Obsah
Prolog aneb proč jsem se vydal na takovouto cestu
1. Poprvé ve First Class: PRG-FRA-HND
2. Podzemní záhady v Tokyu
3. Po pás ve sněhu ve snaze uniknout přes čínskými turisty
4. Začíná sněžit
5. Opičí onsenový relax
6. Kalamita v Yamagatě aneb jak jsem nenocoval v odstaveném shinkansenu
Intermezzo: Cesta na daleký sever
7. Ve městě, kde nic není
8. Mokřady až k Ochotskému moři
9. Za nejkrásnějšími onseny do národního parku Akan
10. Zamrzlé moře na krevetím poloostrově a konec světa, kde lišky dávají dobrou noc
11. Jelení blokáda u zamrzlého vodopádu
12. Přes půl Japonska zpět do civilizace
13. V japonské First jako západní cestující: HND-FRA-PRG
Epilog: Kritické ohlédnutí po čtyřech měsících aneb stálo to za to?
Bonusový díl: O půl roku později aneb když mi onsen zapadl sněhem, budu se tam muset ještě vrátit...
Prolog aneb proč jsem se vydal na takovouto cestu
Cestuju rád, to asi na tomto fóru není nic přelomového. Z koníčku se to pro mě cestování postupně stalo prací a s tím jde ruku v ruce nějaké hromadění mil. Lítám bohužel v Y, takže bohužel nic závratného z toho není, ale i tak se to po letech začne hromadit. Když jsem se přihlásil před lety do prvních FFP, míle jsem stíhal sbírat podobným tempem, jako exspirovaly, navíc jsem se nedržel jedné aliance, takže jsem většinou nasbíral nejnižší možný počet na nějakou letenku a utratil, většinou za vnitrostátní cestu v Číně, kde jsem tehdy sídlil. Protože s nejlevnějším tarifem, „vnitrostátní let“, se dá v Číně kouzlit podstatně lépe než v evropských pidistátech (nebo v rámci Evropy, což je mílově dražší, a možnosti stále menší než v Číně), takže jsem kupoval věci jako KWE-HRB-SYX nebo KHG-CAN, relativně dlouhé a vzhledem k zapadlosti destinací dost drahé lety za cenu nižší než vnitroevropské lety.
Po čase však přišlo více práce a více létání, méně času na soukromé cesty (tzn. i za soukromou letenku jsem náhle byl ochoten zaplatit více peněz, aby mi seděla, a získat více mil), a míle přibývaly. Jak jsem avizoval, kvůli cestování v Y to nebylo žádné závratné tempo, začal jsem po nějaké době přemýšlet, že si někdy časem otočím nějakou pěknou destinaci v businessu. Jižní Amerika či Oceánie je moc daleko (drahé), severní mě tolik nezajímá, navíc po návštěvách Sýrie a Íránu nemám nárok na vstup do USA bez víza (a v případě podobné stylové cesty rozhodně nebudu zkoušet zatajovat), v Asii trávím většinu roku, takže je hloupost si sem dělat další výlet… no takže zbývá Afrika, kterou neznám téměř vůbec a myšlenka zaletět si na chvíli do nějaké obskurní díry tam byla to, o čem jsem dlouho uvažoval, protože proč ne?
Dalším faktorem byl výběr aerolinky. Protože od prvního přemýšlení, kam vyrazit, až do samotného odletu uplynuly asi dva roky, mezitím jsem začal uvažovat o tom, že bych si otočil jednu cestu ve first, jednu v businessu. To už zužuje výběr. Dále bych se minimálně chtěl vyhnout aerolince, kterou už jsem v C letěl, což je v případě *A jen LH. Tím mi v podstatě odpadá západní polokoule, protože LH nechci, LX awardy ve F nedává a americkou aerolinku (UA) nechci. Afrika je ve F ale v podstatě nereálná, naopak se začínají nabízet asijské aerolinky, které povětšinou nemají vůbec špatnou pověst. CA škrtám rovnou (jaký mají produkt ve F nevím, ale už mě párkrát naštvali, letiště v Pekingu taky nemám rád a celkově se čínským společnostem vyhýbám, pokud to jde. Nepochybuju, že Fko bude fajn, ale… furt tam budou Číňani, ehm.), SQ podle neoficiálních zdrojů taky F awardy minimálně mému FFP nedává, pak máme s Fkem NH, TG. A samozřejmě je tu hlavní hráč z Evropy, jmenovitě LH, pokud na ni napasuju Fko (z neoficiálních zdrojů plyne info, že taky nedávají Fkové awardy úplně rádi, resp. uvolňují až relativně krátce před odletem).
Miluju Japonsko. Dlouhodobě. Nejsem žádný nadšenec, co kouká na anime, jednou v životě byl v Japonsku, kde si objel Akihabaru a pár chrámů a od té doby všude entusiasticky každému na potkání vypráví, jak je to tam super. Naopak, trvalo mi dost času si tohle uvědomit.
Japonsky jsem se začal učit, když mi bylo 15, spíše tak ze zvědavosti a zájmu o jazyky obecně, než že by mě v té době táhla samotná země. Tam jsem se vydal poprvé o několik let později, rok před maturitou, v létě 2008 a strávil tam dva měsíce. Většinou na jazykovém kurzu, po víkendech jsem cestoval a pak ještě 10 dní na konci. A po téhle návštěvě jsem si řekl, že sice super, ale ne zase tak super, abych tam za ty šílené peníze (a tehdy bylo 100 JPY za 14 CZK…) jezdil znova. Ale přivedlo mě to k zájmu o Asii a od dalšího roku jsem začal cestovat do dalších asijských zemí.
O pár let později jsem začal pracovat pro nejmenovanou cestovku, s tím, že mé zaměření bylo právě na Japonsko, sekundárně pak Čína. Od té doby jezdím do Japonska pracovně několikrát ročně (za uplynulé dva roky vždy cca tři měsíce v Japonsku), s tím, že když zrovna mám čas a peníze, vždy si cestu o pár dní až týdnů prodloužím a vydám se někam za kamarády či na soukromý výlet, takže troufám si říct, že Japonsko mám procestované velmi dobře a důkladně (i když mezer je stále ještě dost).
A právě během posledních dvou let jsem si začal ujasňovat, že co se týče návštěv, stále je Japonsko asi mou nejoblíbenější zemí, a horkého kandidáta, Čínu, kterou mám taky fakt rád a cca dva roky jsem tam strávil, musím bohužel odsunout na druhé místo. Stále však vidím Japonsko kriticky, a přestože sem jezdím rád, jsem si téměř jistý, že bych tady žít nechtěl (zatímco naopak v Číně jsem to zvládl a možná bych i pokračoval).
Loni na jaře jsem se v Kyōtu sešel se svým dlouholetým kamarádem a kolegou Davidem, který řadu let žije v Sapporu. Setkání bylo krátké a spíše pracovní, ale stihli jsme prohodit i pár slov bokem, a konkrétně došlo na téma Japonsko (a hlavně Hokkaidō) v zimě. Za ty roky, co tam jezdím, jsem tam totiž nikdy v zimě nebyl. Důvod je jednoduchý – v Japonsku v zimě není sezóna. Jinými slovy pracovně se tam nedostanu… a vzhledem k tomu, že nejsem zvyklý si letenky do Japonska platit… nechtělo se mi tohle měnit. Že v Japonsku není sezóna, znamená, že je ve většině Japonska (hlavně do míst, kam se většinou jezdí – tzn. pobřeží Tichého oceánu) hnusně. Zataženo, sychravo, déšť, teploty kolem nuly, to vše spojeno s chabou izolací japonských budov a absencí topení… nic, po čem by člověk toužil. Ale jsou i místa, kde je krásně, hlavně pokud má člověk rád sníh. Řídce osídlené návětrné straně Japonska, té při Japonském moři, se tradičně říká Yukiguni, „sněhová země“, protože zde padá fakt hodně. Milovníci zasněžené krajiny si zde přijdou na své. Fanoušci koupání v japonských termálních pramenech taktéž. Lyžaři také. Ti, co milují pěknou přírodu a rádi navštěvují netradiční místa nejinak. Skromně se zařazuju do všech jmenovaných kategorií.
Myšlenka cesty do Japonska v zimě mi už nějakou dobu v hlavě ležela, ale nepřemýšlel jsem o ní nijak moc aktivně. Ale po tomhle se mi myšlenka spojila s myšlenkou bonusové letenky a řekl jsem si… co kdybych na bonusovku vyletěl právě do té destinace, kterou jsem vyřadil jako první (protože tam lítám několikrát ročně)? Udělám si výlet jen pro sebe, který si užiju, oslavím tím deset let toho, co do Japonska jezdím. A v neposlední řadě, od dubna mě čeká změna práce z freelancera na HPP, čili využiju zbývající čas, kdy ještě nemusím řešit dovolenou, abych si prostě splnil některé ze svých snů a dlouhodobých plánů. Je rozhodnuto.
Na podzim jsem začal zjišťovat praxi ohledně bonusovek (míle mám u TK, což už samo o sobě značí, že bude problém kvůli tragické komunikaci, neaktuálním informacím na webu a tomu, že zaměstnanci o spoustě pravidel/jejich interpretaci nemají nejmenší tušení). Když to začínám řešit, jsem ve Vietnamu, takže do Prahy volat nechci (a má zkušenost s bonusovkou u TK z dřívějška byla ta, že mi po telefonu stejně vždycky jen řekli, ať napíšu mail), píšu mail. Po dvou týdnech (nemám na to moc času a pozapomněl jsem) žádná odpověď, urguju, na odpověď čekám doteď. Přes kolegyni v práci se dostávám ke kontaktu na konkrétní osobu, která sice tohle neřeší, ale najde mi kombinaci LH a NH v docela rozumná data, s tím, že se mám dále ozvat na obecný kontaktní mail. To dělám, taktéž na odpověď čekám dodnes. Naštěstí za pár dní letím do Prahy a mám čas zajít za TK osobně.
Vymyslel jsem totiž variantu, že bych letěl jedním směrem ve F, druhým v C. Na F jsem uvažoval buďto o LH nebo TG, C v NH, LX nebo jiném. Nakonec se ale podařilo vylítat nějaké míle navíc a volím variantu F v obou směrech. Vydávám se na Václavák, jsem přijat, a zatímco jsem myslel, že se jen poptám na přesnější detaily k pravidlům bonusovek (které jsou fakt vágní), na místě proběhne vše relativně efektivně a za půl hodiny (z toho 10 minut trvá dojít k bankomatu a zpět, protože jim nefunguje terminál) odcházím s vystavenou letenkou ve F. Zmatky samozřejmě trvají, jednosměrné letenky se vystavit nedaří (ač dle pravidel by měly jít), oproti tomu letenka s kombinací více aerolinek (LH+NH), stejně tak jako kombinace tříd (C na feederu, F na long-haulu) prochází, což není v souladu s publikovanými pravidly, ale tím líp pro mě. Zjišťuju možnost přískoků v Japonsku (tam KMQ, zpět CTS), což jsem myslel, že půjde bez problémů, ale první let vůbec v systému nevidí, druhý ano, ale do itinu se nedaří nacpat. Možná tady byl problém ve schopnostech konkrétního člověka, ale nehrotím, jsem rád, že vůbec něco mám a itinerář výletu moc naplánovaný nemám. Tak či tak, funkční kombinaci s NH jsem nečekal (kvůli psaným pravidlům) a spoléhal spíše na LH, ale za NH jsem velmi rád. Především vzhledem k svému vztahu k Japonsku tohle ocením (a že jsem ušetřil pěkných pár tisíc na YQ oproti LH je taky vítaný bonus – vtipné je, že půlka poplatků, co platím, je YQ na LH feederu).
Do lednového odletu zbývají zhruba dva měsíce.
Pokusím se, aby byl další díl co nejdříve. 
Krug mi chutnal velmi, ale na plnou hubu přiznávám, že se nevyznám v podstatě v žádném víně, a tudíž bych kecal, kdybych tvrdil, že ho spolehlivě poznám od něčeho levnějšího (čímž nemyslím nutně Bohemia sekt), i proto jsem pak přecházel na sake, které mám napito o kus víc 