Stejná situace se odehrála i u letu do Wroclavi a několika dalších, jen cestující do Gdaňsku měly smůlu, že v jejich případě nebylo operační trochu trpělivější. Bez zbytečných cavyků rychle nástup, moje zavazadlo jako „gate bag“ a u letadla ho s chutí odevzdávám bagážníkům, letušky se baví, že nás poletí asi 150, většina cestujících byli od pohledu „pravidelně dojíždějící“, ono v pondělním ranním letu do hlavního města Evropy by to člověk asi i čekal. Zaplacené místo 8A, vedle dva polští muzikanti, v jejich rozhovoru zaslechnu cosi o pražské konzervatoři.
18.01.2016
Varšava (WMI) – Brusel (CRL)
09:25 – 11:35 (v reálu přílet asi o hodinu později)
Ryanair FR1058
B737-800: EI-DCY
LF 79%
Zatímco nástup byl bleskurychlý, cesta na start se neskutečně vleče, pozitivem je, že konečně zažívám i proces odmrazení, resp. postřiku proti námraze. Za neustávající mlhy, kdy si člověk říká, jestli nás nenechají ještě někde čekat, jdeme na start, video ze startu zde https://www.youtube.com/watch?v=y_uEtW7JaI0.
Odlet nakonec o hodinu opožděn, nebudu napínat, cestou toho moc nenahnali. Ale ten start z mlhy nad mraky, to byl prostě zážitek. Sotva padá nápis připoutejte se, vyrážím na obhlídku, vzadu pár volných míst, celá trojka pro sebe, rychle měním, když zjišťuju, že přes špinavé okno není moc vidět, už zůstávám a spíš jen s údivem sleduju neuvěřitelný chaos letušek a stevardů při palubním prodeji, těch pár eur na džus držím v ruce snad hodinu, letušky chodí sem a tam, ta koordinace je naprosto šílená, to co na jiných letech skvěle funguje, tady prostě selhává.
Let nad zasněženou a podmračenou Evropou nemá chybu (no vlastně má, ty mraky), až před při klesání se mraky rozestupují, ještě vidím velké letiště, které následně identifikuju jako Düsseldorf.
Přílet v půl jedné místo v půl dvanácté, fanfára se samozřejmě nekoná, kolem letadla už pozemní personál připraven poslat ho rychle zase do vzduchu, my tentokrát vystupujem rovnou do odletové haly, nějak se v tom nevyznám, kdybych chtěl, můžu zůstat v tranzitu, na páse už můj gate bag a já vyrážím na autobus do města Charleroi, protože do Lille to nestíhám, do samotného Bruselu se mi nechce, tak alespoň vyzkouším „lehké metro“ v Charleroi. Rozpolčení
Už tady párkrát na fóru zaznělo, že Charleroi opravdu není dobrá vstupní brána do Belgie. Takže asi tak, u stanic autobusu přímo města Charleroi byly dva automaty. V jednom se dala koupit jízdenka jen na samotný autobus, v druhém za jakýsi speciální tarif i jízdenka na vlak z Charleroi dál kamkoliv do Belgie. Onoho pondělního dopoledne nefungoval ani jeden z nich. Tak nic lístek kupuju u řidiče a zanedlouho si už dávám „cheesburgerovou“ pizzu v hale u zdejšího jižního nádraží.
Půlmilionové Charleroi provozuje 35 kilometrů dlouhou síť lehkého metra, její linky tvoří v centru jakýsi okruh, z něj však odbočuje několik větví, jež pak dále od centra mají často podobu klasické tramvaje (více o něm třeba zde: http://urbanrail.net/eu/be/char/charleroi.htm.) Já, aniž by to byl nějaký záměr, jsem po obědě v nádražní pizzerii nastoupil do linky M3, díky čemuž jsem po projití klasických podzemních úseků a úseků na velkých estakádách vyjel vyloženě na takový čistě tramvajový úsek. Bylo to chvílemi dost nudné, nicméně když jsem z jedné stanic dohlédl na runway charleroiského letiště, chytnul mně rapl, rozhodl jsem se vystoupit, rezignovat na prohlídku systému metra i celého města a prostě se vydat na letiště pěšky. Jak jsem zjistil následně, podle mapy by to mělo být asi šest kilometrů. V několikastupňovém mrazu, který tou dobou v Belgii panoval, to byl opravdu šílený nápad, dokonce tak šílený, že se nad mou blbostí slitoval i můj anděl strážný a zhruba v polovině této štreky mi poslal do cesty hodného pána s dodávkou, který mi nabídl, že mně na letiště zadarmo odveze. Až při následné jízdě jsem si plně uvědomil stupiditu svého počínání.
No, co, byl jsem na letišti čtyři hodiny před odletem, ušetřil jsem pět Euro za zpáteční cestu z města Charleroi na letiště, tak si za 15 Eur koupím přístup do tohoto jejich salónku. Více o něm třeba zde: http://www.charleroi-airport.com/en/bef ... no_cache=1, ve stručnosti, je velký asi jako běžný obývák, nemá žádnou stále přítomnou obsluhu, voucher se dá na něj koupit více způsoby, já ho zakoupil na stánku informací v odletové hale. Vtipné je, že v rámci reklamy běží na tomto stánku i záběr průmyslové kamery z tohoto salónku, takže přátelé, pokud v něm budete někdy s partnerem nebo s partnerkou sami a budete se chtít „uvolnit“, zapomeňte na to.
Celou dobu jsem si kladl otázku, jestli to za to stojí. V ceně je mmj. i průchod přes „Fast lane“ security, která je zcela mimo klasické rentgeny a slouží hlavně jako služební vchod pro zaměstnance. V rámci voucheru je i vstupní kód do dveří salónku (nic jako recepce tam fakt neexistuje a salónek je i docela problém najít) a kód na bezplatnou wi-fi, která je na CRL jinak draze placená. Přístup do salónku je snad neomezený v rámci celého dne, jen přístup na wi-fi platí čtyři hodiny od prvního přihlášení. V samotném salónku je takové primitivní občerstvení jako crossiant, sušené maso (jak ho známe třeba z jančurových autobusů), různé sušenky, dále nealko nápoje (včetně kávy i čaje), těch celkem dost a alko v podobě vína. V době mé návštěvy jsme tam byli dva, přičemž „ten druhý“ celou dobu pracoval se sluchátky na uších na notebooku a mně si nijak nevšímal. Obrovskou nevýhodu pak vidím v tom, že v salónku není vlastní záchod, pro ten se musí ven na chodbu do terminálu.
Já rychle zapnul počítač, nahrával fotky a rozhodl se vypít jim jejich bar. Víno se tu podává v jakýchsi zalepených skleničkách. V salónku jsem strávil asi čtyři hodiny, sem tam někdo přišel z personálu, tedy hlavně uklízečka. Nakonec jsem usoudil, že to za ty prachy asi stojí, obzvláště při cenách letištního občerstvení.
Já na FR24 sledoval přílet letadla, kterým jsem měl letět z Prahy, do CRL přiletělo z Nimes s asi půl hodinových zpožděním. Na konci už jsem toho měl celkem dost, byl i jsem i celkem „společensky unavený,“ i když na to, kolik vína jsem tam vypil, jsem mohl být unaven i víc.
V momentě, kdy letadlo přistálo, usoudil jsem, že je čas jít dál a sotva jsem opustil salónek, narazil jsem na jednu slovensky mluvící slečnu, která v Praze na letišti dělá u handlingu Menzies (její kolegové ji později dle mého popisu identifikovali jako „Veroniku“). Chtěl jsem jí oslovit, ale než jsem sebral odvahu, došla na nás řada v odletovém gatu a jí se nepodařilo strčit svoje zavazadlo do těch jejich měrek. V obavě, aby nezačali měřit i můj kufr, jsem raději na nějaký kontakt rezignoval a utíkal do letadla. Tam zase rezignovali na nějaký zasedací pořádek a ve snaze snížit zpoždění letadla jsme si zejména my poslední sedali, kam bylo potřeba, což v mém případě znamenalo nějakou 16. řadu do uličky. Za úplné tmy to bylo úplně jedno.
18.01.2016
Brusel (CRL) – Praha (PRG)
19:15 – 20:40 (v reálu přílet asi o 25 minut později)
Ryanair FR2121
B737-800: EI-DHX
LF 70%
Nějak si nemůžu pomoct, ale lety, kde sedím u uličky nebo není vidět kvůli tmě ven, mi utíkají rychleji. Nebo prostě se CRL roluje na start jen chvíli. V osm jdeme na start, pilot oznamuje, že to bude hodně krátký let a poletíme jen asi hodinu a pět minut, utíká to opravdu strašně rychle. Ranní chaos se tentokrát nekoná, letušky jsou dokonale sehrané, velmi brzo mi na stole přistává i malé pivo, které jsem si objednal na závěr tripu. Už toho mám celkem dost a těším se domů. Při cestě na toaletu náhodně objevuju i Veroniku, nemám sílu oslovit jí, tu jsem nenašel ani o pár dní později, když jsem na ní náhodou narazil v autobuse cestou do práce, no nebudu napínat, ono „slečno, my jsme spolu letěli minulý týden z Charleroi“ ze mě vypadlo až po dalších několika dnech, když jsme na sebe na letišti narazili během odbavování Ryanu do Stanstedu.
Za úplné tmy krátce po deváté hodině přistáváme v Praze, autobus na Kladno, který jsem chtěl chytit, samozřejmě nechytám a dobrovolně na letišti čekám hodinu a půl na další. Kolem jedenácté doma, kolem půl noci do postele. Skoro týden jsem byl pryč, bylo to náročné, ale hezké. Děkuji za pozornost.
Ráno kolem půl šesté zvoní budík, v noci vytuhnul jsem pěkně, ještě bych spal, ale co se dá dělat. V 9:25 mi to letí z Modlinu. Na výběr jsem měl možnost buď jet vlakem z nedalekého centrálního nádraží (a ve městě Modlin přestoupit na shuttle bus) nebo Modlin busem, jež parkuje u Paláce Kultury, jež je od hotelu téměř na dohled. Volím možnost C, sice Modlin bus, ale linka, co vyráží z „východního nádraží“ a cestou staví u dvou stanic metra dvou různých linek. Důvod je prostý, chci si projet nově postavenou druhou linku varšavského metra, jejíchž prvních šest stanic bylo otevřeno loni v březnu. Varšavské metro bylo po tom pražském a londýnském třetí, které jsem kdy navštívil a jeho tehdy jediná linka, vedoucí ve směru sever-jih, byla pro mě vyloženě zklamáním. Některé stanice byla zaměnitelné jedna za druhou, žádná invence, žádný styl. Tak jsem zvědav, čím se kluci polští předvedou. V mrazivém pondělním ránu rychle skáču do nejbližší stanice nazvané Rondo-ONZ, rychle jedu jednu stanici na západní konečnou Rondo Daszynskiego a pak teprve těch šest stanic na druhou konečnou zvanou Dworzec Wilenski. Architektura povedená, sice asi podle jedné šablony, ale barevně velmi výrazné a hlavně každá stanice do úplně jiné barvy.
Rychlost zdejšího metra jsem silně podcenil, proto už dobrých půl hodiny před odjezdem Modlin busu jsem mrznul v Targové ulici, kolem mě dopravní špička pondělního rána, když konečně přijel ten můj malý mikrobus, to srovnání s EasyBusem není vůbec od věci, zatím jen sporadicky zaplněn, to se však změnilo, když jsme zastavili u konečné „modré“ linky metra zvané Mlociny, odtamtud už zcela zaplněni jsme mířili na Modlin. Wi-fi funkční, tak jsem přes navigaci směřoval, kam jedeme, vidět ranní město mělo něco do sebe, záhy jsem si však uvědomil, že venku je mlha. Ne nějak velká, ale k tomu, aby to hůře navigačně vybavené letiště (mezi které jsem předpokládal, že bude Modlin patřit) vyřadilo z provozu, to bohatě stačilo. Správnost mé úvahy se potvrdila, sotva jsem vešel do letištní haly. Ranní let do Stanstedu sice odletěl, nicméně přílety z Wroclavi i Gdaňsku byly zpožděny, let do Gdaňsku záhy dokonce zrušen. Ač hala pěkná a na první pohled i prostorná, se vším, co by od stavby člověk takového typu očekával, nějak se ale na jazyk vkrádala otázka, zda by letiště kapacitně zvládalo, kdyby se, po známé aféře s nekvalitním betonem na dráze, nerozhodl Wizzair zůstat raději na „Schopinovi“. Na security jsem čekal nekonečně dlouho, po příchodu do tranzitu jsem zjistil, že zpožděny jsou všechny lety, které v následující hodině měly odletět (bylo jich myslím pět) a tranzitní hala totálně praskala ve všech. Nějak jsem to neřešil, letadlo s Charleroi už evidentně odstartovalo, nejspíše tu někde krouží, při nejhorším nás povezou autobusem do Lodže nebo „na Schopina“, času je dost. Nicméně v hale nebylo k hnutí, když jsem hledal nějakou zásuvku, abych si na netu našel případné alternativní spojení rovnou domu, volil jsem mezi dilematem, zda odpojit od sítě nápojový automat, nebo ledničku v jedné ze zdejších kaváren.
Ač mlha dle mého soudu nepolevila ani o píď, bylo zhruba deset minut před pánovaným časem mého odletu oznámeno číslo gatu odletového gatu a takřka vzápětí se odněkud z mlhy vynořil právě přistavší letoun Ryanairu. Stejná situace se odehrála i u letu do Wroclavi a několika dalších, jen cestující do Gdaňsku měly smůlu, že v jejich případě nebylo operační trochu trpělivější. Bez zbytečných cavyků rychle nástup, moje zavazadlo jako „gate bag“ a u letadla ho s chutí odevzdávám bagážníkům, letušky se baví, že nás poletí asi 150, většina cestujících byli od pohledu „pravidelně dojíždějící“, ono v pondělním ranním letu do hlavního města Evropy by to člověk asi i čekal. Zaplacené místo 8A, vedle dva polští muzikanti, v jejich rozhovoru zaslechnu cosi o pražské konzervatoři.
18.01.2016
Varšava (WMI) – Brusel (CRL)
09:25 – 11:35 (v reálu přílet asi o hodinu později)
Ryanair FR1058
B737-800: EI-DCY
LF 79%
Zatímco nástup byl bleskurychlý, cesta na start se neskutečně vleče, pozitivem je, že konečně zažívám i proces odmrazení, resp. postřiku proti námraze. Za neustávající mlhy, kdy si člověk říká, jestli nás nenechají ještě někde čekat, jdeme na start, video ze startu zde https://www.youtube.com/watch?v=y_uEtW7JaI0.
Odlet nakonec o hodinu opožděn, nebudu napínat, cestou toho moc nenahnali. Ale ten start z mlhy nad mraky, to byl prostě zážitek. Sotva padá nápis připoutejte se, vyrážím na obhlídku, vzadu pár volných míst, celá trojka pro sebe, rychle měním, když zjišťuju, že přes špinavé okno není moc vidět, už zůstávám a spíš jen s údivem sleduju neuvěřitelný chaos letušek a stevardů při palubním prodeji, těch pár eur na džus držím v ruce snad hodinu, letušky chodí sem a tam, ta koordinace je naprosto šílená, to co na jiných letech skvěle funguje, tady prostě selhává.
Let nad zasněženou a podmračenou Evropou nemá chybu (no vlastně má, ty mraky), až před při klesání se mraky rozestupují, ještě vidím velké letiště, které následně identifikuju jako Düsseldorf.
Přílet v půl jedné místo v půl dvanácté, fanfára se samozřejmě nekoná, kolem letadla už pozemní personál připraven poslat ho rychle zase do vzduchu, my tentokrát vystupujem rovnou do odletové haly, nějak se v tom nevyznám, kdybych chtěl, můžu zůstat v tranzitu, na páse už můj gate bag a já vyrážím na autobus do města Charleroi, protože do Lille to nestíhám, do samotného Bruselu se mi nechce, tak alespoň vyzkouším „lehké metro“ v Charleroi. Rozpolčení
Už tady párkrát na fóru zaznělo, že Charleroi opravdu není dobrá vstupní brána do Belgie. Takže asi tak, u stanic autobusu přímo města Charleroi byly dva automaty. V jednom se dala koupit jízdenka jen na samotný autobus, v druhém za jakýsi speciální tarif i jízdenka na vlak z Charleroi dál kamkoliv do Belgie. Onoho pondělního dopoledne nefungoval ani jeden z nich. Tak nic lístek kupuju u řidiče a zanedlouho si už dávám „cheesburgerovou“ pizzu v hale u zdejšího jižního nádraží.
Půlmilionové Charleroi provozuje 35 kilometrů dlouhou síť lehkého metra, její linky tvoří v centru jakýsi okruh, z něj však odbočuje několik větví, jež pak dále od centra mají často podobu klasické tramvaje (více o něm třeba zde: http://urbanrail.net/eu/be/char/charleroi.htm.) Já, aniž by to byl nějaký záměr, jsem po obědě v nádražní pizzerii nastoupil do linky M3, díky čemuž jsem po projití klasických podzemních úseků a úseků na velkých estakádách vyjel vyloženě na takový čistě tramvajový úsek. Bylo to chvílemi dost nudné, nicméně když jsem z jedné stanic dohlédl na runway charleroiského letiště, chytnul mně rapl, rozhodl jsem se vystoupit, rezignovat na prohlídku systému metra i celého města a prostě se vydat na letiště pěšky. Jak jsem zjistil následně, podle mapy by to mělo být asi šest kilometrů. V několikastupňovém mrazu, který tou dobou v Belgii panoval, to byl opravdu šílený nápad, dokonce tak šílený, že se nad mou blbostí slitoval i můj anděl strážný a zhruba v polovině této štreky mi poslal do cesty hodného pána s dodávkou, který mi nabídl, že mně na letiště zadarmo odveze. Až při následné jízdě jsem si plně uvědomil stupiditu svého počínání.
No, co, byl jsem na letišti čtyři hodiny před odletem, ušetřil jsem pět Euro za zpáteční cestu z města Charleroi na letiště, tak si za 15 Eur koupím přístup do tohoto jejich salónku. Více o něm třeba zde: http://www.charleroi-airport.com/en/bef ... no_cache=1, ve stručnosti, je velký asi jako běžný obývák, nemá žádnou stále přítomnou obsluhu, voucher se dá na něj koupit více způsoby, já ho zakoupil na stánku informací v odletové hale. Vtipné je, že v rámci reklamy běží na tomto stánku i záběr průmyslové kamery z tohoto salónku, takže přátelé, pokud v něm budete někdy s partnerem nebo s partnerkou sami a budete se chtít „uvolnit“, zapomeňte na to.
Celou dobu jsem si kladl otázku, jestli to za to stojí. V ceně je mmj. i průchod přes „Fast lane“ security, která je zcela mimo klasické rentgeny a slouží hlavně jako služební vchod pro zaměstnance. V rámci voucheru je i vstupní kód do dveří salónku (nic jako recepce tam fakt neexistuje a salónek je i docela problém najít) a kód na bezplatnou wi-fi, která je na CRL jinak draze placená. Přístup do salónku je snad neomezený v rámci celého dne, jen přístup na wi-fi platí čtyři hodiny od prvního přihlášení. V samotném salónku je takové primitivní občerstvení jako crossiant, sušené maso (jak ho známe třeba z jančurových autobusů), různé sušenky, dále nealko nápoje (včetně kávy i čaje), těch celkem dost a alko v podobě vína. V době mé návštěvy jsme tam byli dva, přičemž „ten druhý“ celou dobu pracoval se sluchátky na uších na notebooku a mně si nijak nevšímal. Obrovskou nevýhodu pak vidím v tom, že v salónku není vlastní záchod, pro ten se musí ven na chodbu do terminálu.
Já rychle zapnul počítač, nahrával fotky a rozhodl se vypít jim jejich bar. Víno se tu podává v jakýchsi zalepených skleničkách. V salónku jsem strávil asi čtyři hodiny, sem tam někdo přišel z personálu, tedy hlavně uklízečka. Nakonec jsem usoudil, že to za ty prachy asi stojí, obzvláště při cenách letištního občerstvení.
Já na FR24 sledoval přílet letadla, kterým jsem měl letět z Prahy, do CRL přiletělo z Nimes s asi půl hodinových zpožděním. Na konci už jsem toho měl celkem dost, byl i jsem i celkem „společensky unavený,“ i když na to, kolik vína jsem tam vypil, jsem mohl být unaven i víc.
V momentě, kdy letadlo přistálo, usoudil jsem, že je čas jít dál a sotva jsem opustil salónek, narazil jsem na jednu slovensky mluvící slečnu, která v Praze na letišti dělá u handlingu Menzies (její kolegové ji později dle mého popisu identifikovali jako „Veroniku“). Chtěl jsem jí oslovit, ale než jsem sebral odvahu, došla na nás řada v odletovém gatu a jí se nepodařilo strčit svoje zavazadlo do těch jejich měrek. V obavě, aby nezačali měřit i můj kufr, jsem raději na nějaký kontakt rezignoval a utíkal do letadla. Tam zase rezignovali na nějaký zasedací pořádek a ve snaze snížit zpoždění letadla jsme si zejména my poslední sedali, kam bylo potřeba, což v mém případě znamenalo nějakou 16. řadu do uličky. Za úplné tmy to bylo úplně jedno.
18.01.2016
Brusel (CRL) – Praha (PRG)
19:15 – 20:40 (v reálu přílet asi o 25 minut později)
Ryanair FR2121
B737-800: EI-DHX
LF 70%
Nějak si nemůžu pomoct, ale lety, kde sedím u uličky nebo není vidět kvůli tmě ven, mi utíkají rychleji. Nebo prostě se CRL roluje na start jen chvíli. V osm jdeme na start, pilot oznamuje, že to bude hodně krátký let a poletíme jen asi hodinu a pět minut, utíká to opravdu strašně rychle. Ranní chaos se tentokrát nekoná, letušky jsou dokonale sehrané, velmi brzo mi na stole přistává i malé pivo, které jsem si objednal na závěr tripu. Už toho mám celkem dost a těším se domů. Při cestě na toaletu náhodně objevuju i Veroniku, nemám sílu oslovit jí, tu jsem nenašel ani o pár dní později, když jsem na ní náhodou narazil v autobuse cestou do práce, no nebudu napínat, ono „slečno, my jsme spolu letěli minulý týden z Charleroi“ ze mě vypadlo až po dalších několika dnech, když jsme na sebe na letišti narazili během odbavování Ryanu do Stanstedu.
Za úplné tmy krátce po deváté hodině přistáváme v Praze, autobus na Kladno, který jsem chtěl chytit, samozřejmě nechytám a dobrovolně na letišti čekám hodinu a půl na další. Kolem jedenácté doma, kolem půl noci do postele. Skoro týden jsem byl pryč, bylo to náročné, ale hezké. Děkuji za pozornost.
-
Hansie
- Cestující Economy Class

- Příspěvky: 131
- Registrován: 06. 03. 2013, 23:09
- Pohlaví: muž
- Stav: Offline
Re: Sem a tam Polskem i Belgií
TR moc hezký, vč foto. Jen Charleroi má s bídou 200.000 obyvatel, půl milionu mají cca Antwerpy... 
-
Lkprak
- Druhý pilot

- Příspěvky: 1472
- Registrován: 26. 10. 2012, 15:46
- Stav: Offline
Re: Sem a tam Polskem i Belgií
Jj, vycházel jsem z informací na webu věnující se tomu jejich metru. Těch půl milionu bude i s předměstími.Hansie píše:TR moc hezký, vč foto. Jen Charleroi má s bídou 200.000 obyvatel, půl milionu mají cca Antwerpy...
-
Hansie
- Cestující Economy Class

- Příspěvky: 131
- Registrován: 06. 03. 2013, 23:09
- Pohlaví: muž
- Stav: Offline
Re: Sem a tam Polskem i Belgií
Ani to možná ne. Jsou tam okolo jen vesničky, nejbližší město je pak Namur nebo Liege
-
Singa
- Nováček

- Příspěvky: 8
- Registrován: 10. 01. 2016, 20:15
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Singapore, Prague
- Stav: Offline
Re: Sem a tam Polskem i Belgií
Charleroi je asi nejošklivější město ve kterém sem kdy byl, plné arabů, vybydlených domů a teď i s úplně rozkopaným centrem. Pokud přestupujete na jinej let, jet do města se ani nevyplatí 

