Východ USA + Martinik a i trochu Kanady s Tureckem - Dokončeno

[Bobi86]

Vítám vás u své "trip-reportí" prvotiny.

S kamarády jsme již delší dobu uvažovali o výletu do USA, konkrétně NY, výhra letenek s Turkish airlines tomu dost pomohla. Mohli jsme tedy začít plánovat. Jen v NY jsme zůstat nechtěli,a tak začalo hledání možností, kam se podívat. Na SXM byly letenky z NY dost drahé, našli jsme však dost výhodné lety s Norwegianem na Martinik. Norwegian bázuje několik svých letadel v Karibiku a provozuje lety do USA a Kanady. Takže koupačka vyřešena. Další věcí bylo vyřešit, co dělat v USA, nakonec po všech pro a proti zvítězil road trip k Niagarským vodopádům, Washingtonu D.C., Philadelphie a zpět do NY. Byl to náročný road trip, za pět dní jsme ujeli 2500km, ale vše dopadlo, jak mělo. O tom však později....


TK1768 PRG-IST Airbus A321-231 TC-JTD LF-cca 30%

Na letu do Istanbulu byl nasazen půl roku starý Airbus A321. Přes online check-in jsme si zarezervovali zadní řady a nakonec jsme v zádní části letadla zůstali úplně sami. Let byl velice málo obsazen. Lidí bylo cca 60. Odlet proběhl zcela podle letového řádu a za krásného počasí jsme odstartovali z dráhy 06 směrem na východ. Servis jako vždy u TK perfektní. Jídlo bylo výborné. Výběr byl mezi kuřecím steakem a pastou. Dal jsem si těstoviny s rajčatovou omáčkou a byly moc dobré, jen trochu mastnější. Pár ginů s tonicem nám cestu o poznání zkrátilo a po naprosto klidném letu jsme se pomalu blížili k Atatürkově letišti v Istanbulu. Díky silnému provozu jsme si však udělali několik vyčkávacích koleček nad mořem, ale nám to vůbec nevadilo.Na přestup jsme měli víc než 4 hodiny a pohled na Istanbul byl při kroužení naprosto úchvatný. Po třetím kolečku jsme se již usadili na ILS RWY 06 a cca 20 minut po plánovaném času příletu, jsme přistáli.








Servis na jedničku !


Kroužení před přistáním


Istanbul jako na dlani


Po přistání

4 hodiny na letišti v Istanbulu jsou docela utrpení, všude strašně moc lidí a najít si nějaký koutek, kde by se na chvíli dalo relaxovat, bylo téměř nemožné. Chtěli jsme si trochu odpočinout u piva v jednom z místních barů, ale cena nás trochu odrovnala (15Eur), i tak jeden Efes padl.
Letišti by slušela nějaká venkovní terasa, provoz v IST je velmi pestrý a nejedno oko spottera zaplesá. Jsou zde pouze dvě malé venkovní kuřárny, kde místo nějaké pěkné fotky spíš chytnete rakovinu i jako pasivní kuřák. Naštěstí čekání vcelku uběhlo a mohli jsme tedy zamířit ke kontrole u gatu. Kontrola se skládala ze dvou částí, v první se kontrolovaly pasy a esta a v druhé části se dělaly stěry jak z oblečení tak i z osobních věcí.


Kuřácký koutek

TK11 IST-JFK Airbus A330-343X TC-JNO LF-cca 95%

U gatu již čekala naše A333 TC-JNO z roku 2012. Interiér již měl něco za sebou, obrazovky IFE dost byly špinavé a odřené. Nástup probíhal velmi pomalu a nakonec, s více než hodinovým zpožděním, začal pushback. Let probíhal naprosto klidně, jídlo opět moc dobré, bohužel u druhého jídla na mě opět vyšly stejné těstoviny jako na letu z Prahy, ale i tak toho po dobu letu bylo k jídlu a pití tolik, že mi to vůbec nevadilo. Posádka byla velmi milá a cokoliv během letu nebyl naprosto žádný problém. V zadní galley byla po dobu celého letu možnost dát si něco malého k jídlu (koláč nebo bageta) i k pití. Co mi však pokazilo dojem z mého prvního dálkového letu s TK, bylo místo mezi sedačkami. Rozteč byla menší než v kdejakém low-cost dopravci. Moje proporce jsou velké (190cm a nejsem žádný drobek), ale takové trápení jsem neprožil v EK ani nikde jinde. Díky bohu za ten alkohol na palubě. Necelých 11 hodin letu se neuvěřitelně vleklo a já jsem zamhouřil oči asi jen na 30 minut nepomohl ani amenity kit, který jako jeden z mála dopravců, dává TK i v economy. Naštěstí byl výběr filmů v IFE obrovský a dva filmy mi pomohly zbytek cesty přečkat. Na letišti JFK jsme ještě asi 20 minut čekali na uvolnění gatu a pak už nás čekala imigrační kontrola. Na JFK jsou automatické nebo klasické přepážky s úředníkem, vybrat si možné nebylo, muselo se jít tam, kam vás poslal úředník, který se staral o fronty. Na nás vyšla klasická kontrola a po otázkách typu - co budeme v USA dělat, s kým letím, jak dlouho tam budeme a také sejmutí otisků prstů, nám nic nebránilo vstoupit na půdu USA.


Amenity kit v economy


První jídlo






Moje utrpení


Druhé jídlo

Jelikož odlet na Martinik byl naplánován až na druhý den odpoledne, rozhodli jsme se přespat v hotelu Lexington inn JFK kousek od stanice Jamaica. Do hotelu jsme se dopravili Airtrainem, kde jsme při výstupu museli zaplatit 5USD (mezi terminály a autopůjčovnami je cesta zdarma). Od hotelu jsme nic moc nečekali, chtěli jsme levnou variantu, kde přespat a to se povedlo a svůj účel hotel splnil.

Pokračování příště...

[Lkprak]

Jo, TK jsou klasa, taky můj první TR je právě o cestě s nimi právě do NY. Mně tedy ten let s nimi přes oceán dost rychle utekl, pravda, většinu toho času jsem propařil hraním her na IFE a taky dospáváním předchozí probdělé noci. Těším se na pokračování.

[Bobi86]

Jo, TK jsou klasa, taky můj první TR je právě o cestě s nimi právě do NY. Mně tedy ten let s nimi přes oceán dost rychle utekl, pravda, většinu toho času jsem propařil hraním her na IFE a taky dospáváním předchozí probdělé noci. Těším se na pokračování.

No v A333 IFE fotbal jako v tvém reportu nebyl Dle seatguru by měly mít v 777 TK sedačky o palec větší rozestup. Buhví jak to je, ale jelikož byl let opravdu narvaný, tak jsem si ani nemohl přesednout například na prázdnou trojku jako ty, tohle opravdu závidím

[Lkprak]

Já měl prázdnou trojku jen na cestě zpátky, cestou tam jsme seděli dva na trojce (místo vedle mně bylo prázdné). I když tenkrát jsem si říkal, že sedět v úplně plném letadle třeba na té trojce uprostřed není žádný med. Jinak ano, ta cesta zpět na prázdné trojce byla neskutečná pohoda.

[MarcosFT]

Zacatek hodne pekny, doufam ze to dopises co nejrychleji. Pred dvema tydny jsem letel IST-GRU-IST s B777, par dnu zpet IST-NRT s A330 (za par hodin to letim zpet) a potvrzuji ze B777 daleko lepsi a komfortnejsi, coz bych nikdy nerekl. A330 Turku neni tedy tak pohodlna, jako velky tripl. Jinak to jidlo uz me zacina velmi stvat, je to v podstate to stejne porad a porad dokola. Ale stale dobre.

[Bobi86]

Část druhá

Ráno jsme se sešli s druhou půlkou osazenstva našeho tripu, kteří na JFK přiletěli s ČSA/Deltou přes Franfkurt. Po snídani v Dunkin Donuts (ty mi v ČR opravdu chybějí),jsme se hotelem objednaným taxi přemístili zpět na JFK. Po odbavení a průchodu body scannerem jsme za doprovodu našeho prvního točeného piva v USA, čekali na odlet na Martinik. Nejprodávanějším snackem na JFK jsou jednoznačně instantní polévky v kelímku. Vcelku dobrý nápad. Odlétali jsme z terminálu 1 a musím říct, že na mě nepůsobil vůbec špatným dojmem. Celkem čistý, pocitově nový a nic mi tu nechybělo.


To mi prostě v ČR chybí


DY6751 JFK-FDF Boeing 737-8JP LN-NII LF-cca 90%

Po nástupu do vymrzlého (musel jsem si vzít kulicha a mikinu) boeingu, který vypadal jak kdyby právě sjel z výrobní linky v Rentonu, jsme se usadili v zadní části stroje. Rok a něco staré letadlo se sky interiorem působilo velmi pěkným dojmem. Pojíždění kolem celého letiště trvalo něco kolem dvaceti minut a ihned po odlepení z RWY 22R jsme ostrou levou zatáčkou začali stoupat do letové hladiny. DY má i na těchto letech placený servis. Neměl jsem chuť nic vyzkoušet, ale ceny mi nepřišly nějak extra vysoké. Musím říct, že se mi v DY sedělo daleko lépe než v TK. Přišlo mi, že je zde o trochu víc místa a tak nějak jsem se cítil pohodlněji. Výbornou věcí byla wifi, která byla po celý let k dispozici zdarma. Let proběhl naprosto bez komplikací a při západu slunce jsme po velmi prudkém klesání přistáli na letišti Fort de France na Martiniku.







Letiště bych přirovnal velikostí k tomu v Bratislavě. Je tu několik nástupních mostů a malý terminál. Příletová pasová kontrola probíhala celkem v chaosu, místní lidé se nebáli předbíhat nebo využít uličku určenou pro posádky. Fronta moc neubíhala, chtěl bych vidět, jak to zde vypadá při příletu například 747 Corsairu, my jsme byli jediný přílet a byl to totální bordel. Když jsme vyzvedli z pásu zavazadla, namířili jsme si to k přepážce půjčovny Europcar, kde jsme měli zarezervované auto. Nestačili jsme se divit, co nám půjčovna připravila za překvapení. Při rezervaci i předchozí oficiální konverzaci s Europcar mi bylo potvrzeno, že deposit bude 300EUR. Při podpisu smlouvy na přepážce jsme si všimli, že deposit má být 620 EUR. Tedy víc než dvojnásobek. Bylo nám sděleno, že web má jiná pravidla, než pobočka na FDF, nesouhlasili jsme, ale bylo nám sděleno, že pokud zálohu nedáme, tak žádné auto nebude. Nezbylo nám tedy nic jiného než si tuto částku nechat zablokovat - jiné půjčovny v tu chvíli vycházely mnohem dráž.

Po vyzvednutí zánovního Renaultu jsme vyrazili směr městečko Saint Anne, kde jsme měli zajištěný byt přes airbnb. Po hodině cesty jsme byli na místě a ubytovali jsme se. Za velmi výhodnou cenu (2500Kč/os/4noci), byl tento byt naprosto dostačujícím pro naše potřeby.


Martinik

Náš první celý den na Martiniku byl ve znamení nákupu a relaxu na pláži. Vybrali jsme si pláž Grande Anse des Salines, která se nacházela cca 15 minut cesty autem od našeho bytu. Tato veřejná pláž je velice oblíbená mezi místními. Za celý pobyt jsme jich nikde více neviděli. I tak byla pláž klidná a ideální na aklimatizaci.


Nákup na pobyt


Náš zánovní Renault


Pláž Grande Anse des Salines

Druhý den jsme si naplánovali výlet přes celý ostrov do botanické zahrady a odpoledne návštěvu černých pláží na severu ostrova. Botanická zahrada byla vážně nádherná, stezka v korunách stromů, jezírka a krásný výhled. Příroda mi zde trochu připomínala Jurský park, naštěstí jsme však na žádného T-Rexe nenarazili. Od černých sopečných pláží jsem moc nečekal, ale po příjezdu na místo mi ten pohled naprosto vyrazil dech. Mohu říct, že pláž Anse Couleuvre byla ta nejkrásnější, kterou jsem v životě viděl. Průzračná voda, nikde nikdo a úžasné okolí. Tohle byl ten pravý ráj. Bohužel, jsme trochu neodhadli sílu moře a s kamarádem nás místní vlny semlely tak, že jsme to odnesli rozseknutou bradou a zády. Naštěstí nic hrozného. Ale síla moře je zde neskutečná.


Výhled z botanické zahrady


Stezka v korunách stromů




Ráj

Třetí den jsme se vydali do místní rumové destilérky Trois Rivieres. Vypadalo to tam podobně jako v nějakém JZD, ale musím říct, že následná ochutnávka místním rumů byla báječná a několik lahví jsme si nakoupili. Dalším bodem našeho programu bylo najít opět nějakou pěknou pláž a vykoupat se. Podařilo se v městečku Les Anses-d'Arlet, kde jsme našli krásnou malou městskou pláž. Kde se dalo skvěle šnorchlovat a pozorovat místní podmořský život.


Destilérka Trois Rivieres


Obchod v destilérce



Náš poslední celý den jsme se rozhodli podívat na východní část ostrova, čili straně směrem k Atlantiku. Pláž Anse Macabou byla něco neskutečného. 2km dlouhá pláž, kde se díky větru a vlnám vůbec nikdo nebyl. Procházka po pláži nám trvala něco přes hodinu a připadali jsme si tak trochu jako trosečnící. Na jedné straně oceán a na druhé neprostupný palmový háj. Zbytek dne jsme se pak rozložili na městské pláži v městečku Sainte Anne, kde jsme bydleli.


Nekonečná pláž

Martinik na mě náramně zapůsobil. Při plánování naší cesty jsem od něj moc nečekal, o to víc jsem byl pak překvapen. Je to ostrov mnoha tváří. Jižní krásné pláže se žlutým pískem, severní černé pláže, dlouhé pláže u Atlantiku, džungle uprostřed ostrova a moderní infrastruktura (silnice byly v perfektním stavu). To je ve zkratce tento ostrov. Anglicky se tu moc nedomluvíte, většina lidí umí jen velmi málo, spíš vůbec. Jeden z nás naštěstí francouzsky uměl, a tak jsme žádný problém neměli. Ceny jsou celkem vysoké, ale při spojení ubytování s airbnb a občasným vařením se tato dovolená dá zvládnout i lowcostově. Místní kuchyně je poměrně rozmanitá, všechno bylo hodně kořeněné, né však pálivé. Dominoval seafood a kuřata. Dominantní zde však byla alkohol a konkrétně karibský rum a také zdejší specialita Ti-punch (rum agricole+limetka+sirup z cukrové třtiny), který jak se říká...dával .

Další den jsme se brzy ráno vydali na letiště FDF. Vrátili jsme auto a šli se odbavit na náš let na JFK. Check in proběhl okamžitě a my jsme šli prozkoumat místní terminál. Průzkum trval asi 5 minut. Za bezpečnostní prohlídkou je pouze průchozí duty free shop, malá kavárna a trafika. Naštěstí nám hodina čekání celkem uběhla a začal nástup do letadla. I když byly nástupní mosty volné, nástup probíhal pěšky po ploše.

DY6750 FDF-JFK Boeing 737-8JP LN-NIH LF-cca 90%

Opět téměř nový stroj společnosti Norwegian. Mezi cestujícími byly i posádky, které se vracely z místních báze zpět do Norska, jelikož náš let byl poslední v této sezóně. Servis a let stejný jako při cestě na Martinik, jediný rozdílem byl pouze ohromný chlap, který si ihned po startu dal dvacet a jeho chrápání ze zadní řady bylo určitě slyšet i v kokpitu. Cestu jsem si krátil opět díky wifi připojení, které fungovalo ještě o něco lépe než minulý let. Let probíhal bez problému a po pěti hodinách jsme přistáli na letišti JFK. Tentokrát imigrační kontrola proběhla na samo-odbavovacím kiosku, který vám vytiskne imigrační kartu a tu vám pak úředník potvrdí.





Přílet na JFK - v dálce Manhattan

Z terminálu jsme se dostávali cca hodinu, důvodem byla dlouhá celní kontrola (před námi přiletěl let Saudie). Aitrainem jsme se pak zdarma dopravili k autopůjčovně Budget, kde jsme měli zarezervované auto. Po zkušenostech z Martiniku jsme měli trochu strach, ale vše proběhlo v pořádku a my jsme dostali Jeep Wrangler. U pánské poloviny party nastala radost, ale po cestě už to tak super nebylo... o tom však až v další části, která bude pojednávat o road tripu NYC-Niagara Falls-Washington D.C.-Philadelpia-NYC...

[Bobi86]

Zacatek hodne pekny, doufam ze to dopises co nejrychleji. Pred dvema tydny jsem letel IST-GRU-IST s B777, par dnu zpet IST-NRT s A330 (za par hodin to letim zpet) a potvrzuji ze B777 daleko lepsi a komfortnejsi, coz bych nikdy nerekl. A330 Turku neni tedy tak pohodlna, jako velky tripl. Jinak to jidlo uz me zacina velmi stvat, je to v podstate to stejne porad a porad dokola. Ale stale dobre.

Já mám zkušenost na dálkovkách jen s KL772 EK B773ER a A380. A ve všech případech mi bylo o dost pohodlněji, než v A333 TK. Vážně to pro mě bylo šílený. Jídlo u TK mi zatím nevadí. Ty těstoviny nebyly špatné, takže to nějak extra nevadilo.

[Lkprak]

To jsem ani netušil, že NAG lítá s B738 i takhle po Americe. Myslel jsem, že má jen lety Dreamlinerem mezi Evropou a Amerikou. Skutečně globalizovaný low-cost. Jinak TR moc pěkný, do těchto míst se asi v životě nedostanu, o to raději si o nich přečtu.

[Bobi86]

Road trip

Klíčky od Wranglera byly v kapse a nás čekala 700km dlouhá cesta k Niagarským vodopádům, byla to nejdelší vzdálenost, kterou jsme zvládli na jeden zátah. Prvním problémem bylo vyjet z NYC, dostat se na kraj tohoto města trvalo něco kolem dvou hodin, na vině byly většinou kolony nebo mírné trable s GPS a špatné odbočení . Když jsme vyjeli z New Yorku, tak už cesta začala celkem ubíhat, bohužel jsme však odhalili některé neduhy našeho Jeepa. Jelikož mělo odnímatelnou střechu, na některých místech trochu táhlo a vzadu se nedalo moc dobře opřít o okno a spát, vzdálenost sedadla k oknu byla podobná asi jako v Avru RJ-100 . Musím ocenit dálnice v USA, celou cestu byly v perfektním stavu a jelo se nám velmi příjemně. Po několika zastávkách a osmi hodinách na cestě jsme dorazili k Niagara Falls, tedy těm v USA. Náš hotel byl však v na druhé straně řeky Niagara, čili v Kanadě. Museli jsme tedy přejet Rainbow Bridge a po krátkém rozhovoru s imigračním úředníkem jsme vjeli na půdu země s javorovým listem na vlajce. Náš hotel nebyl úplně v centru, ale Niagara Falls není moc velké město, vše bylo v docházkové vzdálenosti, my jsme však po vzoru místních všude jezdili autem. Na hotelu jsme dostali upgrade pokojů (vířivka u postele), chvílemi jsem si připadal jak v nějakém azylu pro milence, vířivka nevypadala moc vábně a nakonec jsme ji ani nevyzkoušeli. Sprchový kout byl dostačující. Ráno jsme se vydali na snídani a narazili na místní bistro all you can eat... Snídaně za 8,99CAD bez nápojů nebyla špatná. Výběr byl jako na snídaních v hotelu, bohužel jak jsem tušil, káva byla katastrofa a to nejel zde, ale téměř po celém našem tripu. Po snídani jsme se vydali k hlavní atrakci, kvůli které jsme přijeli - Niagarským vodopádům. Jako malý jsem sledoval Davida Copperfielda, jak si je jen tak v sudu sjel a teď jsem tam stál a sledoval tu ohromnou masu vody a nechápal. Vodopády působily strašně uklidňujícím a zároveň strašidelným dojmem. Rozhodli jsme se pro plavbu lodí přímo pod vodopády. Vyzbrojeni nafasovaným pončem jsme vypluli. Stříkající voda a vlny byly ohromným zážitkem. Po návratu jsme se rozhodli navštívit místní outletové centrum, byli jsme trochu zklamáni. Výběr nic moc, ale to nejlepší nás v tomto ohledu naštěstí ještě čekalo. Večer jsme navštívili místní centrum města, vypadá to tu zde asi jako menší Las Vegas. Casina, herny a další různé blbosti... i když blbosti, v jednom centru s automaty (ne těmi výherními) jsme nechali asi 30 dolarů a docela se vyřádili. Opět jsme se navečeřeli v místním all you can eat, tentokrát již za 20USD. Ale byli jsme spokojeni, na výběr bylo dost jídla (žebra,pizza,křídla atd.), k tomu refill drinky, které vám po dopití vždy dolijí, ale platíte jen jednou.










Malé Las Vegas

Další den ráno jsme přejeli do Allegheny National Forrest, kde jsme navštívili Kinzua Skywalk. Tato vyhlídka byla dříve železničním mostem (v době stavby snad nejvyšším a nejdelším), který však v roce 2003 strhlo tornádo, které se tudy prohnalo. Nyní je stojící část mostu předělána právě na stezku a vyhlídku, kde na konci máte možnost pohledu dolů skrz průhlednou podlahu. Byl to zajímavý zážitek a opět pohled na sílu, kterou příroda dokáže vyvinout. Naší další zastávkou bylo městečko Altoona, kde jsme měli zamluvený typický americký motel. Po cestě jsme si však všimli obchodu Dress for less a to byl první z našich meganákupů. Vše je zde řazeno dle velikostí a je to celkem hrabárna, ale dají se zde ulovit pěkné kousky.


Kinzua Skywalk


Síla přírody


Motel v městečku Altoona

Ráno jsme absolvovali přejezd do Washingtonu D.C., kde jsme jako první zastávku měli outletové městečko. Cesta hezky uběhla a další nákupní horečka začala. Nakoupili jsme toho opravdu hodně a pomalu jsme začali mít problém, kam to do Wranglera naskládáme, naštěstí se povedlo a my se na kraji D.C. ubytovali v dalším motelu. Večer jsme se ještě vydali k Bílému domu, ale počasí nám příliš nepřálo. Druhý den už se podmínky vylepšily a my jsme si od sochy Lincolna přes Bílý dům, Capitol a zpět kolem Monumentu, udělali takové pěkné kolečko a vyrazili do Philadelphie, kde jsme měli v plánu vyběhnout si Rockyho shody. To se také povedlo a po další návštěvě outletového městečka na kraji města, jsme se ubytovali ve městě Pottstown, kde recepční naprosto nechápala, co turisté dělají v téhle díře. A už vůbec nevěděla, kde se nachází Česká republika, Německo... no paní se chytla až na Velkou Británii. Nevím jestli si z nás nedělala trochu legraci. Byla to naše poslední noc v motelech po cestě. Motely se hodně liší kvalitou, ale na přespání bohatě stačí. Byla to zajímavá zkušenost.




White House


Rocky tu byl!

Poslední den našeho road tripu jsme se už jen dopravili na letiště JFK, kde jsme vrátili auto a mohla začít poslední kapitola našeho výletu a to pobyt v New Yorku.

Ubytování jsme měli zařízené opět přes Airbnb na 137.ulici. Díky tomu jsme opravdu ušetřili, 4 noci - 4500Kč/osoba. V porovnání s cenami hotelů to byl pakatel. Hned první večer nás čekal jeden z vrcholů našeho výletu a tím byl zápas NHL NY Islanders vs. Tampa Bay Lightning. Já si tímhle splnil svůj klukovský sen. Atmosférou jsem byl mile překvapen a chvílemi byla možná lepší, než na kdejakém zápase naší extraligy. Nakonec zápas skončil 4:5 po prodloužení, takže jsme se opravdu nenudili.Ještě před odletem jsme si koupili NY explorer pass na 7 atrakcí, rozhodovali jsme se mezi ním a NY passem. Pro explorer jsme se rozhodli, protože navštívit atrakce můžete 30 dní od prvního využití passu, NY pass je vždy platný na dny (24h,48h atd...). Pro nás bylo lepší se nehnat a projít si vše v klidu. První zastávkou bylo Rockefellerovo centrum a jeho vyhlídková terasa, ze které je vidět Central park. Počasí nám opět příliš nepřálo, ale i tak to bylo pěkné a zajímavé. Další bodem programu byla prohlídka USS Intrepid (letecké muzeum). Pro mě další vrchol programu, jako fanda letectví jsem zde byl v sedmém nebi. Poprvé jsem měl možnost viděl letadla jako F-14 nebo SR-71, prostě zážitek. Den jsme zakončili procházkou Wall Street a prohlídkou památníku Ground Zero, o něm asi nemusím nic psát, každý ví.


Let´s go Islanders!


F-14!!!


Ground zero

Ráno nás čekala projížďka na kolech po Central parku. Musím říct, že jsem nečekal, že je tak obrovský. Objížďka se zastávkami nám trvala cca dvě hodiny. Následovalo pár fotek u hotelu Plaza (kdo viděl Sám doma, tak ví). Dále jsme přejeli k Brooklyn bridge, po kterém jsme se do stejnojmenné čtvrti došli a metrem přejeli zpět na Manhattan, kde jsme navštívili Empire State building. Noční pohled z vrcholu budovy byl něco úžasného.


Hotel Plaza, nejelegantnější hotel v celém New Yorku!




Nádhera

Poslední celý den v New Yorku začal plavbou lodí v Soše Svobody. Pro mě celkem nezajímavá, pár fotek a to bylo vše. Po obědu v restauraci Seňor Frog, která byla taky v ceně explorer passu (doporučuji), na závěr pobytu nás čekala třešnička na dortu a to zápas NY Yankees vs. Boston Red Sox. Nový stadion Yankees v Bronxu je moc pěkný, byl jsme překvapen jak atmosférou, tak i show, kterou celý zápas byl. Tento zápas byl takovým pěkným zakončením našeho výletu.
New York na mě zapůsobil takovým zvláštním dojmem, čekal jsem asi o trochu víc a například Washington D.C. na mě udělal mnohem větší dojem. NY mi přišel prostě jak stroj na to, jak z turistů dostat co nejvíce peněz. Nemohl jsem si v tomhle směru pomoct. Washington byl naproti tomu takové klidné, hezké a udržované město. I tak jsem byl ale z našeho tripu nadšený a určitě se musím do jiné části USA někdy v budoucnu vypravit.




Yankees!


TK4 JFK-IST Airbus A330-343X TC-JNL LF-cca 95%

Ráno po opuštění pronajatého bytu jsme se přesunuli na JFK a opět z terminálu 1 jsme se vydali na cestu zpět. TC-JNL se téměř s hodinovým zpožděním odlepil od země a pro mě nastalo druhé kolo souboje kolena vs. sedadlo přede mnou. Tentokrát jsem se nevyspal vůbec, ale cesta mi vcelku utekka, další dva filmy do sbírky a spousta jídla. Amenity kit vypadal jinak než při cestě do USA, ale obsah byl totožný. Let proběhl bez komplikací a po devíti hodinách jsme přistáli na letišti v Istanbulu. Byl jsem celkem vyděšen výstupem do autobusů, jelikož nám na přestup díky zpoždění zbývalo něco málo přes hodinu, ale vše se nakonec stihlo a my jsme mohli pokračovat do Prahy.






Výstup do busů

TK1767 IST-PRG Airbus A321-231 TC-JSY LF-cca 85%

Opět poměrně nový stroj. K letu toho nejde moc napsat. skoro celý jsem ho totiž prospal, pamatuji si jen snídani, která byla opět skvělá a pak přelet přes centrum Prahy, jelikož se přistávalo na dráhu 12. Takto jsem Prahu ještě neviděl a ten pohled by nádherný. Přistání proběhlo naprosto hladce a po dlouhé cestě jsem byl rád za svou postel a domácí pohodlí.


Snídaně na letu do Prahy


Praha!!

Děkuji všem, kteří můj trip report dočetli a doufám, že se líbil.

[Lkprak]

Výborné, zpáteční cestu z NY jste měli dokonce naprosto totožnou jako já, připomnělo mi to mojí cestu. Moc pěkné čtení

[Bobi86]

Výborné, zpáteční cestu z NY jste měli dokonce naprosto totožnou jako já, připomnělo mi to mojí cestu. Moc pěkné čtení

Díky moc, jsem rád, že se líbilo

[micaello]

Pěkný tripreport a hlavně ta část na Martiniku! Z těch názvů jsem si prvně myslel, jestli sis nespletl ostrov z Guadeloupe, protože jsou úplně totožné (Grande Anse, Ti-punch atd.). Distilerka skoro stejná jako ta, co jsme navštívili my, zážitky a pocity z ostrova velmi podobné, jak tak koukám . Už bych měl začít sepisovat ten svůj trip report!

[Bobi86]

Pěkný tripreport a hlavně ta část na Martiniku! Z těch názvů jsem si prvně myslel, jestli sis nespletl ostrov z Guadeloupe, protože jsou úplně totožné (Grande Anse, Ti-punch atd.). Distilerka skoro stejná jako ta, co jsme navštívili my, zážitky a pocity z ostrova velmi podobné, jak tak koukám . Už bych měl začít sepisovat ten svůj trip report!

Díky moc Tak to už se na ten trip report těším.

[johnnybeverley]

Nádherný výlet a ešte lepší report. Potešilo. Čo sa týka toho legroomu u Turkov, je to (pre ľudí vyšších ako 190cm) fakt peklo, preto s nimi moc netočím:))) Vďaka

[Bobi86]

Nádherný výlet a ešte lepší report. Potešilo. Čo sa týka toho legroomu u Turkov, je to (pre ľudí vyšších ako 190cm) fakt peklo, preto s nimi moc netočím:))) Vďaka

Díky moc Já už se při plánování své budoucí cesty do Vietnamu Turkům taky nejspíš vyhnu a raději si připlatím a poletím něčím jiným.