S Voloteou do Provence
Napsal: 09. 05. 2017, 08:25
Na tenhle výlet jsem si dělal zálusk od chvíle kdy Volotea ohlásila lety do Marseille. A tak jsem jen čekal na vhodnou kombinaci zajímavého tarifu, termínu a volna všech zainteresovaných osob. Ženatí se závazky to nemají lehké
Vše se v dobré obrátilo, když jsem jednoho listopadového čtvrtka po vlivem několika piv objevil v kapse sms, že Volotea má promo akci za 1 EUR a termín v rezervačním systému nebyl úplně blbej. Za chvilku byli dvě letenky na trasu PRG-MRS v mailu a rodinné konto o rovných 54 CZK lehčí
Jak se dostaneme domů mě v tu chvíli až tak netrápilo. Přinejhorším zaplatím zpět full fare, nebo mě lákala varianta letět zpět z Nice. V pátek v rámci dlouhé porady jsem otevřel rezervační systém znovu a hle o pár dní později 1 EUR letenky do Prahy z Toulouse. Takže dalších 54 CZK a zábava na jeden dubnový víkend byla vyřešená Nice bude muset počkat
Když žena a babička odsouhlasili termín, nastal čas řešit zbytek. Parkování v PRG vycházelo nejlevněji na Parkia.cz . Promo kód z Cestujlevně.com snížil cenu parkování přesně o 0 CZK
Ale i tak díky za tip
Auto byl trochu větší oříšek, vrácení na jiném letišti totiž váže nemalé poplatky, navíc mi všechny systémy nabízeli vždy omezený počet km, což mi z principu trochu vadí. Já nerad když mě něco omezuje
I jsem zvažoval možnost vrátit auto zpět do MRS a to TLS se vydat vlakem, nebo přeletět. OW letenka s HOP! se dala sehnat za 45 EUR, vlak TGV byl výrazně dražší, ale touha navštívit Carcassonne byla nakonec větší. A tak jsem zaplatil za půjčení auta na 3 dny téměř 130 EUR. Poplatek za vrácení na jiném letišti bylo asi 80 EUR. A pak už se jen pár měsíců těšit a plánovat a plánovat
Až po návratu jsem bohužel zjistil, že pravděpodobně díky změnám v rezervaci se platba za pronájem auta strhla z karty 2x
, což se nyní snažím reklamovat.
21.4.2017
PRG-MRS
8:45 – 10:50 ( skutečnost 9:35 – 11:10)
V7 2537 , LF tak 70%
Na zamrzlý Havlák jsme dorazili asi hodinu před odletem, především proto, abychom stihli jedno rychlé k kamarádem a jehou ženou co shodou okolností toho dne odlétal do Milána a Ryan změnil čas odletu ze čtvrté odpolední na desátou dopolední. Jinak zde vládla pohoda, kterou trochu kazil pohled na monitoru, kdy běžel BBC rozebírající útok v Paříži z předešlého dne.
Boarding se moc nepovedl, zaměstnanci letiště nahnali cestující do busu, ten zavřel dveře a další půlhodinu stál nehnutě na místě. Co už. Sedadlo v řadě 23 u B717 nabízí nádherný výhled na motor Rolls-Royce a zaručeně nenechá vyspat
Takže jsme měli dostatek času na kochání se krajinou, zasněženými vrcholky Alp, Milán, Monaco, Nice, Azurové pobřeží, až k finální otočce před přistáním. Dráha v MRS je z části na umělém náspu v zálivu. Ten pocit, kdy letadlo přistává „do vody“, je prostě boží
Na ploše stáli letadla všech možných, pro mě exotických společností z severní Afriky, Air Algerie, Royal Air Maroc, Tassili Airlines, Tunisair. Výstup to jasných 18°C byl velmi příjemný.
Nevím, jestli je to ve Francii standartem, ale stejně jako loni na Korsice i tady museli všichni na pasovku, Schengen neschengen. Pravda, loni byl ve Francii vyhlášen výjimečný stav po útocích v Nice, teď to bylo pro změnu dva dny po útocích v Paříži, dva dny před volbama. Kdo to mohl před půl rokem tušit
Každopádně hala plná ozbrojených vojáků nepůsobila zrovna dvakrát přívětivě. Přepážky půjčoven jsou na parkovišti před halou, nikoliv přímo v příletové hale, jak bylo uvedeno v potvrzení rezervace. Auto jsem rezervoval přes akčníletenky.com, neb to bylo jediné, co jsem na netu našel bez omezení ujetých km. Půjčovna byla AVIS. Převzetí bylo klasicky zdlouhavé po francouzsku, ale zase jsme dostali na výběr. A protože podporuju tuzemskou ekonomiku i za hranicemi, vzal jsem Toyotu Aygo s celými 944 km na tachometru 
Můj pečlivě připravený itinerář zůstal spolu s nabíječkou do auta doma na stolku. Nabíječka se vyřešila snadno, bůh žehnej USB nabíjení, s itinerářem to bylo těžší. Naštěstí jsem nad ním strávil tolik času, že jsem si ho zapamatoval. Prvním místem na seznamu byl Saint Chamas, malé městečko na břehu Étang de Berre. Hlad zavelel hledat hospodu a první, která nám padla do oka se pyšnila i Michelinským oceněním. Škoda že obědy už měli prodané a do večeře se nám čekat nechtělo.
Dále skály nad zámkem Calissanne
A Aqueduc de Roquefavour, největší kamenný akvadukt na světě. Na rozdíl od výrazně staršího brášky Pont du Gard je tento mnohem větší. Vede pod ním poměrně frekventovaná silnice, trochu problém je zaparkovat, ale zase se tam neplatí vstupné
A pak už jen do cíle toho dne, vesnice Roibon na okraji přírodního parku Luberon
Ráno po snídani a krátké procházce vedla naše cesta na hrad Lacoste, kde v osmnáctém století pobýval i Markýz de Sade. Věřím že se mu tady líbilo, výhled do krajiny je úchvatný, jen dnes je hrad v obležení obtloustlých angličanek.
Na druhé straně údolí je malá vesnice Roussillion, patřící mezi Nejkrásnější vesnice Francie. Celá vesnice leží na ložisku okru a ten dává celé vesnici nezaměnitelnou barvu. A mají tu i levandulovou zmrzlinu
O kus dál je další z kategorie nejkrásnějších francouzských vesnic, mnohem známější Gordes. Má ten neodolatelný provensálský ráz, ale také je to klasická turistická kasička. Mimo jiné se zde natáčel film Dobrý ročník. Místo je to opravdu nádherné, ale moc profláklé a přecpané.
Nedaleko se nachází Le village des Bories, skanzen kamenných domů, stavěných nasucho, z místního vápence, bez použití malty. Dokonce zde mají i leták v češtině, ovšem s polskými popisky
A na závěr dne, trochu duchovní stravy, klášter l'Abbaye de Sénanque z dvanáctého století. Tohle místo mě opravdu dostalo. Do údolí vede úzká silnice s nádherným panoramatickým výhledem a mrzí mě, že jsme si tu cestu nenatočili. Že až cestou zpět, ovšem pak jsme zjistili, že to je jednosměrka
Klášter se nachází v hlubokém údolí, kde není signál na mobil, takže vaše spojení s bohem nemůže být nikým rušeno
Hory a skalní masivy tyčící se vysoko po obou stranách údolí, levandulová políčka a s tím spojená vůně a do toho zvuk zvonů nesoucí se údolím. Nádherné.
A pak už jen hurá do Avignonu do postele.
To be continued
Když žena a babička odsouhlasili termín, nastal čas řešit zbytek. Parkování v PRG vycházelo nejlevněji na Parkia.cz . Promo kód z Cestujlevně.com snížil cenu parkování přesně o 0 CZK
Auto byl trochu větší oříšek, vrácení na jiném letišti totiž váže nemalé poplatky, navíc mi všechny systémy nabízeli vždy omezený počet km, což mi z principu trochu vadí. Já nerad když mě něco omezuje
21.4.2017
PRG-MRS
8:45 – 10:50 ( skutečnost 9:35 – 11:10)
V7 2537 , LF tak 70%
Na zamrzlý Havlák jsme dorazili asi hodinu před odletem, především proto, abychom stihli jedno rychlé k kamarádem a jehou ženou co shodou okolností toho dne odlétal do Milána a Ryan změnil čas odletu ze čtvrté odpolední na desátou dopolední. Jinak zde vládla pohoda, kterou trochu kazil pohled na monitoru, kdy běžel BBC rozebírající útok v Paříži z předešlého dne.
Boarding se moc nepovedl, zaměstnanci letiště nahnali cestující do busu, ten zavřel dveře a další půlhodinu stál nehnutě na místě. Co už. Sedadlo v řadě 23 u B717 nabízí nádherný výhled na motor Rolls-Royce a zaručeně nenechá vyspat
Nevím, jestli je to ve Francii standartem, ale stejně jako loni na Korsice i tady museli všichni na pasovku, Schengen neschengen. Pravda, loni byl ve Francii vyhlášen výjimečný stav po útocích v Nice, teď to bylo pro změnu dva dny po útocích v Paříži, dva dny před volbama. Kdo to mohl před půl rokem tušit
Můj pečlivě připravený itinerář zůstal spolu s nabíječkou do auta doma na stolku. Nabíječka se vyřešila snadno, bůh žehnej USB nabíjení, s itinerářem to bylo těžší. Naštěstí jsem nad ním strávil tolik času, že jsem si ho zapamatoval. Prvním místem na seznamu byl Saint Chamas, malé městečko na břehu Étang de Berre. Hlad zavelel hledat hospodu a první, která nám padla do oka se pyšnila i Michelinským oceněním. Škoda že obědy už měli prodané a do večeře se nám čekat nechtělo.
Dále skály nad zámkem Calissanne
A Aqueduc de Roquefavour, největší kamenný akvadukt na světě. Na rozdíl od výrazně staršího brášky Pont du Gard je tento mnohem větší. Vede pod ním poměrně frekventovaná silnice, trochu problém je zaparkovat, ale zase se tam neplatí vstupné
A pak už jen do cíle toho dne, vesnice Roibon na okraji přírodního parku Luberon
Ráno po snídani a krátké procházce vedla naše cesta na hrad Lacoste, kde v osmnáctém století pobýval i Markýz de Sade. Věřím že se mu tady líbilo, výhled do krajiny je úchvatný, jen dnes je hrad v obležení obtloustlých angličanek.
Na druhé straně údolí je malá vesnice Roussillion, patřící mezi Nejkrásnější vesnice Francie. Celá vesnice leží na ložisku okru a ten dává celé vesnici nezaměnitelnou barvu. A mají tu i levandulovou zmrzlinu
O kus dál je další z kategorie nejkrásnějších francouzských vesnic, mnohem známější Gordes. Má ten neodolatelný provensálský ráz, ale také je to klasická turistická kasička. Mimo jiné se zde natáčel film Dobrý ročník. Místo je to opravdu nádherné, ale moc profláklé a přecpané.
Nedaleko se nachází Le village des Bories, skanzen kamenných domů, stavěných nasucho, z místního vápence, bez použití malty. Dokonce zde mají i leták v češtině, ovšem s polskými popisky
A na závěr dne, trochu duchovní stravy, klášter l'Abbaye de Sénanque z dvanáctého století. Tohle místo mě opravdu dostalo. Do údolí vede úzká silnice s nádherným panoramatickým výhledem a mrzí mě, že jsme si tu cestu nenatočili. Že až cestou zpět, ovšem pak jsme zjistili, že to je jednosměrka
A pak už jen hurá do Avignonu do postele.
To be continued