Rok 2013 byl - co se týče mých cestovatelských závazků - naprosto tragický. Kromě Trislanderu (http://forum.airways.cz/viewtopic.php?f=42&t=8281) v červnu prakticky všechny zajímavé výlety padly. Měl jsem koupenou cestu se Saabem do Ženevy, neuskutečnila se. Měl jsem koupenou cestu do Krivoj Rogu a Záporoží s Jakem-40 a An-24, neuskutečnila se. Měl jsem koupenou cestu do Novosibirska, abych se proletěl Tu-154, neuskutečnila se, resp. skončila v Moskvě. A nakonec, nestihl jsem si koupit letenku na Tu-154 z Prahy do Minska, i když jsem o tom vážně uvažoval.
Jako obvykle s blížícím se zkouškovým obdobím zimního semestru, začal jsem pokukovat po další cestě. Zkouškové je nejlepší období pro jedno- až dvoudenní čistě letecké výlety, člověk si aspoň trochu vyčistí hlavu. Spolu s obvyklou předvánoční slevou Ryanairu jsem hledal tímto směrem s jistou myšlenkou, kterou mám v hlavně již několik let.
Po poměrně zdlouhavém hledání se podařilo kýžené: jet na Ostrov Man, proletět se L-410, bez nutnosti dvou přenocování a s příznivým rozpočtem.
Jakožto student s nepříliš vysokým příjmem pro svoje podobné čistě letecké cesty volím většinou low-costy nebo ultra low-costy a jejich letenky v akci. Cestování za nimi z Prahy do Brna, Ostravy a podobných dědin (myšleno v legraci) mi nevadí, Ruzyni už mám ve svých statistikách tolikrát, že každá změna je vítaná. To jsem ještě netušil, jak radikálně změním názor.
PRG-BRQ
10:39-13:19
ČD, EC 077 Antonín Dvořák
LF cca 70%
210 Kč
Pro cesty do Brna zásadně volím vlak. Jak trefně napsal persona v svém reportu "Seriózně prosím: Podzim v New Yorku se Swiss ", nejdelší schody v Evropě ve mně nikdy nevzbuzovaly přílišnou důvěru, vždy mám pocit, že neustálé skákání může mít nějaké neblahé zdravotní účinky. Kromě toho rozmary lednového počasí můžou být všelijaké, především pak na Vysočině.
Moje obavy ohledně počasí se ukázaly jako oprávněné, po celou cestu z Prahy do Brna sněžilo.
Antonín jel ale načas, škoda jen, že ve vozech nasazovaných na dálkové mezinárodní spoje, jsou sedačky užší, než by byly v 777-300 v barvách Wizzairu. Jinak ale cesta proběhla bez problémů, kladně hodnotím od listopadu novou službu ČD zaslání jízdenky sms zprávou.
BRQ-STN
16:35-17:40
Ryanair, 737-800, EI-DLB
LF cca 85%
379 Kč
Do Tuřan jsem dorazil asi hodinu a tři čtvrtě před odletem, příště dorazím ještě později. Skutečně tam není co dělat, náš let byl první a předposlední toho dne. Brněnské letiště je vcelku user-friendly, nedovedu si ale představit letní sezonu, kdy se sejdou třeba tři odlety naráz. Atmosféra je tu ospalá, občas taková domácká. Nevím, jestli mi to jenom připadá, ale u personálu letiště vždy za rouškou profesionality pozoruji jisté překvapení/nadšení, že někoho může odbavit/obsloužit/zkontrolovat. Ale nemyslím to nijak negativně, s BRQ mám zatím jen vesměs pozitivní zkušenosti.
Sněžení neustalo, ale nebylo zase tak silné, aby s ním sněhová četa neporadila, a tak mohla ryanairovská 737 přistát s pětiminutovým předstihem:
To, co nastalo, by se asi nejlépe dalo přirovnat k čočíkovým popisům nástupů do letadel čínským způsobem. Tedy: V přízemí kdosi zaregistroval, že přistálo letadlo a jal se postavit do fronty před gate, což zaregistrovali ostatní lidi v přízemí. Fronta se tvořila vcelku kultivovaným způsobem, dokud si celé scény nevšimli lidi z baru v první patře. Tři mladíci se s točeným pivem v ruce za hlasitého halekání vydali úprkem po schodech dolů, čehož si všimla skupinka deseti školáků (cca 16 let) s panem učitelem jedoucí na jakýsi jazykový pobyt, kteří se podobným způsobem vydali rozbít utvořenou frontu a učinit z ní neorganizovaný chumel, ve kterém se samozřejmě našlo pár jedinců typu "všechno-znám-všude-jsem-byl-a-všichni-to-musí-vědět". Výše popsané se dělo před gatem číslo 1 určeným pro plebs. Gate 2 byl pro priority cestující s určenými místy a tam byl klid. Možná proto, že byli jen čtyři.
Naštěstí pasažéři z Londýna vystoupili rychle a mohla tak nastoupit další fáze neorganizovaného šílenství. Na úprky k O'Learyho letadlům jsem celkem zvyklý, ale některé lidi z tohoto letu by ani sám Usain Bolt nepředběhl. Pravda, mírou se o extrémní nekultivovanost nástupu postarala právě ona skupinka studentů střední školy. Jako obvykle jsem se pohodlně, bez námahy a úprků, usadil k oknu a to jsem šel až ve druhé polovině chumlu.
O bezmála půlhodinové zpoždění se postaral rozbitý odmrazovací stroj a následné připravení náhradního, který na křídla nalil něco jako tekutého Shreka. Vím, že obecně nemrznoucí směsi nevypadají příliš vábně, ale takovou barvu a konzistenci jsem ještě neviděl.
Samotný let pak proběhl už v klidu, na spolusedící jsem měl štěstí, evidentně byli zvyklí cestovat letadlem. Přistání na STN s dvacetiminutovou sekerou, tedy bez fanfáry
Výstup na Stanstedu v podobném duchu jako nástup v Brně, tedy hromadné focení před letadlem, za letadlem, před halou, v hale...
Na přestup jsem měl něco málo pod tři hodiny, což je na STN až až. Stansted je zvláštní letiště, na první pohled vypadá celkem prostorně, ale lidí je všude hodně, až moc, a to v kteroukoliv denní dobu, co jsem tam zažil.
STN-DUB
20:30-21:30
Ryanair, 737-800, EI-DAN
LF cca 60%
14 GBP
Smířen s osudem, že nastane podobná apokalyptická situace jako při nástupu a výstupu předchozího letu, jsem se vydal dlouhými stanstedskými chodbami vstříc gatu 40. Jenže ouha, 20 minut před nástupem všichni spořádaně sedí na okolních lavičkách. Ok, říkám si, tady bude asi většina s přidělenými sedadly a priority. V době ohlášení nástupu se všichni pomalu zvedli, přičemž k mému překvapení do fronty pro nadlidi zamířilo jen sedm lidí a maminka s kočárkem. Stejně tak celý boarding proběhl ve vší kultivovanosti bez předbíhání a zběsilých úprků. Inu, jiný kraj, jiný mrav.
Noční let proběhl bez zvláštností, samozřejmě bez možnosti vyspaní se kvůli neustálému nabízení čehokoliv posádkou. Přílet na čas, takže s fanfárou doplněnou frenetickým potleskem, v tomto jsou tedy britští cestující stejní jako ti z Východu. Dublinské letiště přivítalo deštěm a nepřebernou změtí pojížděček, v té záplavě modré barvy aby se samotný MOL vyznal.
Oproti předchozímu výletu za Trislanderem jsem vyhodnotil, že bude poněkud komfortnější si zaplatit hotel a přenocovat trochu kulturně. Na letišti jsem nikdy pořádně neusnul a druhý den bych nemohl pořádně vnímat krásu L-410.
Vzhledem k pozdnímu příletu a rannímu odletu jsem vybíral ubytování co nejblíž letiště. Zabookoval jsem si tedy pokoj v MyPlace Dublin na Lower Gardiner Street, tedy přímo v centru
DUB-IOM
08:55-09:30
Aer Lingus, ATR42, EI-CBK
LF cca 60%
25 GBP
Protože odlet na IOM je v 8:55, mohl jsem úplně v klidu vstávat až v 6:30, krásně vyspaný, natěšený na den strávený v letadle nebo na letišti. První pohled z okna ale nevěstil nic dobrého, provazy vody, těžké ocelové mraky a pořádný vichr. Vzhledem k pěkně našponovanému itineráři na jednotlivých letenkách jsem trochu znejistěl.
Aer Lingus létá z Terminálu 2, který v listopadu oslavil své třetí narozeniny a musím říct, že se mi moc líbí. Je prostorný, vzdušný, přehledný a zatím ještě novotou zářící. Navíc v daný čas skoro prázdný, první vlna odletů v 6 ráno byla pryč, odlety přes vodu až v dopoledních hodinách a Ryanair...naštěstí ve vedlejším terminálu.
Kolem osmé bohužel stále nebylo úplné světlo, navíc počasí se ještě zhoršilo, takže panovaly naprosto příšerné světelné podmínky k focení, což mě mrzí. Dlouho si nepamatuju, kdy jsem vůbec viděl 757, jedno z mých nejoblíbenějších letadel, v DUB poměrně častý návštěvník. V době mé návštěvy v barvách United z/do EWR a US Airways z/do PHL.
Pěkné zelené jÁTRo sice bylo kosuíček od gatu, pár metrů, ale i během těch dvou vteřin strávených venku jsem stihnul promoknout na kost. I přes to, že EI-CBK je už skoro 24 let staré letadlo, interiér vypadá velmi slušně a neopotřebovaně. Před startem jsem měl trochu obavu, že vítr si s námi bude hrát jako s nafukovacím balonkem, nakonec to ale nebylo tak hrozné.
Když stojí počasí za houby, jinými (a výstižnějšími) slovy z nebe padají sra*ky, má to většinou jednu výhodu, a sice že seshora vypadá takové počasí opravdu pěkně:
Let byl obsazený zhruba z poloviny, většinou obchodní cestující. I na tak krátkém letu se jediná stewardka pokoušela prodat něco k snědku/pití, neúspěšně. Ono co taky čekat na 35 minutovém přískoku.
IOM-BHD
11:10-11:35
Citywing by Van Air Europe, L-410
LF 100%
25 GBP
Letiště na IOM je malé, útulné, provoz nic moc, přes den jsou i dvouhodinové mezery mezi jednotlivými lety.
Na přestup jsem měl asi hodinu a půl, šel jsem se tedy podívat okolo letiště a nasát čerstvý mořský vzduch. Provoz v tu dobu nic moc, jeden odlet zpět do Dublinu, jeden přílet z Gatwicku a pak až můj let z Blackpoolu, který pokračuje až do Belfastu. Při krátké procházce okolo letiště jsem si jenom potvrdil, že podobná malá letiště mají vždycky svoje kouzlo, je z nich cítit opravdové létání, je z nich cítit, že letadlo tu slouží jako každodenní dopravní prostředek, spoj do práce, je tu cítit pohoda a bezstarostnost.
Přes security jsem se vydal asi 30 minut před odletem a pak už jenom čekal na Ní. Na Kunovickou krásku, nejhezčí letadlo. Už jednou mi v Estonsku unikla, tak teď snad... A opravdu, v 10:39, 11 minut před plánovaným příletem, se na dráze objevila v celé své kráse OK-RDA a hbitě zarolovala k terminálu. Dokonce i pršet přestalo. Připadal jsem si jako malý Jarda, obličej přilepený ke skle, už jen scházelo, abych začal slintat. Naštěstí nezačal.
Koupil jsem si priority boarding, abych si jí mohl alespoň na pár okamžiků vychutnat sám. Příjemné bylo s částí posádky, konkrétně s druhým pilotem, komunikovat česky, stejně tak jako smíšené nápisy v češtině a angličtině uvnitř letadla. Překvapila mě relativně prostorná kabina v uspořádání 2+1 s pohodlnými měkkými sedadly, navíc jsem byl usazen k nouzovému východu, takže i přijatelné místo na nohy. Na L-410 se mi také líbí četnost a velikost oken, takže je opravdu dobře vidět ven.
Bezpečnostní video běží na velké obrazovce a účinkují v něm pouze školou povinné děti, odhadem kolem 12 let.
Mé extatické nadšení trochu zmírnil fakt, že se mi vybila baterka ve foťáku, nová zůstala v batohu, který byl v zavazadlovém prostoru. Foto interiéru tak přikládám se svolením autora cizí, ještě z dob, kdy Citywing byl Manxx2. Snažil jsem udělat alespoň pár fotek mobilem, ale uvnitř na to byla moc tma.
Let z IOM na BHD je ještě o pár minut kratší, než z DUB a prakticky celý probíhal v husté bílé hmotě. Je snad jediná věc, která mě na Kunovické krásce vadila a tou byl neuvěřitelný randál. ATRko je oproti 410 ztělesněním ticha. Belfast nás opět přivítal deštivým počasím.
BHD-LHR
13:05-14:15
Aer Lingus, A319
LF cca 55%
27 GBP
Letiště pojmenované po fotbalistovi Georgi Bestovi nezklame, ani neurazí, jeho hlavní přednost je blízkost městu, do centra se dá pohodlně dojít i pěšky. Prim hrají (ostatně stejně jako na IOM) výhradně vnitrostátní lety, přičemž jeho pravidelnými návštěvníky jsou pouze čtyři společnosti (FlyBe, Aer Lingus, Citywing a BA).
Pro cestu do Londýna jsem zvolil Aer Lingus. Jednak byl nejlevnější a jednak letěl v pro mě výhodném čase na Heathrow, které jsem jako pasažér po hříchu ještě nikdy nevyužil. Nástup proběhl standardně a kultivovaně a odlet přesně na čas.
Před LHR obligátní kolečko, jako bonus křižování s dlouhou panenskou 340 (podle fotky to vypadá spíš na 330, ale zkresluje, skutečně to byla 340-600, dle playbacku na FR24 do Šanghaje:
Přílet naštěstí na 27R, tedy nad městem, bylo tak krásně vidět LCY, O2 aréna nebo Greenwich. Na EGLL vál docela silný boční vítr, pro spottery atraktivní, pro cestující už méně, tajně jsem doufal v nezdařené přiblížení, ale marně
Z letiště jsem viděl jen část terminálu 1, ale i tak mi to stačilo, asi stárnu a podobné megahuby už nejsou nic pro mě, coby pasažéra.
Malá vsuvka. Letiště dělím do kategorií:
1) Kategorie A: spotterské "porno". Letiště typu LHR, AMS, CDG, ZRH, HKG, apod. Spotter (pokud najde vhodný plac) se nenudí celé dny, pro cestujícího je to jen hodně lidí, hodně lidí a zase hodně lidí, stres a neosobní povaha celého kolosu.
2) Kategorie B: království nudy s občasným zpestřením. To jsou letiště, kde 320/737 mají hlavní slovo, ale občas se tam objeví něco zajímavého, pro cestujícího to znamená stále relativně vysokou dávku stresu a neosobnosti. Sem řadím například WAW, HAM, BUD, OPO, SVO, BCN, VIE, a spadala by sem i PRG, kdyby nebyla v kat. G
3) Kategorie C: království nudy bez občasného zpestření. dtto shora, ale žádné zajímavé/velké stroje se zde téměř nevyskytují. Např. BLQ, NAP, NUE...
4) Kategorie D: Království nudy na ntou. Malá letiště bez provozu. A když nějaký je, jsou to opět konvenční letadla typu 320/737. Pro cestujícího většinou příjemná, pokud se ale nesejde více letů najednou BRQ, OSR, BTS, ORK, ...
5) Kategorie E: low-cost letiště. Cestující i spotteři by se jim měli vyhnout obloukem. LTN, STN, HHN, apod...
6) Kategorie F: Relax. Sem patří letiště s domáckou, příjemnou atmosférou sálající bezstarostností. Pro spottery relax v pravém slova smyslu, malý provoz, ale když už se něco objeví, jsou to letadla, kterých moc není. IOM, GCI, JER, INN, ...
7) Kategorie G: Domácí letiště. Speciálně kategorie, kam řadím pouze PRG. Ta by sice objektivně patřila do kat. B, ale řídím se zásadou "letiště, kde jsem začal kariéru leteckého nadšence se nehaní".
V Londýně jsem měl docela hodně času na to dostat se na LTN, tak jsem popojel jednu stanici Piccadily line na Hatton Cross, popošel kousek do polí a pokoušel se o spotting. Bohužel v kombinaci špatných světelných podmínek, mého fotografického amatérismu a "štěstí" na samá narrow-body, z toho mnoho kvalitního nevzešlo, nicméně jsem si to užil naplno. Jen ten pocit, že jsem na LHR, ten neustávající proud letadel bez jakékoliv časové mezery, mně naprosto uspokojil.
Pak mi už byla zima, vydal jsem se tedy metrem do Londýna - z Baker Street mi v 18:35 jel easyBus. Měl jsem ale hodně času, takže jsem vždy někde vystoupil a chvilku se kochal ruchem Londýna. Netajím se tím, že tohle město mě očarovalo, vlastně ani nevím čím. Svojí všestranností. Mám rád velkoměsta se vším všudy, kde ale najdu i klid, což Londýn nabízí. Stejně tak kultivovanost místních mě velmi imponuje. Vydržel bych nekonečné minuty stát na jednom místě kdekoliv v Londýně a prostě na sebe nechat to město působit. Nekonečné minuty jsem ale neměl, proto jsem se vydal na zastávku easyBusu. Přijel s 12 minutým zpožděním, což hodnotím jako velký úspěch ve vrcholící dopravní špičce. Dokonce i cesta na LTN trvala jen 49 minut. Komfort sice 0, ale spolucestující se chovali slušně a 2 libry je slušná cena.
LTN-PRG
21:25-00:15
Wizzair, A320
LF cca 85%
26 GBP
Luton. Milník v historii mého létání. Ano, právě tady jsem si definitivně uvědomil, jak low-cost dopravci a low-cost (přesněji ultra low-cost) letiště dokáží udělat s lidí zvířata, věci. A právě tady jsem se zařekl, že s ULLC poletím jen když půjde o život nebo když prostě nebudu mít jinou variantu na výběr. Zvenčí vypadá Luton vcelku pěkně.
Check-in Area už vypadá o něco hůř, pořád je ale všude hodně místa, stejně tak jako na security.
Kámen úrazu přichází pak. Minimum míst k sezení, jedny jediné toalety a dlouhé, úzké, nízké, šedivé chodby k východům. Ty jsou navíc (nevím, jestli všechny) umístěny ještě o patro níž v místnosti velikosti menšího obýváku, prostě v sklepě, kam se vejde tak 20 lidí, ostatní stojí po schodech a dál do chodby. Personál u gatu vcelku neprofesionální, když vědomě propustil několik lidí bez priority do fronty priority. I když neprofesionální... personálu nemohu vyčítat ani ň, musí to být skutečně úmorné a ubíjející celý den vysvětlovat tupým cesťákům, co je priority a že se musí postavit do jiní fronty a že kufr velikosti osobní automobilu na palubu nepatří a já-nevím-co-ještě.
Jak jsem očekával, tak se stalo. Na letu do PRG se sešli typičtí low-costoví Češi. "Jsem pán, protože lítám letadlem. Všechno znám a proto vím, že támhleto růžové letadlo je bójink a je to to naše do Prahy...ty vole, ono odjíždí bez nás. Dyť tam má napsáno wizzár, to je jako mám tady na letence, ty vole to sme v blbý frontě, to nám ujelo". Další cestující směrem k priority Q: "Hele, on předbíhá, ať nepředbíhá, já si chci taky sednout!" případně "ježíši, to poletíme tím letadlem co právě teď přistálo?? To mu jako stihnou vychladnout motory???"
Výše uvedené jsou prosím reálné rozhovory odposlechnuté před gatem číslo 18 na LTN. Po té jsem se snažil vypnout mozek a mysl orientovat na čas za 3 hodiny, kdy budu ve své posteli. Z toho rozjímání mne bohužel vytrhly dvě rodiny, každá se třemi malými dětmi, z rozhovoru vyplynulo, že obě rodiny jsou z Ostravska vrací se domů, protože "britští doktoři odmítají dětem předepisovat diazepam"... Nutno říci, že děti by si zasloužili diazepamů hned několik. Věděl jsem, že v momentě, kdy se otevře klec (rozuměj východ) a zvěř se vyhrne za potravou (rozuměj lidi začnou boj o místa u okna na nočním letu), musím stůj co stůj sledovat tyto dvě rodiny a sednout si od nich co možná nejdál to půjde. To se naštěstí povedlo a já tak téměř celý let mohl prospat.
Shrnutí
Podobné čistě letecké výlety jsou pro mě uklidněním a relaxem, především letiště typu IOM a společnosti typu Citywing mám opravdu rád. Propříště akorát vím, že se k nim nesmím přibližovat Ryanairem nebo Wizzairem. ULLC model možná může fungovat na civilizovaných trzích a linkách, jako je třeba STN-DUB, ale na divoký východ prostě nepatří. Mentální vědomí zdejších lidí ještě nedorostlo natolik, aby mohli létat s ULLC. Nerad bych tu ale rozpoutal debatu o smyslu ULLC, říkám jen svůj názor a respektuju názory opačné, nakolik je sám chápu, protože jsem byl doteď dlouholetým uživatelem těchto společností.
Abych to ale uzavřel pozitivně: VIVAT L-410!
Díky za pozornost









