Před jistým časem a u bývalého zaměstnavatele, kde jsem mohl podle korporátních pravidel ještě létat C, zrovna vrcholila v Řecku krize (podobně tak kdysi začínaly pohádky).
Potřeboval jsem se dostat do makedonské Bitoly. Vzhledem k tomu, že slavné ČSA přestaly opět lítat v té době do Skopje, byla cesta celkem jasná – Praha – Atény – Thesaloniki a zpět.
V té době nám všichni v médiích vysvětlovali, jak se Řecko hroutí. Mimo to zrovna začaly z Prahy létat řecký dopravce Aegan airlines.
A protože jsem povahou dobroduh, zkusil jsem cestu tam s Řeky (psychicky připraven na adrenalin) a zpět s nudnými Austrian Airlines. I když tyto rakouské aerolinie umí take překvapit (většinou negativně). Naposledy při letu z Vídně do Prahy pustili gertrudy z magnetofonu Safety Instruction před startem v polštině. Když jsem je zdvořile a decentně německy upozornil, že je to v polštině a ne v češtině, tak se mne s údivem zeptaly “a to je rozdíl ?”.
- Před odletem do Prahy
Proto jídelní lístek byl prvním lehkým šokem.
- Menu na cestu do Atén
- Vynikající oběd
- Vynikající desert
- Před přistáním v Aténách
Na přískoku Atény Thesaloniki to byl jenom džus.
Při zpáteční cestě, z důvodu routing, jsem byl nucen využít služeb rakouských aerolinek.
Při cestě z Atén jsme dostali bez jakéhokoliv menu teplé jídlo, které lépe vypadalo, než chutnalo. Perkelt, či co to bylo, bych nazval pomstou uherských hajduků rakouské monarchii za mnohaletou okupaci. Maso smrdělo a těstoviny byly připraveny asi tak před týdnem. Dezert byl zřejmě seminární prací studentů chemické fakulty oboru jak oblbnout zákazníka. No prostě fujtajksl…
- Z tohoto byly poživatelné pouze housky a máslo (měkké)
- Směr Praha
. Jinak na kvalitu jídla jsem dost vysazený, taky jsem díky tomu "prostorově výraznější".
