) a navždy se tahle země na konci Evropy vryla do mého srdce. Láska k Portugalsku se u mne v posledních letech začala stupňovat - za což hovoří fakt, že příští rok po maturitě chci jít na FFUK studovat právě portugalštinu. Letos jsem si řekl, že bych se do své "země zaslíbené" opět mohl podívat a tak jsem začal jednat: poté co jsem zvážil všechna pro a proti, stanovil jsem termín svého výletu na 18.-21.6.2007 (únik z hektického školního prostředí, dlouhé dny, tedy ideální světelné podmínky na spotteření
). Rezervaci letu jsem prováděl prostřednictvím StudentAgency, přičemž k mému velkému překvapení jako nejlacinější vycházel v daném termínu let se společností Brussels Airlines. Až později jsem zjistil, že nástupnické aerolinky Sabeny zvolily nedávno novou strategii (možná inspirováni Aer Lingus), čili dvojí typy letenek: FLEX (něco jako Business class) a levnější LIGHT (odpovídající servisu low costů). Letenka Praha-Brussels-Lisboa-Brussels-Praha mne stála včetně tax 5 700,-, což je velmi dobrá cena (přímé lety s TAP začínají na 7 000,- a od známé z portugalské obchodní centrály vím, že s cenami rádi manipulují.. 
).18.6. ráno jsem ještě utíkal do školy na zkoušení z chemie
-které pochopitelně dopadlo katastrofálně a kolem jedenácté jsem již byl v Ruzyni. Ráno pršelo, ale během dne se počasí zlepšilo, tak jsem se těšil na hezký výhled z letadla. Zde si dovolím malou odbočku; u Brussels Airlines lze rezervovat místo u okna, ale pouze 24 hodin před zahájením odbavení- čehož jsem samozřejmě využil a dostal boarding pass se sedadlem C6. Nutno dodat, že paní v kanceláři Brussels Airlines ze mne měla docela slušnou legraci, když jsem jí deset minut vysvětloval, že chci sedět spíše vzadu, neboť motory Avra znemožňují focení... V transitu jsem zaujal strategické místo na konci prstu C a pozoroval provoz. Přesně na čas přistál "můj" stroj; BAe146 OO-DJH a po nástupu z gatu C6 jsme - zaplněni na 99,9% - ve 12:54 odstartovali ze zkrácené RWY 24. Během letu byl krásně vidět Cheb, škvírou v mracích jsem zahlédl i FRA, ale nepodařilo se mi ho vyfotit. První dojem z BAe146 nebyl úplně nejlepší; špinavá okna a popraskaná kůže na sedadlech svědčily o tom, že tohle letadlo již má své nejlepší roky za sebou. Hlášení palubního personálu probíhalo většinou ve vlámštině (?) a francouzštině, v angličtině bylo řečeno jen to nejnutnější, ale co na tom - radost z letu mi nějaké maličkosti nezkazí 
Dráhy v Brusselu jsme se dotkli ve 14:10. Z prstu, u kterého jsme zastavili, nás vezli busem do druhého prstu; tam se mi díky nepřítomnosti jakéhokoliv securiťáka podařilo vyběhnout na plochu a vyfotit VLM F50 a Air Algerie B736, kteréžto stroje mi ve sbírce chybí 
Letiště v Brusselu má dvě paralelní a jednu napříč probíhající RWY. Z hlavního terminálu vybíhají dva prsty dlouhé snad kilometr (delší jsem viděl snad již jen v LGW), na opačné straně letiště se nachází rozlehlý komplex cargoterminálů. V transitu jsem si koupil bagetu a ice tea (5,40 EUR) a jal se pozorovat provoz. Ten je o něco hustější než v PRG, avšak je poněkud jednotvárný. Převažuje Brussels Airlines s B737, ARJ a BAe, tu a tam A319, následuje Thomas Cook s A320, několik společností z Turecka (Freebird A321/A320, Pegasus B738, Turkish B738) a různé, vesměs známé evropské aerolinky. Neviděl jsem bohužel žádné osobní wide-body (do BRU létá kromě několika amerických společností např. L1011 exotické Hewa-Bora Airlines z Konga, svůj evropský hub si tu chce vybudovat indický Jet Airways), avšak národnostní struktura cestujících je nesrovnatelně pestřejší než v PRG, a podle počtu Afričanů je znát, že BRU má husté spojení s Afrikou (např. Kinshasa, Brazzaville, Luanda atd.). V minulosti letiště asi odbavovalo více cestujících, neboť řada stojánek zela prázdnotou, o obrovských liduprázdných plochách, kde stávala letadla DHL (před přesunem základny do LEJ) ani nemluvě. Tu a tam je naštěstí běžný provoz zpestřen příletem velkokapacitních nákladních letadel-já jsem během čekání viděl Singapore Airlines B74F, Cathay Pacific B74F, Asiana B74F a Saudi Arabian MD11F (?) a B74F, zajímavý kousek byl také Belgian Defence A310. Jak čas ubíhal, přesunul jsem se přes pasovou kontrolu do vedlejšího prstu a čekal na odlet B733 do Lisabonu. Počasí bylo toho dne poněkud nejisté nad celou Evropou, ale kolem páté se nad letištěm přehnala taková bouřka a průtrž mračen, že kvůli zaplaveným drahám asi půl hodiny nic nepřistávalo ani neodlétalo
Předpokládaný odlet do LIS v 17:00 se posouval, posouval, až do boardingu, který proběhl s hodinovým zpožděním. Dalších patnáct minut trvalo zdlouhavé taxování na start, naštěstí ovšem vysvitlo sluníčko a tak se naskýtal famózní pohled na startující B747-200F Saudi Arabian vířící za sebou oblak vody. Navzdory mokrému okénku se mi podařilo udělat pár velmi pěkných fotek a přesně v 18:15 jsme narolovali na práh dráhy a odstartovali. Tentokrát jsem seděl vpravo na sedačce 6F - těsně před motorem, přičemž jsem si všiml, že letadlo není zcela plné - load factor byl tak kolem 70%. Po startu jsme se okamžitě začali stáčet doprava, díky čemuž se mi podařilo vyfotit letadla stojící na cargo-apronu. Obletěli jsme Brussel a začali prudce stoupat: úhledná políčka Belgie a Francie záhy zmizela v hlubině pod námi, a ostré slunce sestupující k obzoru znemožnilo jakékoliv focení. Kupodivu nás ve vzduchu nemíjela skoro žádná letadla; bezpečně jsem rozeznal jen B738 Ryanairu
Velmi působivý byl přelet Biskajského zálivu od pobřeží Francie u ostrova L´Ile-d´Yeu po pobřeží Španělska západně od Bilbaa. Ve 20:10 jsme přeletěli řeku Douro a krátce poté začali klesat. Bylo legrační pozorovat dva Portugalce sedící přede mnou - snad otec a syn - oba melancholicky vyhlíželi svou vlast, nosy přilepené na okýnku (já jsem na okno lepil objektiv ), říkal jsem si, že takhle nějak se museli tvářit portugalští mořeplavci, když se na svých karavelách vraceli z cizích krajů zpět domů... 
Přímo pod sebou jsem spatřil nějaké letiště: byla to vojenská základna ve farnosti Ota, kde Portugalci chtějí v budoucnu vybudovat nové mezinárodní letiště pro spádovou oblast Lisabonu a středního Portugalska. Teď byla plocha základny prázdná, až na jedno letadlo, které mi připomínalo americký průzkumný Lockheed P-3 Orion
Vesnice ubíhající pod letadlem se zdály být větší a větší; když jsme se dostali nad předměstí Lisabonu, bylo zjevné, že přistávat budeme od vnitrozemí a nikoliv báječným obloukem nad mořem přes město
Zatímco jsem trochu posmutněl, mihly se kolem červenobílé baráčky na konci dráhy a kola se dotkla dráhy. Následovalo prudké brždění a rychlé opuštění dráhy. Navzdory nevyplněnému přání přistávat nad město jsem se začal blaženě usmívat, šťastný, že jsem zase ve svém milovaném Lisabonu. Zastavili jsme mimo terminál a po schůdkách vystoupili ven. Portugalští fotbaloví fanoušci vracející se domů propukli v radostný jásot, z trhliny mezi mraky zazářilo podvečerní sluníčko a vše se zdálo být dokonalé. Náladu mi zase trošku pokazil letištní securiťák, který mi znemožnil focení na ploše, avšak o tomto portugalském, přehnaně "bezpečnostním předpisu" (?) jsem již věděl z minula, takže jsem nebyl až tak překvapen. Bohužel jsem si však nestihl poznamenat imatrikulaci stroje, kterým jsem přilétl, protože autobusy nás rychle odvážely do haly. Při té příležitosti jsem si všiml, že letiště Portela de Sacavém je jedno z nejzanedbanějších, jaká jsem kdy viděl. Jakékoliv investice se mu zjevně již dlouhou dobu vyhýbají, a na člověka, který je v Portugalsku poprvé jistě nedělá příliš dobrý dojem - zvlášť markantní rozdíl to je, přiletí-li cestující právě z poněkud sterilní, ale čisté, přehledné a vysoce funkční Ruzyně. U zavazadlových karuselů jsme čekali asi půl hodiny; naštěstí má taška dorazila tam kam měla, a tak jsem přibližně o půl desáté vyšel z letištní haly. Nasedl jsem do autobusu a za půl hodiny již vystupoval v centru na náměstí Praça dos Restauradores, odkud bylo do pensionu New Aljubarrota - kde jsem měl zajištěné ubytování - jen pár kroků. Navzdory únavě z několikahodinového letu a mnoha kilometrům nachozených s foťákem po letištích, jsem ještě toho večera vyrazil do křivolakých uliček čtvrtí Alfama a Mouraria. Kdo někdy byl v Lisabonu, jistě ví jak úžasnou atmosféru toto město (a obzvláště dvě jmenované čtvrti) má. Uličky uzounké jako na Starém městě, kterými navíc jezdí stařičká žlutá tramvaj, oprýskané domy zdobené kachlíky azulejos, voňavé prádlo sušící se na verandách a jemný slaný větřík vanoucí od Atlantiku, to je Lisabon
V poslední otevřené restauraci u katedrály Sé jsem si pochutnal na pečených sardinkách a noční tramvají se vrátil do svého pensionu ve čtvrti Baixa. Totálně unavený jsem padl do postele a usínal s úsměvem a vidinou dnů strávených v Lisabonu (a také na letišti) 
), kde jsem si vyfotil B747-200F Kallita Air N702CK 
