Na konec světa s odskokem na SDU i s bmi do Brna

[Airbus380]

Začátek této cesty se vlastně datuje do září 2015, kdy jsem byl na jiné cestě – ve Švédsku za ATPčkem (http://forum.airways.cz/viewtopic.php?f=42&t=9520 )
To jsem se na hotelu u letiště Bromma dozvěděl, že běží error fare do Ohňové země. Ač ne příliš velký přítel dlouhých cest, jsem této nabídce nemohl odolat, jako obvykle se mi velmi snížil úsudek a schopnost rozumného uvažování a za chvíli jsem měl letenky v mailu. Až po pečlivém prostudování itineráře jsem se dozvěděl, že jsem pěkný magor, když dva dny bez spaní budu na cestě tam, dva dny zpět a v samotné Ushuai budu jen dvě noci.
Ještě donedávna jsem si říkal, že podobným cestám typu „Do Tokya na 6 hodin“ nebo nedávný report zde „Catch me if you can“ sice jako letecký nadšenec velmi rozumím a chápu je, ale sám bych na to neměl a teď mám podobnou šílenost, kterou nakonec moje druhé já ještě vyšperkovalo a dotáhlo do úplně absurdních výšin, v plánu taky.
Protože error fare se vztahoval na zpáteční letenky do Milána, dopředu jsem se už obával, že do/z MXP nepoletím s ČSA nebo easynou, neb se až příliš dobře znám. A taky že jsem měl pravdu.

Praha-Brno-Bratislava

Protože jsem dostal příležitost prakticky zadarmo jet business třídou v railjetu, řekl jsem si, že toto je ideální šance na to ji vyzkoušet (tady neplatí Y<C<F, ale Y<F<C). Pro cestu tam jsem zvolil modrý, tedy český railjet. Ten má v business sekci jen 6 míst, každé jednotlivě a na českém území happy hours pro restaurační vůz. Každý cestující dostane voucher na 50 Kč, což v kombinace s happy hours vystačí třeba na docela dobrou gulášovku. Sedačky jsou v pohodě, soukromí taky, kdybych si měl jízdenku platit sám, tak pro cestu do Brna se na to asi vykašlu, ale třeba do Grazu bych o tom už možná uvažoval.

Business Class v českém railjetu

Oběd zadarmo

Do Bratislavy mě pak už dovezla úplně prázdná Slovenská strela, běžné EC, nic, co by stálo za to tady rozebírat.

BTS-AHO
Ryanair, 738, EI-FEG
LF 70%

Po krátké půldenní prohlídce Bratislavy, kde na mě z každého rohu útočil Fico, který chráni Slovensko, Sieť, která chce slúžiť ľuďom nebo KDH, která nechce Fica, jsem se radši vypravil na letisko. Nevím, jestli se mi to jenom zdá, ale přišlo mi, že billboardová kampaň je na Slovensko násobně větší, než před volbami u nás.

Hned po výstupu ze sedmdesátšestky upoutalo mojí pozornost toto milé překvapení:

747 v Bratislavě :)

Navzdory mnohým názorům se mi bratislavské letiště moc líbí, se dvěma výtkami. Jednou menší, a sice že by v airside mohlo být o restauraci víc a jednou obrovskou, a sice že není vidět na plochu. Jinak je ale BTS mezi typickými low-cost letišti zářící hvězdou. Okolo poledne se sešla docela pěkná vlna odletů, ale líbilo se mi, že ani tak nebylo nijak narváno a člověk se tak na letišti cítil opravdu jako člověk, a ne jako zviřátko někde v Lutonu nebo na Schönefeldu.

BTS

Odletová část BTS

Trefil jsem se zrovna do poměrně rušné a rozmanité polední špičky:

, kterou jsem pak mohl pozorovat nejprve z gatu a pak z letadla:

EI-FEG AHO-BTS-AHO

ČSA do Košic

Flydubai z DXB

Byl jsem opravdu zvědavý na obsazenost a složení cestujících, protože si dost dobře nedovedu představit, kdo proboha přes zimu lítá z Bratislavy na Sardinii. Nakonec bylo zaplněno velice slušně, přičemž 90% letadla tvořilo italské mládí. Pravda, trochu se o mě při nástupu pokoušely záchvaty paniky, protože obyčejně se italské mládí chová jako hlasitá divá zvěř, ale Sardové asi patří k umírněnějšímu etniku, takže let nakonec proběhl zcela standardně.

Líbilo se mi, že v Algheru panovalo silně větrné počasí z boku. Po prvé v životě jsem zažil přistání s velmi výrazným vybočením proti směru větru a srovnáním až pár metrů nad zemí. Dosednutí logicky velmi tvrdé, což několik lidí neslo velice nelibě, ale to už nám zahrála fanfára, my zarolovali k úplně prázdnému terminálu, kam létají v zimě jen dvě aerolinky – Ryanair a Alitalia a za chvilku už mi jel bus do Sassari.

Krásně zelená Sardinie

TWR v Algheru

Terminál

Nepříliš rozmanité přílety, Bratislava jediný mezinárodní

Odletová část terminálu v AHO

Měl jsem asi 5 hodin, než mi pojede vlak do Olbie, což je na prohlídku města zcela dostačující doba. Jedná se o klasické italské provinční město, kde nic moc není, ale i tak je tam pěkně. V Itálii bych sice žít nechtěl, ale jezdím tam velmi rád, na rozdíl od našich končin to tam prostě žije. A dobře se tam jí.

Sassari

Sassari

Ještě pozdně večerní bezproblémový přesun lokálkou do Olbie, velmi rozpačitý check-in v hotelu Centrale, recepční byl roztěkaný a zmatený, ale s pochopením jsem mu jeho chování odpustil. Když Itala rušíte od fotbalu (osmifinále LM Juventus-Bayern), je to vrchol neslušnosti.
Ale to už se blížil vlastně jeden z vrcholů výletu. V Olbii má jednu ze svých základen Meridiana a právě tady bázuje všechny své zbývající MD-80, v Evropě už skoro vyhynulý druh. Mám s ní jen dva lety z roku 2007, takže jsem si řekl, že by bylo fajn si tohle krásné letadlo opět osvěžit.

OLB-LIN
Meridiana, MD-80, I-SMER
LF cca 40%

Letiště v Olbii je typicky koupácké. Terminál velice prostorný, leč v únoru aby se tam člověk bál. Na druhou stranu je to velice příjemné, všechny procesy probíhají velmi rychle, provoz sice nula (za den jen 5 odletů, dvakrát Řím, třikrát Milán), ale wi-fi svižná, nějaká restaurace tam je taky, zkrátka pohoda na cestách.

OLB

Prázdno v Olbii

Odlety

Čekání rychle uběhlo, stejně jako nástup, let byl obsazen sotva z půlky. Pobavilo mě, že slovenské volby mě provázely i tady, když mě vezla registrace I-SMER

Krasavice už čeká

Tyhle old-school klasiky jsou krásná a pohodlná letadla. Sedačky ještě jaksepatří široké, místa na nohy jak v businessu a hlavně to ticho… Pokud člověk sedí vepředu (11A), je to skoro jako let kluzákem. Jasně, pokud člověk sedí vzadu, do kluzáka to má hodně daleko.
Cesta na Linate trvá kolem tři čtvrtě hodinky, vedla přes zasněžené korsické hory

a pak už jen skok přes Ligurské moře a přímo od jihu bez složitého manévrování hladké přistání na LIN. Během cesty jsme dostali občerstvení v podobě nápoje.

Na Linate jsem byl poprvé, jedná se o skutečně šeredné a přetížené letiště, jedno z nejhorších, která jsem navštívil, jeho výhoda je ale jasná a obrovská – blízkost k centru. Kdybych žil v Miláně, LIN bych strašně nesnášel, ale stejně bych lítal jen z něj

Ošklivé Linate...

...a krásná MD-82

...

Odlety jsou vesměs nuda

Na přesun na Malpensu jsem měl královských 7 hodin, nicméně měl jsem ve městě nějaké svoje plány, takže jsem na MXP vyrazil až docela pozdě odpoledne, proto jsem raději zvolil vlak, přeci jen večerní špička může být pěkný prevít. Nedošlo mi ale, že večerní špička může být prevít i na železnici a tak když jsem nastupoval do 20 minut zpožděného a po střechu narvaného vlaku, trochu jsem znervozněl, nakonec jsme ale dorazili na MXP asi hodinu a tři čtvrtě před odletem, což je plně dostačující čas.

[Airbus380]

MXP-GRU
LAN, 787-8, CC-BBH
LF cca 97%

Od dob, co tady Alitalia zrušila svůj hub, je MXP vlastně takové příjemné ne moc přelidněné letiště. Check-in na můj let do Sao Paula, který pod stejným číslem pokračuje dál do Santiaga, už byl v plném proudu a protože u economy přepážek se tvořila dlouhá fronta, poslali mě rovnou k business, celá procedura mě tak zabrala sotva tři minuty.

Check-in area na MXP

Ještě mě další člen fóra a magor do létání protáhl na hodinku do salonku, za což mu děkuji a už pomalu začínal nástup do mého nejneoblíbenějšího letadla.

787

MXP-GRU-SCL

Dálkové lety mám moc rád, ale pouze pokud jsou prázdné. To bohužel nebyl náš případ a mě tak čekalo více než 12 hodin v narvaném letadle, kterým byla ještě navíc ošklivá plastová 787. Asi jsem nějak zaujatý, ale já to letadlo opravdu nemám rád. Ani velké, ani malé, ošklivé, tlusté, disproporční s centrálně zatmavovacími okny. LAN se navíc moc nesnažil a místa jsem zažil víc i na leckterém evropském skoku. Ale budiž, opřít hlava se dá (to jsem ještě nevěděl, že mám štěstí na řadu, která vyšla akorát přesně k oknu a že na cestě zpět to bude jinačí jízda), nějak se to přežije.

Dloooouhá cesta před námi

Ještě jsem zkontroloval IFE, jehož nabídka – především seriálů – je naprosto zoufalá, počkal si na večeři, popravdě si ani nepamatuju, co jsme měli, jen vím, že sníst se to dalo bez problémů. Ještě jsem zaregistroval pěkně zářící Madeiru a pak se odebral do říše snění o tom, jak letím poloprázdnou 747. Kupodivu mě probudila až snídaně někde okolo Teresiny nad centrální Brazílií, takhle dlouho jsem v letadle ještě nikdy nespal.
Před přistáním jsem ještě zaregistroval probouzející se betonovou džungli jménem Sao Paulo:

Po příletu

LAN využívá nový terminál 3, který sice z designového hlediska není kdovíjak zajímavý, ale mně se velmi líbí. Je prostorný, takže ani při vlně dálkovek není nijak přelidněný, toalety na každém rohu, hodně stravovacích možností, jen ta wi-fi by mohla být zdarma na déle, než jednu hodinu.

Terminál 3 GRU

GRU-AEP
TAM, A320, PR-MAY
LF 80%

Na přestup jsem měl něco málo přes 4 hodiny, hodinu zabrala wi-fi, část hygiena, část snídaně a část pozorování zbytků z vlny ranních příletů z Evropy a nepříliš záživného vnitrostátního provozu:

Alitalia do Říma a v pozadí hejno TAMů

GOL v nových barvách a nákladní 767

Livery pěkné, letadlo horší

Na ploše ale stálo i jedno milé překvapení - moje teprve druhé setkání s A350:

No je to ona!

Moje holka do Bs. As.

Dálkovky na odpočinku, večer se rozletí zpět domů

Trochu mě překvapilo, že let ze Sao Paula do Buenos Aires trvá 2 a tři čtvrtě hodiny, asi si budu muset zopakovat zeměpis, ale cesta to byla pohodová. TAM je ještě slušná aerolinka a sedačky jsou velice pohodlné, mj. sedadla v business jsou opravdu sedadla pro business, a ne jako v Evropě. Občerstvení sice nic moc:

ale lepší než drátem do oka.

Přiblížení na AEP probíhalo od severu přes ústí La Platy, kdy byly vidět vesničky přístupné pouze po vodě, široká spleť různých kanálů a slepých ramen, které se pozvolna měnily ve vyrůstající rezidenční oblasti a ty se směrem k centru přeměnily v obrovské resortní hotely, zábavní parky, universitní kampusy, koupaliště, až jsme dosedli prakticky v centru na letiště Jorge Newberyho.

La Plata

Nové rezidenční oblasti

Letiště ve městě :)

Výstup z našeho letadla

Vzhledem k tomu, že mezinárodní linky vedou skoro výhradně do Brazílie, Chile a Urugaye a není jich mnoho, fronta na pasovku zabrala minimum času a já tak měl celé odpoledne a večer na prohlídku Buenos Aires. Ještě jsem si tedy odskočil k plotu hned u dráhy udělat pár fotek:

AR

LAN

Do města je to opravdu coby kamenem dohodil a jízda autobusem trvá i s rezervou 30 minut. Nejdřív se jede okolo velkého kontejnerového přístavu, následně pak přes autobusák a nádraží Retiro, jehož okolí je mírně řečeno svérázné:

…a za chvíli už Teatro Colón a Obelisk.

Obelisk

Teatro Colón

V Buenos Aires bych asi musel pobývat trochu déle, aby se mi zalíbilo, takhle mě přišlo jako špinavá a neupravená Paříž, na druhou stranu je fajn, že v centru je spousta pěších zón. Jak se člověk blíží k moři, přibývá moderních budov a parků, naopak pokud se vydám směrem na jih, dojdu do hezky barevné čtvrti La Boca. Pohyb po městě je naprosto v pohodě, nejlepší je asi chodit pěšky, autobusů sice jezdí mraky, ale je dost obtížné se orientovat, kam vlastně jedou a často jsou velice přeplněné, metro pak rozváží spíše pracující do/z centra po okrajových oblastech Bs. As.

Když se začalo stmívat, rozhodl jsem se vydat zpět na AEP, kde jsem se měl potkat s další části českých cestujících do Ushuaii. Tohle letiště má dvě stránky. Samotný terminál je takový standartní, krátce po renovaci, ale s velice zmatečným značením, člověk se tam nachodí kilometry, než vlastně najde, kam má jít. Na druhou stranu je ale blízko centru a hlavně je to super letiště na přestup. Když vyjdete před terminál, stačí přejít hlavní ulici a rázem se ocitnete na dlouhé promenádě, kde je spousta laviček, stánků, rybářů a celkově výborná atmosféra. Noci jsou teplé, takže čekání na brzký ranní let ubíhalo docela rychle, i když druhá půlka noci, kdy jsem se rozhodl vyspat někde v terminálu, patřila spíše k těm horším. Přece jenom si dovedu představit lepší hotel, než tvrdou podlahu ve studeném terminálu za přítomnosti vřískajících dětí. Ale co na plat, vymyslel jsem si to sám, moje věc.

Terminál AEP

Starý terminál a TWR

Podvečer na AEP

Promenáda pár kroků od letiště

...

V odbavovací hale jsem byl pak svědkem zjevně docela dlouho trvající stávky zaměstnanců malé regionální argentinské aerolinky SOL, která provozuje flotilu Saabů 340:

Stávka

[Airbus380]

AEP-USH
LAN, A320, LV-BFY
LF 90%

Noc ale přesto proběhla ve větší pohodě, než jsem očekával a rovněž předcházející noc v letadle z Milána jsem spal dost dlouho, únava se ale začala už docela silně projevovat a jenom jsem si tak znovu potvrdil, že už jsem ve svých šestadvaceti letech pěkně starý a tyhle dlouhé cesty mě dost vyčerpávají. Navíc jsem ráno nebyl schopen najít na letiště kafe, které by stálo méně než 100 pesos. Pravda, výběr mezi jednou restaurací a ničím, mě mohl varovat dostatečně dopředu, že ona restaurace nebude nucena prodávat zboží za charitativní ceny.

Odletová tabule v americkém stylu

Byl jsem opravdu zvědavý na složení cestujících. Takže kromě nás pěti Čechů, kteří jsme o sobě navzájem věděli, byla na palubě ještě jedna skupinka, pak nějací Slováci, Italové, Španělé, minimum Argentinců a největší část kapacity letadla zabrala skupina amerických důchodců. Být americkým důchodcem je parádní povolání.
Nástup probíhal busmo za končící noční bouřky a probíhal dost pomalu. Ono taky se čtyřiceti lidmi ve věku nad 65 let to ani rychle jít nemůže. Ale nakonec všechno dobře dopadlo, odstartovali jsme na čas přes noční Buenos Aires:

A prakticky ihned po té jsem upadl do hlubokého spánku, ze kterého mě vytrhlo až bolestivé ťukání na rameno od jedné z důchodkyň, která seděla vedle mě. Hned jak jsem otevřel oči, vrazila mi do ruky svůj foťák a se slovem „Foť!“ se otočila ke svému manželovi a spala dál. Úcta ke starším lidem je jedna věc, ale všechno má svoje hranice. Ale nechtěl jsem dělat nějaké dusno, tak jsem paní poslechl a na střídačku fotil svým a jejím foťákem spektakulární přiblížení na letiště Malvinas Argentinas v Ushuaie. Ještě než jsme sklesali pod mraky, byly v dálce vidět vysoké štíty jižních And:

Pak už jen pobřeží, TWR a terminál

Kromě toho jsme taky mohli vidět argentinskou herku, jak parkuje vedle Fokkeru F28 společnosti LADE (Lineas Aereas del Estado) a který do USH létá jednou týdně po trase Ushuaia – Rio Gallegos – El Calafate – Trelew – Comodoro Rivadavia – Mar del Plata – Buenos Aires.

Nepřehledná FIDS

Po přistání jsem letištěm jen proběhl a pěšky se vydal do svého hotelu, byl necelé 3 km od letiště a po pěkném chodníku, takže se to dalo v pohodě. Vzhledem k brzké ranní hodině mi ale nepovolili early check-in, takže jsem se bohužel na sraz se zbylými českými účastníky musel vydat neosprchován a nepřevlečen a neodpočat a nenajeden, což po dvou dnech cesty není žádný med. Ushuaia je relativně malé město, takže není větší problém se všude dostat pěšky. Tedy není to problém pro někoho odpočatého. Ale řekl jsem si, že když už jsem vážil takovou bláznivou cestu až na konec světa, a to doslova:

byla by škoda to tu prospat.
Mimochodem, konec světa to je skutečně jen marketingový, jižněji je ještě spoustu chilských obydlených ostrovů, na druhou stranu je faktem, že Ushuaia je nejjižnější opravdové město. Dál už jsou jenom vesnice a osady.

Vydali jsme se společně na výlet nejprve dodávkou asi 15 km (220 pesos – cca 350 Kč – na osobu tam i zpět, což je, přiznejme si, docela dost.) a následně na zhruba tříhodinovou vycházkou k Laguně Esmeralda. Sice jsem čekal větší wow efekt, ale to nejspíš proto, že jsem byl unavený a vyčerpaný a od půlky těla dolů špinavý od rašeliny. I tak byl ale první kontakt s posledními zbytky And opravdu pěkný:

Laguna Esmeralda s malým ledovcem v pozadí

Zpět do města jsme dorazili před pátou hodinou odpoledne, já si naštěstí ještě stihl uvědomit, že kromě stavu na pokraji kolapsu z nevyspání jsem ještě pekelně hladový a žíznivý, stačil si nakoupit v supermarketu a pak už taxíkem šupem na hotel. Taxíků je v Ushuaie hodně, po celém městě, i v neturistických čtvrtích a jsou levné, o budoucím způsobu dopravy po městě tak bylo rozhodnuto, i když tento druh dopravy obyčejně nevyužívám.

Druhý a vlastně poslední den v Ohňové zemi jsem se, konečně vyspaný do růžova, vydal opět minibusem (tentokrát za 300 pesos) do Národní parku Tierra del Fuego na 15 kilometrový trek podél pobřeží. Krajina je tu opravdu krásná a odlehlá, prakticky jediné město široko daleko je právě Ushuaia, zbytek jsou jen malé osady nebo horské chaty. Celou cestu jsem měl přitom výhled na Beaglův kanál a na hory na chilské straně. Vzhledem k přetrvávající únavě jsem se nikam moc nehnal, takže to byl výlet vlastně na celý den.

Tierra del Fuego Parque Nacional

Na konci cesty jsem se v restauraci u návštěvnického centra národního parku odměnil pořádným argentinským steakem.

Nezbytnost

Minibus zpět přijel na zastávku přesně na čas a dle instrukcí a před osmou večerní už jsem opět spokojeně oddychoval na hotelovém pokoji, ze kterého jsem měl mimochodem takový pěkný výhled:

Letiště USH

Poslední půl den jsem využil na bližší prohlídku samotného města, poslání pohledů a podobné administrativy. Ushuaia sama o sobě toho moc nenabízí. V centru je jedna pěší zóna plná obchodů s outdoorovým vybavením a turistických cetek nevalné kvality, úřad provinice Ohňová země, argentinských antarktických území a Ostrovů v jižním Atlantiku, pár bank a jinak nic. Poblíž pobřežní promenády je pak náměstí s památníkem a fotografiemi důrazně upozorňující na fakt, že Falklandy nejsou Falklandy, nýbrž Malvíny a že nepatří Británii, ale Argentině.
Dokonce i cestou po silnici mimo město jsem třikrát narazil na oficiální dopravní značení, jehož jediným obsahem bylo sdělení „Malvíny jsou argentinské“.

Kousek od hotelu a letiště

Takhle vypadá většina města

V Ushuaie je významný přístav a jeden z výchozích bodů na Antarktidu

Do hlavního města daleko :)

Centrum

Náměstí Malvín

Ztroskotaná rybářská loď

Ushuaia centrum

USH-AEP
LAN, A320, LV-BFO
LF cca 60%

Protože jsem měl hodně času a centrum už měl prochozené křížem krážem, rozhodl jsem se, že se vypravím na letiště opět pěšky a s předstihem, třeba se mi podaří ulovit nějaké pěkné fotky. Cestou jsem ještě minul nezbytnou ceduli:

A musím říct, že podařilo. Jejich technická kvalita sice není kdovíjaká, ale i tak jsem za svoji cestu na letiště o pár hodin dřív rád. Počasí totiž velmi přálo a spotting pár metrů od terminálu není kdovíjak namáhavá činnost, což mi plně vyhovovalo.
Na lince z Ezeizy se dokonce objevilo i překvapení v podobě A330, pozdější pohled na FR24 ale prozradil, že mix A330 a A340 létá na tomto letu pravidelně.
Jinak zde vládne Aerolineas Argentinas, občas se objeví LAN a jednou týdně i LADE.

A332 EZE-USH-EZE

738 AEP-FTE-USH-AEP

Samotný terminál je pěkný a skoro celý ze dřeva:

Akorát ve špičkových hodinách trochu nestíhá. Fraška je pak security. Je tam jediný rám, dva pracovníci (je zajímavé, že letištní security v Argentině provádí běžná ozbrojená policie), z nichž ani jeden svojí práci evidentně nebral vážně. Kdybych měl batoh napěchovaný semtexem a dvěma samopaly, hádám, že si toho v Ushuaie nikdo nevšimne.

Dlouhá cesta domů

Po mírných zmatcích při nástupu, kdy se na tabuli objevilo, že ze stejného gatu odlétají dva lety na AEP, jeden můj LAN a druhý Aerolineas Argentinas, jsme nakonec každý nastoupili do správného letadla a tentokrát poloprázdní odstartovali na tří a půlhodinovou cestu na sever.

Můj LAN v Oneworld livery

Usmálo se na mě štěstí a startovali jsme západním směrem, ihned po startu prudká levá zatáčka tak, abychom nevletěli do chilského vzdušného prostoru, následně krásný výhled na celé letiště a město a pak už jen relativně nezáživná cesta nad oblačností a mořem, kterou jsem využil k naspávání minut a hodin, které mi v následujících dnech opět budou chybět.

Letiště a město Ushuaia

USH a startující Aerolineas Argentinas

Tentokrát jsem si tedy ještě počkal na občerstvení – krabičku se slanými a sladkými sušenkami. Na přiblížení se na mě usmálo štěstí podruhé a přistávali jsme přímo od jihu nad centrem Buenos Aires:

Můj fešák po výstupu

Po přistání jsem se ještě rychle, než se setmí, vydal na svůj oblíbený a místními hojně využívaný spottplac pár metrů od terminálu, zachytil jsem pěknou exotiku v podobě nové uruguayské aerolinky:

A pár běžných LANů a ARů…

[Airbus380]

Během čekání na další let jsem zašel na poctivý burger (fakt, žádné plastové housky a masa z mekáče) ke stánku na promenádě, chvíli zrelaxoval a hodinu před odletem do Sao Paula, po španělsky do San Pabla , se vydal do terminálu.

AEP-GRU
TAM, A320, PR-MBH
LF 100%

Noční let do GRU byl obsazený do posledního místečka a celou dobu jsem byl nervozní, abych našel a stihnul poslední noční bus na druhé saopaulské letiště Congonhas.
Ano, sice jsem měl v Sao Paulu královský a pohodlný 22 hodinový stopover, který jsem v pohodě mohl využít k noci na hotelu a následné krátké prohlídce města, ale jak sami tušíte, tenhle výlet se celý nesl v duchu toho, že jsem blázen, hotelem jsem tedy pohrdl a po příletu a dlouhém (a nakonec úspěšném) hledání TAM shuttle busu, jsem se o půl druhé ráno vydal na CGH, odkud mi jel ve 4 ráno AZUL shuttle bus na asi 100 km vzdálené letiště Campinas. (Jiná kombinace dopravy z GRU na VCP neexistuje, pokud nechci použít taxi za 400 realů).

VCP-SDU
Azul, E195, PR-AUQ
LF cca 97%

No a z Campinas jsem se prvním ranním letem vydal s Azulem na známé riodejaneirské letiště Santos Dumont. V roce 2009 jsem z něj startoval, tak jsem si řekl, že když už jsem tak blízko, chtělo by to i přistání. Letiště Viracopos je klasické low-costové tak, jak je známe z Evropy, i když toto je o něco prostornější a větší. Naopak řadit Azul mezi low-cost dopravce je sporné. Vlastně nabízejí všechno jako legacy carriers a ještě něco navíc, jako například obrazovky v sedačkách i v regionálních Embraerech.

Ranní Campinas

Odletová část VCP

Můj Embraer v barvách televize Sky..

...

Další logojet

IFE

Mimochodem, tyhle Embraery jsou opravdu povedená letadla. Pohodlná, tichá, hodně místa, komorní atmosféra, zatím si na ně nemůžu stěžovat.
Během hodinového letu je podáváno občerstvení zdarma a je na výběr mezi různými druhy čipsů, muffinů a sušenek + nápoje, přičemž není problém si vzít od každého něco. Bohužel nápojů jsem zůstal ušetřen, protože roznášení přerušily silný turbulence, které trvaly prakticky až do přistání.
Doufal jsem, že budeme přistávat směrem od Cukrové homole s finální zatáčkou těsně před dosednutím a prudkým klesáním, proto jsem si taky sedl nalevo, leč přiblížení proběhlo přes most do Nitéroi, takže jsem z města skoro nic neviděl. Ale aspoň jsem zahlédl letiště Galeao:

Předměstí RDJ

Galeao

Nebo hejno lodí a již zmíněný most:

Most do Niteroi

Každopádně přistání na Santos Dumont je pro někoho, kdo ví, o co se jedná, zážitek prvního stupně, jednak kvůli krátké dráze, jednak kvůli blízkosti k centru, jednak kvůli přiblížení a hlavně kvůli tomuto pohledu:

SDU je malé kompaktní letiště v pěší docházkové vzdálenosti od centra Ria. Na přestup jsem měl dvě hodinky směrem zpět do Sao Paula, tentokrát na letiště Congonhas. Chtěl jsem se proletět s GOLem nebo Aviancou, ale TAM vycházel natolik levněji, že jsem vzal za vděk jím.

Odlety

Provoz pouze vnitrostátní a dost nudný

Otevřené atrium v příletové části

V klidu jsem se usadil u plánovaného gatu, sledoval hustý provoz a starty proti Pao de Acúcar:

V Brazílii jsou asi ty logojety nějak oblíbené...

Potěšil i vládní Embraer:

SDU-CGH
TAM, A319, PT-MZC
LF cca 70%

Když se dvacet minut před odletem začala tvořit u našeho gatu fronta, věděl jsem, že času je ještě dost. Zkontroloval jsem na tabuli čas odletu a… ten sice seděl, destinace už ale méně, do Belo Horizonte jsem opravdu namířeno neměl. Rychlý pohled na tabuli odletů prozradil, že stále není pozdě, i když u mého letu už zlověstně blikalo „última chamada“. Ach jo, kdyby byly na SDU hlášení i v angličtině nebo kdybych se aspoň jmenoval tak, aby to bylo ve všech jazycích stejné. Díky bohu, že SDU je tak malé letiště, ale stačila minuta a gate by byl zavřený.
Pravda, vzhledem k tomu, že TAM létá na lince každou půlhodinu, asi takový problém by to nebyl, ale stejně jsem byl rád, že nastupuju do letadla podle plánu.

Rád jsem nastupoval do správného letadla :D

Na odlet se bohužel strhl déšť a Cukrová homole i Copacabana se schovaly do mlhy, to nepotěší.

Odlet v dešti

Cukrová homole

SDU-CGH je opravdu jenom kratičký 40 minutový skok, ale i přesto jsme dostali sendvič a nápoj k tomu, ale než jsem ho stačil sníst, už se za okny objevilo obrovské betonové město táhnoucí se až za obzor. Letiště Congonhas je opravdu uprostřed husté zástavby a relativně vysoké domy se pod letadlem objevovaly i těsně před přistáním.

Přiblížení nad městem

CGH

CGH

Naštěstí nepršelo, takže jsme na krátké dráze dobrzdili včas, a ne jako let 3054 před devíti lety (https://en.wikipedia.org/wiki/TAM_Airlines_Flight_3054). Překvapilo mě, že CGH je zjevně království GOLu, myslel jsem, že výrazně dominovat bude TAM. Ať tak či tak, provoz tady je opravdu hustý (víc než 13 milionů pax za rok), ale tak jako na každém brazilském letišti, je zoufale nudný. Samá 320/737/E90 velké Čtyřky TAM, GOL, AZUL a Avianca.

GOL Kingdom

Do centra se dá dostat buď předraženým přímým autobusem za 45 realů, anebo běžnou MHD linkou k nejbližší stanici metra, celkem cesta vyjde na 7,60 R$ a jede se zhruba stejně dlouho jako z Ruzyně do centra Prahy.

Sao Paulo je město, které rozhodně není vhodné pro jednodenní návštěvy, napoprvé si tam člověk připadá nejistě a samotné město je vlastně dost ošklivé, všude jenom vysoké betonové budovy, které navíc už většinou dost pamatují, na ulicích dost špíny, chodníky ve špatném stavu, hodně bezdomovců… Na druhou stranu když člověk ví, kam jít, najde spoustu super restaurací a samozřejmě se v Sao Paulu pořádá taky milion různých kulturních i sportovních akcí, jakožto v největším městě Jižní Ameriky.
A docela výhodou je absence velkého množství turistů, které přitahuje vedlejší Rio de Janeiro.

Nicméně po noci beze spánku jsem si prošel akorát jižní konec Avenidy Jabaquara, samozřejmě Avenida Paulistu, pak pěšky na náměstí Republiky, na vyhlídku v Edificio Italia a pak jsem se pomalu vypravil do klidu a míru terminálu 3 letiště Guarulhos.

Avenida Paulista

Edificio Italia

Sao Paulo, v pozadí vysílače Avenida Paulisty

Sao Paulo

Letiště Guarulhos

I sem se dá dostat kombinací metro + místní autobus, tentokrát jsem ale vzal za vděk přímým busem z Praca da Republica, abych měl nějakou rezervu v případě zácpy. Měl jsem ale štěstí, na letišti jsme byli z centra sotva za tři čtvrtě hodiny. Rychle jsem prošel přes security na svoje oblíbené místo na konci Terminálu 3 s výhledem prakticky na celé letiště, kde jsem strávil čas až do odletu svého spoje.

S tímhle bych letěl mnohem radši

Etihad po příletu z AUH v barvách Jet Airways a LAN 767 do SCL

Dlouhý tripl z AMS

GRU-MXP
LAN, 787-8, CC-BBI
LF 100%

Noční mezinárodní špička

Ke gatu jsem dorazil asi hodinku před odletem, abych obligátně zkontroloval, jaké národnosti budou mít tu čest sdílet se mnou jedno letadlo, abych zjistil, že drtivá většina bude Italů, následovaných Argentinci a Brazilci a pak už jen drobné skupinky z mnoha zemí v čele se Švýcarskem, Německem, Maďarskem, pak se našlo pár Čechů, Španělů a Britů.

Ještě jsem si s odporem vyfotil tu papundeklovou krabici, se kterou poletím a už byl zahájen nástup úzkostlivě dodržovaný podle řad.

Brrr... Fuj...

Hned bylo jasné, že bude úplně plno, což je pro nás, kteří musíme sedět u okna, abychom se vyspali, vždycky nepříjemné. To jsem ještě netušil, jaká pekelná tortura mě čeká. Seděl jsem na místě 18A. Místo na nohy v pohodě, ale místo do šířky… Nepatřím sice mezi nejštíhlejší lidi na světě, ale nikdy jsem neměl s místem do šířky v letadlech žádný problém, na moje místo by se obtížně srovnala i anorektická šestnáctiletá dívenka. Měl jsem navíc smůlu na spolusedícího Itala – sportovce se širokými rameny, který byl sice velice ohleduplný a snažil se zmenšit, jak jen to šlo, ale stejně to nebylo pranic platné. Nevím, čím to. Jestli v přední části je méně místa, než v zadní, nebo jsem měl prostě jen při letu tam štěstí, že na mě zrovna vyšla řada symetricky s oknem, ale toto byla opravdu největší tragédie, jakou jsem kdy v letadle zažil.

K mé smůle jsme ještě dvacet minut čekali na čtyři opozdilce, ale když jsme vzlétli, věděl jsem, že vteřiny letu se budou už jen odpočítávat
Po neutrální večeři v podobě hovězího mě ale, díky bohu, dohnal těžký spánkový deficit, já i v nepřirozeně zkroucené poloze usnul a probudil se až nad alžírským pobřežím s bolestí celého těla od spaní v prapodivných úhlech tak, abych se vešel na svojí sedačku.

Už jsem ani nevnímal umělou chuť omelety k snídani, jen jsem hypnotizoval malé letadýlko na mapce, které letělo stále pomaleji a pomaleji, aby letělo rychleji a rychleji a my už konečně sedli v Miláně.
Rychleji jsme sice neletěli, ale po chvíli se objevily Alpy:

a to už jsem věděl, že jsem doma. A taky že jo, za chvilku jsme opravdu dosedli na prosluněnou Malpensu s krásným teplým jarním počasím. Při pojíždění jsem zaregistroval ATRko ČSA nebo dvě A380 Emirates, jedna na odletu do Dubaje a jedna do New Yorku. Vůbec jsme zastavili u arabského koutku, kromě zmíněných dvou velryb vedle stály dvě 737 Turkish a jedna A330 a A320 Qatar Airways.

ČSA do PRG

2x Emirátí A380

S nesmírnou úlevou jsem vypadl z toho ďáblova stroje, v duchu jsem mu popřál, ať ho hodí do žlutého kontejneru na tříděný odpad a po liduprázdné Malpense se vydal na bus do centra.

Sbohem! Uf...

Ještě mě překvapil docela slabý provoz, ale od dob, co tu Alitalia zavřela svůj hub, to není ono:

Odpoledne jsem strávil odpočinkem na četných milánských náměstích v krásném jarním sluníčku. Musím říct, že ač Miláno neoplývá mnoha zajímavostmi nebo nějakou pěknou a rozmanitou topografií, docela se mi potulování po širším centru zalíbilo a možná si i dovedu představit, že se tady žije celkem dobře. Je ale docela možné, že jsem byl jen ovlivněn nesmírnou radostí, že mám za sebou nejhorší let v životě a v dohledné době mě žádný long-haul v 787 nečeká.

[Airbus380]

Ale to už jsem se začínal těšit na poslední část cesty. Jasně, mohl jsem vzít v ten samý den po příletu easyJet do Prahy, ale musel bych sám před sebou hanbou propadnout, kdybych nevyužil spojení, které se přímo nabízelo, nakolik je od Milána kousek.

Po krásné noci v normálním hotelovém pokoji a spaní v horizontální poloze jsem se tak vydal na hlavní nádraží, abych se vlakem krásnou trasou přes Alpy dostal do Bernu. Původní plán byl, že si město prohlédnu, dojedu do ubytování kousek na letiště a druhý den hurá domů. Reálný plán byl shodný s plánovaným, akorát mě velice nemile překvapila dlouhá a nepříjemná jarní bouřka, ale protože jsem mezek a město jsem si projít chtěl, taky jsem tak udělal, byť jsem v liduprázdných ulicích vypadal jako blb. Jinak se mi samotný Bern docela líbí, dost mi připomíná Lucemburk, milé menší město v Podalpí.

Prima svezení přes Alpy

Bern

Bern

BRN-MUC
Bmi, E135, G-RJXK
LF cca 56%

Vzhledem k brzkému rannímu odletu jsem si vybral ubytování v pěší docházkové vzdálenosti od letiště. Ráno jsem vstal hodinku a půl před odletem, což by byla krásná a pohodlná rezerva, kdybych si neuvědomil jeden zákeřný fakt, a sice že po celodenním dešti v noci mrzlo, což v kombinaci s absencí osvětlení po cestě vytvářelo smrtící koktejl. Nakonec jsem ale s vypětím všech sil na letiště přecejenom došel dostatečně s předstihem.
Letiště typu Bernu mám nejradši. Jsou malá, čistá, kompaktní, všechno jde rychle a mile a provoz je dostatečně silný na to, aby mohl reálně místní obyvatele oslovit:

Ranní letiště v Bernu

Celkem hustý provoz

Check-in

Odletová část. Dornier SkyWork smutně kouká, jestli se ve vyhřáté hale pro něj nenajde taky místečko

TWR a můj kočár do MUC

Do Mnichova létá z Bernu většinou menší Embraer 135 pro 37 lidí, což asi stačí. Na ranním letu se nás sešlo 21, většina místních nebo Němců a v Mnichově jsem si pak všimnul, že všichni byli transferoví pax.

Vzhledem k počasí nás čekalo docela dlouhé a velmi pečlivě odmrazení, ale i tak jsme odstartovali jen asi s 10 minutovou sekerou. Samotný let je kratičký, tentokrát kvůli počasí bohužel bez výhledů, k snídani jsme dostali mufiin a nápoje. Rozhodně stojí za zmínku, že i starší Embraery typu 135 a 145 jsou velice pohodlná letadla s velkorysým prostorem, jsou tichá a klidná, kdybych s takovým fešákem letěl ze Sao Paula do Evropy, bylo by to mnohem lepší

Reklama na Brno v palubním časopise BMI

Flughafen Bern

Mnichovské letiště mám rád. Je to asi jediné velké letiště, na kterém si člověk při přestupu nepřipadá jako stádo ovcí přesouvající se kilometry tunely a útrobami letiště.

Rozmanitý line-up u terminálu 1

My ale zajeli na remote stands hned vedle záhadného Avra

Velice pohodlná kabina E135

MUC-BRQ
Bmi, E135, G-RJXL
LF cca 16%

Odlet do Brna probíhal ze vzdáleného konce terminálu, kde byl krásný klid, čaj a káva zdarma i pro nás plebs potěší, stejně jako fungující wi-fi zdarma na neomezenou dobu. Ještě jsem se škodolibým pobavením sledoval tři uřícené pány v obleku s aktovkou, kterak dobíhají své lety do Amsterdamu, Barcelony a Zurichu, první jmenovaný bez větších problémů na let nastoupil, druhý po kratším přemlouvání taky, ten třetí už měl bohužel smůlu. Při vzpomínce na svoje extempore na Santos Dumont jsem se ale smát přestal a raději se vydal dolů ke gatu a s napětím očekával, kolik pasažérů se nás do Brna sejde.

Tož ono to do toho Brna opravdu lítá!

S postupujícím časem bylo jasné, že tento den bude load factor tristní. Nakonec se nás sešlo šest, 4 Němci a 2 Češi. Boarding se trochu opozdil, pravděpodobně kvůli změně letadla, původně měl letět stejný stroj, jako z Bernu, nakonec ale letěl jiný, rovněž menší E135. Cestou k letadlu jsme se ještě málem srazili s jinou pozemní technikou, ale po troše rallye všechno dobře dopadlo.

Livery bmi je podle mě jedno z nejpovedenějších minimálně v Evropě, ten malý Embraer je v tomto oblečku opravdu sexy.

Let do Brna proběhl opět v klidné a komorní atmosféře, hned po startu otočka a výhled na mnichovské letiště a pak už jen 45 minut letu v oblačnosti okořeněný docela dobrým sendvičem a pak už jen poslední přistání výletu na dráhu 28 druhého největšího českého letiště, které nás přivítalo lezavým pošmourným počasím.

MUC

BRQ

Nechal jsem si odbavit zavazadlo kvůli baggage tagu, spolu se mnou ještě jedna paní, jinak nikdo.

První a zároveň předposlední přílet toho dne.

Protože mi ujel autobus, šel jsem se ještě podívat na „terasu“, kolik lidí bude nastupovat na zpáteční let do MUC. Bohužel to byla ještě větší tragédie, sešli se pouze čtyři pasažéři. Je to opravdu škoda, Brnu linku, jakoukoliv, opravdu přeju a myslím si, že vhodně nastavené frekvence, přestupy a ceny by se v pohodě uživily, bohužel ale o vhodnosti nastavení frekvencí a hlavně cen bmi hodně pochybuju.

Na zpáteční cestu v businessu do Prahy jsem záměrně zvolil rakouský railjet a musím říct, že ten český se mi líbí o trochu víc. V rakouském je už i business trochu masová záležitost, jedná se vlastně o otevřená kupé každé po čtyřech sedačkách, jenom dvě sedačky na hranici business a first jsou o samotě a tam je naopak soukromí na vysoké úrovni. Jedná se vlastně o taková minikupé. Takže pokud člověk stihne jednu z těchto dvou sedaček, je lepší rakouská business, pokud nestihne, je lepší ta česká.

Rakouský business

No, jak bych to celé zhodnotil. Letět za 6000 Kč do Ushuaia, to se neodmítá, ale za prvé byla nesmírná hovadina tam jet jen na 2,5 dne a za druhé jsem si jen potvrdil, že 787 je škaredé a nepohodlné letadlo. LAN nijak neoslovil a spíš se mu budu vyhýbat, naproti tomu bmi je velmi sympatická aerolinka, jen škoda, že se nedokáže lépe dohodnout s LH na přestupech BRQ do světa via MUC.

Ushuaia a hlavně okolí pak určitě za návštěvu stojí, ale z dvoudenního pobytu nemůžu moc hodnotit.

Děkuji za pozornost

[alesesl]

Super TR, velmi hezky napsane a jeste lepsi priblizovaci lety do MXP. MD80 mi stale unika, musim se na Sardinii nekdy vypravit nez bude pozde. Jinak jsi se nezminil o tvem snu behem letu z OLB do LIN

Budu se tesit na pokracovani a obzvlast na lety s BMI, abych mohl porovnat s temi co jsem mel ja v lednu.

[micaello]

Oj! Super trip report, fajn obrazky, a navic spolecna naklonnost k Embraerum (A co teprve MDcko.. )

[MarcosFT]

Krystofe, super. Chybi pre-flight cast v BRQ pred odletem Jinak italsky pubertacky rev jsem si uzil pri sve ceste zpet s U2. Bylo to sileny. Taky jsem rad, ze tentokrat nase salonkovani na Malpense dopadlo o poznani lepe, nez pri minulem "tahu". Mrzi me, ze te LAN zklamal. U me to bylo ok, cestou tam dobry misto a jidlo oboji super, jak rikas. Cestou zpet jsem byl ponekud unaven z Admirals Clubu a nemel jsem ani veceri a ani snidani. A deti na letisti v Buenos Aires, to bylo sileny Ale byl to dobrej vylet a jsem rad, ze si byl alespon na chvili nasim partakem. MD80 je v Evrope dost slusny, ja v tom letel minuly mesic ORD-DFW s AA a sedel jsem u exitu a hukot byl ok Doufam, ze se brzy vratis do vzduchu.

[Lkprak]

Zajímavý trip reprt fakt z velké dálky, paradoxně mně na něm ale nejvíc zaujaly poznatky z krajů nám blízkých. Jednak srovnání bussinesu v českém a rakouském Railjetu a pak dvě slovenské glosy, jednak "Po krátké půldenní prohlídce Bratislavy, kde na mě z každého roku útočil Fico, který chráni Slovensko, Sieť, která chce slúžiť ľuďom nebo KDH, která nechce Fica...", to jsem málem smíchy spadnul ze židle a pak "jinak je ale BTS mezi typickými low-cost letišti zářící hvězdou." No, to si říkám, jestli je zrovna úplně fajn, že hlavní letiště samostatného pětimilionového státu je považováno jen za "typické low-cost letiště," ale co nadělám.

[jencik]

Treba si uvedomit, ze viacere velke firmy radsej otvoria vacsiu pobocku v Prahe pre cele Ceskoslovensko a pripadne nejaku mensiu v Bratislave, kam ale casto nepotrebuju posielat dolezitych ludi. Ked si k tomu teda zoberieme silu businessu a blizkost letiska VIE, ktore je prakticky na polceste medzi VIE a BTS, tak skutocne sa bude musiet este vela veci zmenit, aby BTS aj nejak konkurovalo VIE.

[alesesl]

Lety BMI jsou na 100% totozne s letem co jsem absolvoval s Markem, az na to, ze ty jsi nemel divert do NUE. Jinak bagetka z letu MUC-BRQ vypada o poznani lepe nez ta nase.

Na tema Dreamlineru, s tebou musim souhlasit. Ja sice letel jen Evropsky lety s bakelitakem od LO na trase PRG-WAW, ale nedokazu si predstavit sedet v tom letadle vic jak 2 hodiny. Asi jsem zvykli na stare stroje typu Jumbo, 777 a A340.

Jinak opet hodnotim celkovy trip na vybornou, velmi dobre zvolene lety, ty priblizovaci do MXP a ty pri ceste zpatky do domoviny.

[johnnybeverley]

Parádny report. Ja vás kluciii ako fakt obdivujem, že sa vám chce podnikať tieto výlety, lebo sám by som to asi nedal, ale o to radšej potom čítam. Vďaka