Když žena a babička odsouhlasili termín, nastal čas řešit zbytek. Parkování v PRG vycházelo nejlevněji na Parkia.cz . Promo kód z Cestujlevně.com snížil cenu parkování přesně o 0 CZK
Auto byl trochu větší oříšek, vrácení na jiném letišti totiž váže nemalé poplatky, navíc mi všechny systémy nabízeli vždy omezený počet km, což mi z principu trochu vadí. Já nerad když mě něco omezuje
21.4.2017
PRG-MRS
8:45 – 10:50 ( skutečnost 9:35 – 11:10)
V7 2537 , LF tak 70%
Na zamrzlý Havlák jsme dorazili asi hodinu před odletem, především proto, abychom stihli jedno rychlé k kamarádem a jehou ženou co shodou okolností toho dne odlétal do Milána a Ryan změnil čas odletu ze čtvrté odpolední na desátou dopolední. Jinak zde vládla pohoda, kterou trochu kazil pohled na monitoru, kdy běžel BBC rozebírající útok v Paříži z předešlého dne.
Boarding se moc nepovedl, zaměstnanci letiště nahnali cestující do busu, ten zavřel dveře a další půlhodinu stál nehnutě na místě. Co už. Sedadlo v řadě 23 u B717 nabízí nádherný výhled na motor Rolls-Royce a zaručeně nenechá vyspat
Nevím, jestli je to ve Francii standartem, ale stejně jako loni na Korsice i tady museli všichni na pasovku, Schengen neschengen. Pravda, loni byl ve Francii vyhlášen výjimečný stav po útocích v Nice, teď to bylo pro změnu dva dny po útocích v Paříži, dva dny před volbama. Kdo to mohl před půl rokem tušit
Můj pečlivě připravený itinerář zůstal spolu s nabíječkou do auta doma na stolku. Nabíječka se vyřešila snadno, bůh žehnej USB nabíjení, s itinerářem to bylo těžší. Naštěstí jsem nad ním strávil tolik času, že jsem si ho zapamatoval. Prvním místem na seznamu byl Saint Chamas, malé městečko na břehu Étang de Berre. Hlad zavelel hledat hospodu a první, která nám padla do oka se pyšnila i Michelinským oceněním. Škoda že obědy už měli prodané a do večeře se nám čekat nechtělo.
Dále skály nad zámkem Calissanne
A Aqueduc de Roquefavour, největší kamenný akvadukt na světě. Na rozdíl od výrazně staršího brášky Pont du Gard je tento mnohem větší. Vede pod ním poměrně frekventovaná silnice, trochu problém je zaparkovat, ale zase se tam neplatí vstupné
A pak už jen do cíle toho dne, vesnice Roibon na okraji přírodního parku Luberon
Ráno po snídani a krátké procházce vedla naše cesta na hrad Lacoste, kde v osmnáctém století pobýval i Markýz de Sade. Věřím že se mu tady líbilo, výhled do krajiny je úchvatný, jen dnes je hrad v obležení obtloustlých angličanek.
Na druhé straně údolí je malá vesnice Roussillion, patřící mezi Nejkrásnější vesnice Francie. Celá vesnice leží na ložisku okru a ten dává celé vesnici nezaměnitelnou barvu. A mají tu i levandulovou zmrzlinu
O kus dál je další z kategorie nejkrásnějších francouzských vesnic, mnohem známější Gordes. Má ten neodolatelný provensálský ráz, ale také je to klasická turistická kasička. Mimo jiné se zde natáčel film Dobrý ročník. Místo je to opravdu nádherné, ale moc profláklé a přecpané.
Nedaleko se nachází Le village des Bories, skanzen kamenných domů, stavěných nasucho, z místního vápence, bez použití malty. Dokonce zde mají i leták v češtině, ovšem s polskými popisky
A na závěr dne, trochu duchovní stravy, klášter l'Abbaye de Sénanque z dvanáctého století. Tohle místo mě opravdu dostalo. Do údolí vede úzká silnice s nádherným panoramatickým výhledem a mrzí mě, že jsme si tu cestu nenatočili. Že až cestou zpět, ovšem pak jsme zjistili, že to je jednosměrka
A pak už jen hurá do Avignonu do postele.
To be continued




